zuzanara

Co má tahle slabota znamenat? Je to jedna z nejsmutnějších skoro-komedií, co jsem za poslední dobu viděla. Doslova jsem se nutila do každé další minuty, protože si nerada dělám obrázek z neúplného filmu. Proč jde každoročně hromada kreativních nápadů a načatých projektů do kytek? Aby v kinematografii USA uvolnily místo takovým skvostům? Smutné. Jedna hvězda za Waltze, který si i v takové slátanině dokázal udržet tvář. Žádný z herců podle mně nevyužil svůj potenciál.

Proboha, co to bylo? :D Pustila jsem si tento film prakticky omylem a jakmile jsem viděla Tatumovo jméno, byla jsem skeptická (bohužel jsem viděla G. I. Joe). Nicméně jsem se od začátku do konce smála. Dlouho jsem neviděla tak vtipnou, dobře napsanou i zahranou komedii.

Jednička stála alespoň na myšlence, ačkoliv trochu chabé. Ženy se ve snaze převzít situaci do svých rukou zachovají podle vzoru mužů. Stálo to za podívání možná na 10 %. Nicméně dvojka je čiré zoufalství a kdyby nevznikla, filmový průmysl by to nijak nepoškodilo. Odnesla jsem si z ní hodinu a půl trvající zoufalství a novou posilu nenávisti ke Kevinu Hartovi. Film neobsahuje vtipnou scénu, proto do kategorie komedie skutečně nezapadá. Když už zatoužíte po filmu "rozlučka se zvrhla ve Vegas", pusťte si Hangover.

Filmeček odehrávající se v prostředí, kde byste třídu hollywoodských modelů nahnali do jedné třídy možná jen pomocí nějakého důmyslného apartheidu. To, že se děj točí okolo filosofických myšlenkových experimentů má dvě stránky. Jednak se publikum, které s nimi není obeznámeno, nějak obohatí. Na druhou stranu celá ta filosofická pointa filmu a jeho ukrutná hloubka spíš silně pokulhávají a někdy už se musíte smát. Podle mého názoru šlo tento film natočit s danými prostředky a lidmi lépe. A rozhodně eliminovat ten obludný soundtrack snažící se o - o co se snažil? Správný soundtrack si prý ani neuvědomíte, není rušivým elementem. A ten ve Filosofech mě vyloženě od začátku do konce přiváděl k šílenství. V kombinaci s absolutně prázdným výrazem hlavní ženské aktérky budil dojem zoufalství. Někdy je třeba položit si otázku, zda nebylo anonymního kytarového noisu dost. Přepálené záběry a lokace se myslím docela hodily k filmu, který se z velké části odehrává v pomyslné rovině - proč pak ale tvůrci výrazněji vizuálně neoddělili tento svět od reálného? Na konci snímku mi zbyla jen jedna velká otázka "to je všechno?" V poslední řadě jen jedno výrazné doporučení: tento film si nepouštějte s českým dabingem. Je mimořádně špatný. I přesto byl film v zásadě horší mezi těmi "dobrými", proto tři.

Když už ne o Vladu Napichovači ani o Stokerově Drákulovi, tak alespoň film o tom nejoddanějším papínkovi. Dobrá výprava, solidní efekty, super atmosféra a až na pár hlášek přes čáru jedna z těch kvalitnějších upírských koukaček. Poslední hvězda za Luka Evanse, který se hlavní role ujal důstojně a za Charlese Dance, ze kterého nechutnost přímo sálala.

