anatheman

Jasně, jsem přesvědčen, že režisérská verze nabídne zcela jiný zážitek než verze do kina. Na to už jsme u Ridlyeho koneckonců zvyklí. Nicméně i takové Království nebeské, které představuje mimochodem snímek, kde při komprimaci došlo k odstranění jedné celkem důležité postavy, pořád dobře fungovalo i ve své původní podobě. Nicméně Napík... Jsem zkrátka velmi zklamán. Kupodivu mi nejméně vadily historické nepřesnosti. V podstatě je základní linie Napoleonova života až na jistá zjednodušení poměrně dobře dodržena. Jo, některé události jsou představeny značně zkresleně - například často citovaná střelba do pyramid, ke které zřejmě nikdy nedošlo. Také bitvy působí velmi podivně. Rozumím tomu, že se některé jejich fáze kvůli úspoře času vynechají, respektive pozmění. Nicméně mám problém s tím, že jsou v nich zobrazené taktické blbosti - a ty snižují celkovou věrohodnost - např. "epické" frontální útoky jezdectva, zbytečné vylézání ze zákopů, přílišná nepřehlednost až chaotičnost bitev apod. Co mi každopádně vadí nejvíc? Zkrátka to, že kvůli extrémní redukci filmu dochází k tomu, že řada scén působí jako náhodný mix. Linka týkající se Napoleonova politického života podle mě tím pádem vůbec nefunguje a řada pronesených replik má podobu prázdných frází. Je to zkrátka důsledek také toho, že Ridleyho ambicí bylo nacpat do filmu skoro vše, až ve výsledku nevypráví skoro nic. Co film jakž takž drží pohromadě je Napoleonův toxický vztah s Josefínou. Ale i zde se musím pozastavit nad tím, k jakým podivnostem ve filmu dochází. Napoleon se kupříkladu vrátí z Egypta, aby po Josefíniných milostných avantýrách své ženě "domluvil", že ona je bez něj nic. Vzápětí však dostaneme scénu, kde Josefína vštěpuje Napoleonovi totožnou frázi se zájmenem on. Dále divně působí např. to, když jsme po scéně s korunovací obou aktérů svědky toho, že Napoleon se svou ženou řeší dosti živelným způsobem rozvod. Zkrátka onen důsledek nahušťování, respektive odstraňování zřejmě důležitých pasáží. Dále mám celkový problém s tím, že Ridley prezentuje přílišnou tendenci zobrazovat historické osobnosti v karikované podobě. Kdyby k tomu alespoň přistupoval trochu rafinovaně. Já rozhodně nezastávám myšlenku, aby docházelo k nějakému zbožšťování či kultu osobnosti aktérů, ale i ten Napoleon, kterého se obávala celá Evropa, ze snímku vychází jako úlisný slaboch. Očekával bych alespoň trošku objektivnější přístup. Další problém považuji za poněkud marginální. Jedná se o obecně časté užívání písniček ve filmu, což je jev, který mě v souvislosti se Scottem iritoval u Gucciů. Ale je fakt, že se v Napoleonovi koncentrace tohoto škodlivého jevu objevuje především na jeho začátku. Jasně, film se může pyšnit pěkným vizuálem. Proti tomu nemůžu nic namítnout. I se mi líbí snaha o výpravnost či epičnost scén, což se v současných historických, válečných, fantasy či sci-fi filmech příliš nenosí. Na závěr bych pouze chtěl říct, že mě znepokojuje arogance Ridleyho Scotta k výtkám historiků. Ten chlap má i v těchto letech potenciál natočit něco tak obrovského. Kdyby se trochu mírnil, možná bychom pak dostali něco esenciálního. Každopádně musím ještě uvést, že režisérské verzi rozhodně šanci dám. Věřím v možnost, že následně hodnocení upravím. Ponechávám však zde současný verdikt, aby mi v budoucnu připomněl mé původní rozhořčení. :-)

Ze začátku mě film silně navnadil. Vyloženě jsem si s potěšením v duchu řekl, že Fincher je konečně zpět v plné parádě. Můžete totiž zprvu chválit prakticky všechno - tradiční temný podtón, nihilisticky vykresleného a černý humor dštícího protagonistu - kterého navrátivší Fassbender špičkově zahrál, dále "ruchový" soundtrack Trenta Renzora - což je opět tradice - a v neposlední řadě musím kupříkladu ocenit i dobře natočenou akci - která se obešla bez chaotického střihu. Jenomže... proč to všechno, když je film po dějové stránce tak děsně banální? Trochu mi tím The Killer připomíná posledního Equallizera. Fincherův snímek prakticky končí ve své polovině, protože dále následuje jen předvídatelná repetitivní kompozice bez jakéhokoli náboje. Ve výsledku tento film totiž působí naprosto zbytečně a vyčpěle. Je to fakt zklamání, když si vzpomenu, jaké nadšení tento počin zprvu sliboval.

