kooky89

Poté, co jsem viděla v úvodních titulcích jméno Q. Taratina, který napsal původní scénář, byla jsem ve velkém očekávání. Mé očekávání, ale opadlo po pár prvních minutách, když jsem si všimla, že ve filmu absentuje jakýkoliv sjednocující prvek nebo důvod proto, proč jsou některé scény černobíle, dokumentární nebo kreslené, a jiné ne. Střídání různých stylů vyprávění nebo kamery mám ráda, ale jen v případě, že je to uděláno kvalitně a vše je na tom spávném místě. Navíc se nemohu zbavit dojmu, že všechno to střídání stylů bylo jaksi samoúčelné a ve ¾ filmu zcela zbytečné. Takový normální zabijáci jsou pro mě osobně dalším důkazem toho, že klady (zajímavé téma, dobrý soundtrack, obsazení, herecké výkony), které snímek má, přijdou vniveč kvůli nevhodně zvolenému způsobu vyprávění. Je tedy velkou škodou, že původní scénář by zcela překopán, a že se režie neujal sám Tarantino. Nakonec jsem se rozhodla dát velmi slabé tři hvězdičky, jelikož je zde možné najít několik kladů (soundtrack, několik zajímavých myšlenek, ale především ústřední dvojice zabijáků v podání Woodyho Harrelsona a Juliette Lewis).

Proč tak vysoké hodnocení? Důvodů je několik, jedním z nich je ten, že již od prvních minut je divákovi jasně naznačeno, že příběh bude jednoduchý a přímočarý, čímž je dáno na srozuměnou, že se snímek nebude snažit být něčím více, než čím ve skutečnosti je. Navíc v případě muzikálu není tou nejdůležitější složkou samotný příbeh (pokud jej ovšem má, tak je to jen dobře), ale něco zcela jiného, jak naznačuje označení tohoto žánru. Tento bod je splněn na sto procent, jelikož Burlesque je na takové pěvěcké úrovni, o jaké se jiným filmovým muzikálům může jen zdát, a to díky dvěma úžasným zpěvačkám jako jsou Cher a Christina Aguilera. Vedle zpěvu jsou nápaditá a zajímavá také taneční čísla, při nichž se ukázalo, že Aguilera není jen skvělou zpěvačkou, ale také zdatnou tanečnicí. Další přidanou hodnotou snímku je samotná atmosféra klubu, která funguje dokonale a pro mě osobně ztvárňuje přesně to, co si představuji pod pod pojmem burlesque. Z hereckého hlediska to také nebylo nejhorší, jak by se na první pohled mohlo zdát, neboť dámy si s rolemi, které jim byly napsány poradily velmi dobře a měly dostatek charismatu, aby utáhly film i v jeho slabších chvilkách. Právě vysoká pěvecká kvalita s dalšími zmíněnými klady mě nutí přimhouřit oči nad jednoduchým, přímočarým a poněkud pohádkovým příběhem. Navíc se ale osobně domnívám, že pokud byly dvě hlavní role svěřeny neherečkám, nemá žádný smysl sepisovat komplikovaný scénař s náročnými hereckými party, se kterými by se dámy mohly trápit, což by mohlo narušit celkový dojem z filmu.

Red Dog je typem snímku, který diváka příjemně pohladí po duši, jelikož z každého políčka je cítit radost a láska, s jakou byl natočen. Red Dog navíc disponuje mnoha sympatickými a zajímavými postavami, úžasnou hudební složkou, působivými záběry australské krajiny, a především citlivým příběhem o vztahu mezi mazlíčkem a jeho páníčkem (páníčky), který je naplněn vtipnými i smutnými momenty. Poté, co došlo k souboji mezi Red dogem a Red cat s westernovým nádechem bylo jasné, že se pro mě tento film stane srdcovou záležitostí.