miskapejka

Animovaný film, který by měli zhlédnout všichni rodiče, ať už nastávající, nebo současní. Dokonalé popsání toho, jak funguje lidský mozek a vliv okolí na něj v dětském věku tak, aby to pochopili i ti nejmenší. Jestli vám někdy dělala problém psychologie, tenhle film je to, kde byste měli začít, máte-li se učit na zkoušku nebo ji prostě chcete konečně pochopit. Fantazijní ztvárnění zákoutí lidského mozku, kapka humoru bavící všechny generace a neuspěchaná dějová linie, to všechno z toho dělá jeden z nejlepších animáků (ano, i lepší než tak populární Já, Padouch) od dob Nema a Příběhu žraloka. Doufám jen, že to nezkazí druhým dílem. Zasloužených 5*.

Chabá moderní napodobenina Řidiče slečny Daisy, čímž nenarážím na výkon herců nebo je samotné, ale na scénář, který se bohužel někde v průběhu tvorby trochu.. porouchal.

(Obsahuje spoilery) 4* jedině za super skvělé obsazení, jinak je to spíš průměrný film. Jak už se v Americe stává, uchopení tématu je velmi chabé a i přes místy dobré hlášky ve vás film nenechá naprosto nic, kromě pocitu dokonce až dvou přehnaných happy endů (bennetovo oživení a tedův vyhraný spor) a nuceného smíchu při už tak ohraných vtipech o kardashianech a justinu bieberovi - protože nejen americe jsou časem u p*dele, časem už se ani nikdo nezasměje vtipem na jejich účet.

Po dlouhý době akčňák, kterej mě pobavil i zaujal.

Po shlédnutí několika dnešních pohádek jsem si musela připomenout jak vlastně vypadaly americké animáky, když jsem ještě měla věk se na ně koukat. Narozdíl od dnešních animáků je v těch starších naprosto úměrný vývoj postavy k časové době filmu, její změna povahy nepůsobí jako kýč a všechny prvky humoru a boje dobra se zlem zapadají do sebe v jednu velkou povedenou pohádku, které Sting může už jedině přidat na hvězdičce.

Film bych určitě nehodnotila jako totální katastrofu, byl to docela koukatelný a ucházející zážitek, avšak chabé uchopení námětu. Kdyby byl více dbán důraz i na jiné potřeby hlavní postavy, či hvězdné obsazení hlavní postavy, možná by film dostál svému očekávání a mohl se stát novodobým Než si pro nás přijde. Jako vrstevník Kristen v její nemoci musím říct, že ve chvíli, kdy se autor filmu podobného námětu rozhodne upřednostnit mentální zdraví jako jeden z hlavních faktorů filmu, neměl by potom onu nemoc misinterpretovat či mystifikovat. I když se zde objevuje nadměrný smutek, deprese, ale i nadměrné utrácení peněz, něco mi v Kristen stále chybí. Možná je to právě nehvězdné obsazení, (tedy špatná volba herečky), ale ve chvíli, kdy by pacientka vysadila své léky, objevilo by se mnohem více emocí v mnohem větším měřítku. Asi Kristen neni dostatečně borderline.

Nové pojetí skoro až ohraného tématu Popelky, které jsem i za svých pouhých 20 let života viděla v x chabých i lepších zpracování, ve mně zanechal až nostalgické pocity plné stesku po mládí. Mladá, mně neznámá, herečka s vskutku zvláštním vzhledem dává Popelce nevinný nádech nedotčené dívky přímo stvořené pro tuto roli, naprosto adekvátně zvolená Cate Blanchett jako macecha popelky, která se ve svém krutém debutu skoro až vyžívá a Helena Bonham Carter ve zcela netradiční roli víly kmotřenky zcela jistě dokazuje, že jestli někdo umí hodit nálepku staré role za hlavu a dokázat, že je víc než ona role, je to právě ona. Nebesky skvělé zpracování.

Po velikém natěšení od prvního momentu shlédnutí traileru této Britské jednohubky mě bohužel nečekalo nic než ještě větší zklamání. Nutkání přetáčet skoro celý film jsem málem musela utišit svázáním rukou podél těla a ten fakt, že jsem musela zhlédnout film celý, byl snad ještě bolestivější, než kdybych tak učinila. Příběh bez příběhu, snaha o proměnění role chudinky v roli opačného rázu a ne až tak dobrý střihačský um učinilo z tohoto filmu hotovou katastrofu, která je dechberoucí možná právě akorát svým konečným zpracováním a rychlým dospěním k závěru, že s dechberoucím filmem nemá nic, ale opravdu nic společného.

Jestli je někdo, kdo spolu s přibívajícími roky stále zvládne držet krok a vytvářet filmy, které vás oslní v jakémkoliv roce života a vtáhnou vás do naprosto jiného světa plného magie a splněných přání, je to právě Mijazaki a jeho proslulé Studio Ghibli. Není snad slovo které by doslova popsalo alespoň jeden z jeho filmů a Ponyo není výjimkou. Úžasné, božské, kouzelné a důkaz věčného talentu tohohle filmového velikána.

Už můj nejoblíbenější stoner Tommy Chong na začátku mi řekl, že to bude stát za to. Fluffy nezklamal a svojí dávkou humoru mi zase dal najevo, že je přesnĕ tím, kým chci být za pár let, akorát o dost kilo těžší.