Jako... děsně banální.

Normálně bych dal asi 3 hvězdy - proč ale až tak drasticky snižuji hodnocení? Snímek jsem navštívil v mých tajuplných končinách a musím podotknout, že jsem se nestačil divit, kolik excentrických a ukřičených bytostí představovalo mé kolegy-diváky. Nejhorší aspekt tohoto mého tvrzení spočívá v tom, že mnoho těchto kreatur zřejmě před chvilkou opustilo s odřenými tesáky základku a dosti se obávám - i přes svůj abstinenčně-stoický trénink - že "něco" z toho budu v budoucnu učit. Takže za tento sociokulturní fenomén, který nezbytně musím zohlednit, musí ta jedna hvězda jít fuč. A ta druhá? Nemůžu zkrátka strpět ono zohavení zahradní dekorace v podobě sovy! To jako ne! Takže... Asi jsem i s tou 1 hvězdou příliš milosrdný...

Podle mě lehce lepší počin než slabá předchozí série. Tento komentář se bude vztahovat k pětce i šestce, jelikož sdílí několik tendencí. Tou hlavní je ta, že po úžasné čtyřce přišel celkový úpadek seriálu. Nicméně jsem rád, že alespoň z mého pohledu mnohé zachránila šestka, přesněji její samotný závěr. Ten se opravdu povedl a domnívám se, že by ani nemusel vzniknout žádný navazující film. Byť pokud i on někdy vyjde, rád se na něj samozřejmě podívám. Můžu se ještě zdržet u kladů a hned zmíním úžasnou atmosféru, která se pojí s jedinečným technickým provedením seriálu. Je ocenitelné, že se poslední dvě série vyznačují temnějším tónem, nicméně mám pocit, že občas jsme spíše svědky tonutí v depresivním bahnu, které nikterak efektně posouvá děj vpřed. Jsem rád, že místy zaznamenáte scenáristicky mistrně vystavenou scénu s vyladěnými dialogy. Přesto si myslím, že se často vyskytují případy vatového plkání pojícího se především s politickou linkou. A objevuje se i lenost a vyložené scénáristické humusy! O čem mluvím? Především o tom, že jsem znaven tím, jak si v průběhu rozhovoru vymění několik postav informace o tom, jak si na ty druhé pořídili "research", aniž by předchozí scény alespoň náznakem tuto aktivitu naznačovaly. Jednou se to dá ospravedlnit, ale nahromadění těchto případů nikoliv! A co vyloženě nemůžu ani cítit? To, že na konci jednoho dílu se jakoby zabije jedna osoba za použití cliffhangeru, aby hned v další epizodě obživla. To je vážně otřesné. A zároveň musím podotknout, že se tento problém přenáší i z konce čtyřky. Ještě ohledně scénáře mám problém s tím, že cítím značné rozpory v tom, co postavy zatvrzele o sobě říkají a co následně zatvrzele dělají, aniž by došlo k nějakému smysluplnému ospravedlnění. Třeba jedna osoba o sobě říká, že na oslavách vyloženě nešuká, ale hned za pár okamžiků je klátitelem první kategorie. Některé osoby se identifikují jako nevěřící, aby záhy mluvili o odpuštění a zatracení v náboženském slova smyslu. To se mi zdá zkrátka neuhlídané. Dále pouze připomenu to, že série pět a šest nejsou jednoduše už tak šťavnaté jako ty předchozí. Pětka trpí svou roztěkaností s tím, že sama o sobě neví, co chce říct. V tom je přeci jen lepší šestka, kde od počátku víte, na čem jste a alespoň je tím stimulovaná vaše motivace. Nicméně i prostředek šesté série trochu tápe. Ale jak jsem říkal, vše zachraňuje závěr. Ačkoliv jsem většinou jen kritizoval, pořád šestce dávám 4 hvězdy, byť jsou velmi slabé.

No a teď jde jenom o to, aby jedenáctka byla ještě debilnější než toto.