Ačkoliv mě to mrzí, nemohu se nezeptat, co to mělo být? Poté, co jsem zhltla Murakamiho knihu, jsem věřila, že mi film může jedině pomoci vizualizovat si příběh, ale tento snímek mi pomohl pochopit, jak příšerně se adaptace může zvrhnout. Kdybych nečetla knižní předlohu, neměla bych ani ponětí, oč ve filmu běží. Děj je plytký, herci chvílemi vypadají, že dělají školní besídku z donucení rodičů, jakoby se nechtěli nebo neuměli do svých rolí vžít. A nedá se to svést jen na japonskou rezervovanost a zafixované dobré mravy. Navíc se tvůrci odklonili od předlohy právě v bodech, které ji tvořily a udělali z toho příběh alá "teenageři a jejich trable, no nepo*rali byste se z toho?". Odpověď je ano. Několik mimořádně dlouhých scén na konci, kdy Tóru (podle předlohy) trpí na cestách, ve filmové adaptaci tedy stojí nakřivo u moře nebo divně sedí, završených tím, že namísto pláče zuřivě slintá na svůj svetr, se dá přežít jen stěží. Všechno, co mi v knize přišlo krásné, dobře znázorněné a popsané, zajímavé nebo emocionální, se ve filmu rozpilo nebo zabilo. Film je místy protknut intenzivním dramatickým nepochopitelným soundtrackem, který většinou napíná uši tak dlouho, až radši vypnou. Celkový dojem podtrhují mlaskavé zvuky a orgasmy na způsob plyšových králíků. Celkově snímek působí jako jeden velký Brechtovský zcizovací efekt proti pocitům z knihy. V poslední řadě bych vytkla divnou volbu herců. Například knižní Reiko je v obličeji krásně vrásčitá žena s krátkými rozcuchanými neposednými vlasy, která má charisma a hraje na kytaru Bacha, navíc se s ní na závěr Tóru miluje rád a přátelsky. Co Murakami tomu režisérovi udělal? Souhlasím s DaViD´82 a vyjadřuji upřímnou soustrast těm, kteří to viděli v kině.

(spoiler) Jak tak pročítám komentáře, vše podstatné už zde bylo řečeno. Film jednoznačně doporučuji s touto výbavou: balení kapesníků, pytlík čipsů, teplá deka. Dojme až do morku kosti a co víc, jen jednou mě napadlo, že ti lidi ve filmu nejsou "skuteční", ale herci a to když jsem si říkala, jak si asi Ye-jin Son udržuje ty pěkné nehty. Moje plány na ocenění hvězdami se měnily v průběhu filmu. Zprvu působí jako jeden z mnoha korejských "něžných" filmů, kterým pomalu plyne děj a vypráví se vlastně samy. Žádné trapné vysvětlovací dialogy (typu "Ahoj Jeremy, tak co, už ses dostal z toho, že ti přejeli psa, snědli večeři a byl jsi rok v base?"), nic zbytečného a navíc. Vlastně si musíte přečíst mezi řádky, proč se někdo trápí a někdo se směje a tolik se do děje vžijete, že je potom ten zlom a diagnóza vlastně vaší osobní záležitostí. Nejenom, že herci hrají absolutně přirozeně a skvěle, ale právě ta nutnost číst z výrazů a děje je to, co mě na korejském filmu snad nikdy neomrzí. Děj se prostě stejně jako život "děje". Vše je přirozené a právě proto tak smutné. A nedějí se zázraky. Posledních deset minut si jednoznačně vysloužilo i tu pátou hvězdu. To jediné, co bych na závěr tak trochu vytkla, je zvláštní volba soundtracku, který kolísá mezi divným karaoke, hitparádou milostných árií a příjemným doprovodem a to, že jednou z hlavních hvězd byla Coca Cola. Nevím, zda si za to vysloužili nějaký peníz, ale docela klidně to mohl být ledový čaj nebo voda a nepůsobily by přinejmenším dvě scény jako divná reklama. Skvělý film.

