BARWA

Sympatická ústřední dvojice, zajímavý námět na přemýšlení... snad jen dodatek - na vysokých podpatcích se po střechách musí běhat fakt dobře, no, aspoň je to sexy...

Zase jeden z filmů, který mi nedá spát... Po shlédnutí jsem si kousala nehty a koumala kolika hvězdičkami jej ohodnotit... Nakonec jsem dospěla k závěru, že ty čtyři jsou vlastně adekvátní... Co se mi líbilo? V první řadě to byl hudební doprovod, sedl mi naprosto skvěle (zejména song Barefoot mě zvedl ze židle a donutil poposkočit si)... Za druhé - sympatická role Leily v podání Johanny Wokalek... Občas se film lehce vychýlil z oběžné dráhy, ale udělal na mě neuvěřitelný dojem... A při závěrečné scéně - nakupování - už jsem si říkala, že by se tam mohlo objevit třeba vejce - no a skutečně, šup ho tam!

No... čekala jsem akčňák... ehm, takže místo toho přiblble zbytečného opakování některých vět a slov, které mě v průběhu filmu opravdu vytáčely (neboť jsem v první chvíli netušila, jestli se mi třeba neseká počítač), mohli přidat ještě trochu víc akce... Keira Knightley patří mezi mé oblíbené herečky, ale v téhle roli mi byla naprosto nesympatická - mega krutopřísná drsňačka, oh yeah, někdy méně znamená více... Kupodivu nejvíc mě pobavila postava řidiče Alfa... Od filmu jsem očekávala daleko víc, od půlky jsem se vyloženě nudila, ale tak snaha se cení...

Člověk si zvykne, že většina amerických komedií je úplně přiblblá, ale tohle je naprostý extrém... Trapné, nechutné, spíš k pláči než k smíchu - a když už smích, tak hodně zoufalý... Auuuuuu!

O chlup horší než "jednička", ale o to víc zářivější, blyštivější a uhozenější...

Krásné kostýmy, vtipné scény, ale nesnáším přeslazené konce - jinak bych dala hvězdy tři...

Zdálo se to jako nevinná hra a snaha poučit žáky o nebezpečí diktatury - a zjistilo se, jak málo stačí k tomu, aby došlo ke katastrofě... Každý jsme ovlivnitelný, každý v životě hledáme oporu a zázemí, chceme někam patřit, v něco věřit a nikdo si nechceme připustit, jak lehce jsme zmanipulovatelní... V počtu je síla, ale taky nebezpečí...

Film měl dost čudný úvod... to mi neříkejte, že Achimovi nebyly podezřelé Tobiho letmé dotyky a vcelku podivné chování... a nebo ta společná masturbace... no budiž... k tomu ještě postava trenéra veslařského oddílu úplně mimo mísu a rádoby vtipné poznámky teenagerů... Ale zhruba tak v polovině mě film pohltil - vyzdvihla bych zejména bravurní herecký výkon Roberta Stadlobera, uvěřitelné, přesvědčivé milostné scény a ke konci filmu záběry, které se vracely na místa, kde proběhly zásadní zlomy příběhu... Citlivý a křehký film o hledání sexuální identity...

Německá romantická komedie, která se mi jaksi vryla do paměti, ale rozhodně to nebylo tím, že by byla tak úžasná... Na mnoha místech překypovala nadsazenými situacemi, absurdními dialogy a co se týče hlavní hrdinky - protivnější ženskou aby pohledal... Hlavní hrdina, jehož ego dosahuje nebes, se do ní ale stejně zamiluje a bla bla bla, žili šťastně až do smrti... Ale dobře, pobavila jsem se, i když často jsem kroutila hlavou, je-li tohle vůbec možné...

Dokument o často diskutované subkultuře, která je haněna hlavně díky neojektivnosti médií, která předkládají veřejnosti obraz skinheada jako rváče/výtržníka/nácka... Cením si hlavně toho, že ukazuje různá vyjádření a názory různých lidí z různých sfér... Ať povinně shlédne každý předtím, než začne vypouštět z pusy nějaké nesmysly - i když, zabedněncům to stejně nepomůže...