Velmi dobrý seroš. Trochu mě mrzí, že mu nemůžu udělit pět hvězd, protože přeci jen... Nechci tím snižovat vážnost reálné události vztahující se k seriálu, ale přeci jen se jedná o společensky laděné detektivně-soudní drama, kterých se každý rok natočí mraky. Love and Death je však kurevsky dobře natočeným počinem! Nicméně než začnu prezentovat plusové body, musím se vrátit vedle relativní "všednosti" ještě k jednomu záporu. Ten se koneckonců týká samotného úvodu seriálu. Jde pouze o to, že náplň prvních tři epizod mohla být přeci jen ochuzena o jeden díl. Pravda, expozice je vystavěná velmi detailně. Seznámení s protagonisty a prostředím pokryteckých metodistických křížal je jako ze scénáristických učebnic. Každopádně "něco" se vážně začne dít až od počátku 4. epizody. A pak už se jedná o tah přímo na cíl. Dál už nemůžu nic negativního vytáhnout, protože tak poutavé soudní drama jsem dlouho neviděl. Práce s retrospektivou je provedena tak špičkově, že mě mrzí, že deskripci tohoto aspektu nyní musím vynechat, jelikož bych se namáčel do spoilerových vod. Každopádně musím říct, že prostřednictvím této metody se příběh pěkně dokreslil a příkladně uzavřel. Seriál svůj dramatický talent tlačí až do svých posledních minut, aniž by bylo třeba sdělit nějaké sáhodlouhé dovětky. Vrchol celkého počinu nicméně vidím v závěru epizody 5, kde Elizabeth Olsen předvedla dechberoucí až hypnotický herecký výkon. Herce musím pochválit i za to, že dokázali dosti zatraktivnit na první pohled ne příliš sympatické - ale právě velmi realistické - charaktery. Na závěr bych chtěl ještě poznamenat, že se mi líbí dotaženost prakticky všech hlavních témat, které chtěl seriál řešit. Otázka nevěry? Ano. Otázka soudních šarád? Ano. Otázka sociálního nálepkování? Ano. Otázka náboženského pokrytectví? Ano. Otázka psychologických pohnutek a bolístek z dětství? Ano... Takže tedy spokojenost. HBO opět válí! Velmi silné 4 hvězdy!

Původní počin jsem neviděl, nemůžu tedy srovnávat. Musím hned na začátku poznamenat, že seriál v úvodu velmi navnadí. To je zásluha především Rachel Weisz, která si onu dvojroli dávala a evidentně i užívala. Zároveň vás od prvního dílu zaujme toxicita vztahu dvojčat Mantelových a jejich ambice pojící se s gynekologicko-porodnickým prostředím. Problém je, že se děj ve druhé půlce utápí ve všudypřítomné schíze. A to už taková zábava prostě není. Dále bych očekával poněkud lépe objasněné motivace postav - a to především v závěrečném díle. Je to škoda, jelikož seriál jinak potenciál rozhodně měl.

Oprášil jsem tento legendární seroš v rámci pomyslné "kilimánie" v souvislosti s Oppenheimerem a jsem rád, že jsem tak učinil. Zatímco mě první série před lety vůbec nebavila, zde je tomu jinak. Od prvního dílu se jedná o parádní jízdu. Gangsterské prostředí 20. let minulého století je bohatě vykresleno, čemuž napomáhá i můj dojem, že se značně rozšířila výprava. Postavy jsou napsané rovněž skvěle a jejich osudy se staly upřímným předmětem mého zájmu. Těším se na další série. Nyní jsem na tento opus konečně náležitě naladěn!

Dle mého názoru milý film s hořkosladkou melancholickou příchutí, která se pojí s poměrně originálním vykreslením vztahu hlavních protagonistů. Problém je, že příliš brzy poznáte, kam příběh bude směřovat, což znamená, že zhruba od půlky filmu sledujeme zívačku - a to ještě k tomu s dosti pomalým tempem. Přitom musím poznamenat, že jsem ve stejný den zhlédnul Barbie, která oproti tomuto kousku působila jako neřízená střela. V případě Minulých životů se vskutku nikam nespěchá. Není neobvyklé, že spatříte několikaminutovou dialogu prostou procházku hlavních hrdinů, v pozadí zdobenou panoramaty měst. Takže asi tak. Ještě bych mohl dodat, že se mi líbilo ztvárnění závěru. No a aspoň se dozvíte, co znamená pojem inyeon.