Idoviren

Prvním problémem Stokera je Mia Wasikowska. Já si nemůžu pomoct, ale ten její nezaujatý a znuděný výraz mě hrozně vytáčí. Navíc si myslím, že celý film je postavený na tom, jak odněkud, zpoza něčeho a nebo někam kouká. (A taky má film od filmu stupidnější účes, za což možná nemůže, ale to ji neomlouvá) Většnou bývám nadšená z postav záporáků a vrahů, protože je to mnohdy nejchytřejší, nejcharismatičtější a nejkomplikovanější postava celého filmu. U Stokera jsem ale toho zajímavého psychopata nemohla najít, protože podle mě, komplikovanou postavu nedělá plastová vodní pistolka. Co na Stokerovi stojí za zmínku, je vizuální stránka. Mě naprosto ohromila scéna s česáním vlasů. A můj finální verdikt? Prvních dvacet minut filmu jsem nahodila svoje přemýšlecí vrásky a marně se snažila přijít na to, o co vlastně jde, nebo kdo má co za lubem. A když mi ani potom nebylo jasné, co se děje, nechala jsem Stokera aby mě oblbnul atmosférou, rodinným sídlem, klavírem a divnou módou. No a pak už to docela šlo.

Z Waltera Mittyho jsem docela nadšená. Většinou mě filmy o nalezení sama sebe, o následování vnitřního hlasu (toho co nechce všechny zabít), či o splnění si snů odrazují, ale Walter a jeho tajný život je něco docela jiného. Má v sobě všechny zmíněné myšlenky, ale nehlásá je tak agresivně, tolik diváka nepobízí k tomu, aby se sebou něco udělal. Jen vám úžasným způsobem naznačí, jak úžené to může být, když se přece jen za tím vnitřním hlasem (tím hodným) vydáte a prožijete všechny ty krásy, barvy, zvuky a vůně, co jen ve světě jsou. Skvělý soundtrack, parádní kamera a skvělá dobrodružství, která můžeme skoro srovnat s Bilbovými. Navíc z Bena Stillera se s věkem (vousy a větrem ošlehanou tváří) stává docela fešák.

V průběhu tohoto hororu negraduje strašení, lekání ani krveprolití, stupňuje se tu totiž bádání postav nad příčinou onoho trochu až zanedbatelného strašení. No a já si pořád říkala, kdyby tak radši umírali, místo toho, aby (mizerně a zbytečně) bádali. Asi už stárnu.

Je to něco jako Malá veká Británie a trošku říznutá Monty Pythony, ale stejně je to v některých momentech naprosto geinální. Australani zdědlili po Anglánech víc než lásku k čaji, to je jasné. Skvělé jsou taky animace prokládající scénky, například posilující Ježíš, nebo prdění pusou napříč obrazy (snad tomu porozumínte, až se na to podíváte).

Mnohem lepší než předchozí díl, ale pořád tomu něco chybí, abych z toho mohla být nadšená. Nemůžu si pomoct, ale Chris Hemsworth prostě nikdy nebude můj šálek čaje, což trochu stahuje film, kde hraje hlavní roli trochu dolů. Na druhou stranu fandím Lokimu, který dostal víc prostoru ke svému pletichaření. Takže můj závěr? Bylo to svižné a napínavé (usnula sem jen jednou) a pěkné na pohled, ale pořád to nebyl nijak úžasné a někdy to bylo možná až trochu hloupé. Myslím tu Anglii proděravělou portály...

To její páčo. Docela se mi zamlouvala postava toho zabijáka. To její páčo. A to unesené děvče bylo sympatické a dalo se mu fandit. To její páčo. The Call má vcelku slušnou atmosféru. To její páčo. No a Halle Berry... Já nevím, ale něco mi na ní nesedělo. Asi to její páčo...

Parádně obsazená komedie, díky které už definitivně žeru Setha Rogena, ale ani James Franco nebo Jay Baruchel nezůstávají pozadu. Parádní humor a pro mě nečekaný dějový zvrat. Ano, zapomněla jsem si přečíst obsah a šla do toho jako do komedie s Jamesem Francem, suďte mě. Ale můj verdikt? Apokalypsa je vtipnou záležitostí, kterou určitě budu chtít vidět znovu.

Trance se mi mohl líbit a ani by mi nevadila ta často vytýkaná překombinovanost, co mi ale nejvíc kazí radost je fakt, že jsem vůbec nebyla zvědavá na to, jak film vlastně dopadne. Protože závěr zase tak úžasný není, vlastně jsem ani nepostřehla, kdy se celá zápletka začala "geniálně a dechberoucně" rozuzlovat. Po senzačním rozjezdu to jde s napětím od destíti k pěti, spousta zbytečností a nahoty. Nejsem prudérní a Rosario je opravdu krásná, ale bojím se, že Trance bude znám jako "Ten film kde je Rosario Dawson úplně nahatá" a na příběh, skvělého McAvoye a Cassela, ne její podmanivý hlas a ty hrozně učesané vlasy přes uši se zapomene.

Abych pravdu řekla, jsem docela nadšená, i když nejsem zatvrzelá fanynka Jane Austen. Je to možná otravně romantické a přecukrované, ale z nějakého důvodu se mi to líbilo. Spojení doby, která je symbolem potlačování těch nejbouřlivějších emocí a dneška, kdy se neskrývá nic, je už samo o sobě hrozně zajímavé pozorovat a přitom to není vůbec tak otravné, jako kdyby se někdo rozhodl natočit "austenovku 21. století". Až do konce jsem napjatě čekala, jak tahle slaďoučká romance bude končit. Skvělé obsazení co se Stifflerovy mámy, Doktorky Quinnové týče a hlavní představitelky týče. A parádní pan Nobley.

Zach Galifianakis tak jak ho milujeme. Hlavně když ostatní vytáčí k nepříčetnosti. Víc prostoru pro Kena Jeonga, jako všemi mastmi mazaného padoucha Leslieho Chowa, kterého nakonec ani nejde nenávidět. Jemu prostě musíte fandit. A mezi tím obyčejně nebezpečné příhody hochů od Vlčí smečky. A k tomu jedna nečekaná tělesná modifikace.