Ve stručnosti: klišoidní mix veškerých žánrových klišé. Méně stručně: Nejsem přímo proti klišé, když se dobře zpracují. Jenže ve filmu se nedočkáte žádného překvapení, právě naopak. Je trochu povedenou koláží všech klasik o démonech, exorcismu a duších. Popravdě jsem film vydržela kvůli dvěma věcem. Tou první byla výjimečná Vera Farmiga, ze které jsem (díky Bates motel nebo Sirotkovi) měla vlastně větší respekt, než z toho, co v domě strašilo. Za druhé jsem si představovala, jak by asi ty scény přepracovali tvůrci Scary movie, protože byly pro parodování jako stvořené. Kdybych měla škatulkovat, film by šel hned do kolonky přeceněných. Vidíte výborné hodnocení na internetu a doufáte v něco převratného, doufáte, že se vám zježí vlasy na hlavě a uvidíte, co jste ještě neviděli. Právě naopak. Tento scénář by bohužel napsal každý, kdo viděl min. 3 duchařiny a Exorcistu. Drobnými pozitivy filmu byl vhodně zvolený soundtrack a super kamera. Možná, kdyby to byla první duchařina, kterou jsem kdy viděla, zapůsobilo by to větším dojmem, protože však už tohle vzniklo tisíckrát a s podobně idiotským backgroundem (3:15 zemřeš - šílenec vraždil Indiány ve sklepě) a protože už v duchařském žánru existují daleko lepší filmy (Sirotčinec, Ti druzí, o démonech ujde i Wanovo Insidious), zaslouží si tento snímek max. dvě hvězdy. 1. za Veru Farmigu, která mi začíná připadat jako nová ikona hororového žánru (a doufám, že ji v takových rolích uvidím ještě mockrát), 2. za příjemný soundtrack a pár dobrých scén. Díky tomuto filmu (v němž jsme nevydrželi nevykřikovat hlášky jako "Constantin by jim pomohl!") už jsem do smrti přecpaná vatikánsko-exorcisticko-křesťansko-americkými blbinami.

Jak se bude cítit a chovat dítě, které někdo nechal opuštěné bez vysvětlení? Bude se snažit vše pochopit a bude tápat mezi novým životem a snahou vrátit se zpět do toho starého. Film je natočený opravdu dobře a pěkně. Nedočkáme se žádného přehnaného patosu a vyhrocených emotivních scén. Holčička se vlastně chová po celou dobu dospěle, ale malá herečka ji ztvárňuje tak dobře, že přímo cítíte, jaký žal a vztek je za těma očima. Čekala jsem výraznější pointu, ale to možná jen proto, že jsem z filmových klasik zvyklá, že po pomalém ději nastává boom. Rozhodně doporučuji alespoň na jedno shlédnutí. Tři hvězdy, protože film je "dobrý".

Tahle klasická mela Superman/Batman vs. zbytek světa se vyznačuje několika zvláštními prvky. Nejen, že se neobjeví žádní kolegové z Ligy jako třeba Flash, když je ho třeba, a hrdinové jen prohodí, že má něco jiného na práci. Jde také o absolutní silové paradoxy - ačkoliv všichni od každého hrdiny očekáváme obrovskou sílu, měla by alespoň být ve filmu konstantní - není. Dále, u superhrdinů a supermonster je jejich síla obvykle adekvátní jejich velikosti, ale tady (člověk) Batman skolí pár dobře mířenými ranami třikrát většího záporáka a Superman složí asi stometrovou Amazonku(?) jednou ranou do brady. Co je v poslední řadě jaksi divné a v komiksovém světě přímo debilní, je pojetí ženských hrdinek a jejich protějšků. Ne že bych si stála za nějakým ideálem emancipované nepříliš prsaté hrdinky, ale v tomto filmu jde o absolutní extrém, kdy například Silodívka na mohutný úder robotického Lutera do ocelových dveří odpoví "Kdo je?" a pět vteřin na to už ona i její absurdně gigantické poprsí leží na zemi. Nerada to vyzdvihuji, ale z genderového hlediska je to ještě větší vražda, než Apokalypsa, ta byla alespoň euroamericky "přiměřeně" sexistická.