klukluka

Korejské filmy mě dělají lepším člověkem. Na chvilku, ale rozhodně to tak je. A náročnějším divákem. Protože tohle je TOP.

Celkem svěží film o poměrně hloupých, prázdných, byť pohledných a podnikavých lidech. Neurazil, nenadchnul. Nemohl nadchnout, nebylo čím.

Slušně udělaný film o tom, že děti mívaly svůj svět, do něhož dospělí nepronikali ani zdaleka tak moc, jako do něj pronikají/pronikáme my dnes. A trochu hůř udělaný film o tom, že lidi nejsou ani černí, ani bílí, ale minimálně černobílí. A to tady stihlo snad každou postavu, byť měla třeba jen minimální prostor (agrese táty navrátivšího se jen na skok z Rakouska, nebo vsuvka o hloupém spolužákovi, který měl ale zase na druhou stranu pěkný vztah ke zvířátkům). Tahle linka byla pro film v podstatě signifikantní. Na jednu stranu nám nastavoval zrcadlo, na stranu druhou nám nikdy nezapomněl ukázat i naši - lidskou odvrácenou, vlídnou tvář. A já jsem z toho cítil poměrně laciný kalkul, snahu mentorovat, ale udělat to líbivě. Tu disharmonii podvědomě registrovala většina diváků, kteří tady ten film hodnotili - z těch hodnocení je to znát. Obě ty polohy byly takové těžkopádné, školometské, stejně jako Szidi Tobias v roli učitelky - ta jako by tu moji výtku zhmotnila. Karikatura učitelky, karikatura Pelíšků.

Hmmm..zklamání. :( Čekal jsem mnohem víc. Já vím, ty předsudky a očekávání bývají málem zárukou toho, že to neklapne. A tentokrát to teda dost drhlo. Co se mi na tom mělo líbit? Zachycení atmosféry té doby? OK, ale počítejte s tím, že to bylo hodně přitažený za vlasy. Atraktivní lidský příběhy? Může být... Ale jaká je šance, že se někdo zbaví nechtěného manžela díky tomu, že ho ve chvíli nejhorší rodinné krize zastřelí nějaký pomatenec v restauraci? Tohle se taky běžnýmu životu zrovna nepodobá... Azyl v klášteře, u mladýho mnicha, který se zavázal k mlčení... Jo, takových případů mám všude kolem sebe moc a moc... Zkrátka filmovej film. Vyvolávající jedinou otázku: proč se Angličance dostala na stůl fotka té zabité holky? V době jejího vzniku už byl fotograf v pánu..? Někdo by mi to třeba vysvětlil, ale je mi to vlastně buřt.

Ty voe, 77% :)))). Na to koukaj jen metloši a sázej tomu z nostalgie plný hvězdokupy. Objektivně není ten film nic moc. Ale je to prdel, to uznávám. A uvědomil jsem si díky tomu, jakej je rozdíl mezi mládím a tou břečkou, kterou se už nějakou dobu brodím. Ta bezstarostnost je okouzlující. Ale ne zase do té míry, abych tomu dal víc než tři. A to už v tom je nejmíň jedna za tu bloncku. Ta byla uhmmm...fakt libovoučká. A nečapla se. Měla to zkusit u nás. Tady by udělala štěstí. Někoho musela něčím fakt fest krknout, když si od nějakých třiatřiceti v podstatě neškrtla. :((

Žasnu nad těmi triky, kdyby mi někdo řekl, že Ava byla skutečně robot, a ne herečka, tak to pro mě bude snazší přijmout, než se zamýšlet nad tím, jak z ní udělali toho robota. Obdivoval jsem tu stavbu, ve které se to odehrávalo, bylo to famózní zvenčí i uvnitř, jestli budu mít čas, tak se začnu zajímat o to, jestli je ten dům real, nebo jestli to byla jen kulisa. A pak je tu příběh - naprosto jednoduchej, poměrně dost odpudivej - humanoid, kterýho naprogramovali k projevům lásky. Auauau... Moc východisek tam od začátku nebylo, všichni jsme čekali plus mínus to, co se tam nakonec odehrálo. V mezidobí trochu nuda - mraky keců, žádná akce. Ta výprava vážně vynikající, zbytek nic moc.

Po dvaceti letech už je to silně cítit naftalínem, tohle žádnej evergreen nebude, ale celkovej dojem z toho mám velice dobrej. Nejvíc se mi líbilo, jak si vyhráli s charakterem hlavního hrdiny. Nebyl to záporák, ale rozhodně to nebyl jednoznačnej klaďas, do kterýho bychom se měli promítnout, aby nám ho později bylo o to víc líto. Byl to ješita ješitnej, samolibej, docela slizkej, přesto měl zastat roli člověka, kvůli kterýmu se budeme bát. To je sympatický, že se tvůrci nebáli vyhnout obvyklýmu klišé, ne? A snažili se i dál. Pěkný lokace, zajímavej příběh, výborná kamera, super nasvícený...líbilo se mi to, fakt.

Napíšu jen 3 slova: tohle nemělo chybu!

Šmarjápannonanebi...! Co to zas bylo? Taková kokotina! Jak jsem k tomu přišel? Vyčichlej vztah, borec už se o ni vůbec nezajímá, ona pak tragicky zahyne, on dostane bůhvíproč, bůhvíjak druhou šanci, a najednou panáčkuje jak ratlík, do toho se v něm ale občas ještě probudí jeho původní čuramedánský já, pak se ale přičiněním snaživého scénáristy vzpamatuje na 1500 procent a maže kolem sebe najednou strašný medy, protože čuje, že micka by mohla už za pár hodin zavřít voči nadobro. Protože v něm ale furt dříme ten starej slizkej hajzl, tak neřekne ani popel, za což ho osud potrestá tím, že zakalí on místo ní. To jsme ostatně všichni tušili od chvíle, kdy se vedle něj znovu probudila živá a krásná. No zase tak krásná nebyla. Stejně jako nebyly krásný ty dojáky, co tady do nás valili, a stejně jako nebyly krásný ty kecy, který tady vedli, a ze kterých měly mít holky v kině mokrý kalhotky. Věřím nicméně, že to párkrát klaplo, což dokazuje 29 fanoušků tohohle filmu. Ten příšernej biják vyšumí raz dva, ale dobrej pich je dobrej pich. Na ten se hned tak nezapomíná. Já bez pichu, takže za 1.

Jakeu, ty vole, do čeho jsi to vlez?! Tohle nebylo absolutně o ničem! To nebylo o lásce, to nebylo o vydělávání peněz, to nebyla kritika antidepresiv, ani jiných farmaceutických sraček, to nebyla komedie, to nebylo drama, to prostě nebylo vůbec NIC! Až do dneška jsem z tebe měl pocit, že přesně víš, do čeho bys měl jít, a od čeho by ses měl raději držet dál. A tohle byl samozřejmě ten druhej případ... :( Zklamal jsi mě, chlape! Tohle už mi, prosím, nedělej. Tohle už fakt ne! P.S.: Ta jedna za tu hanbatou Anničku, ale nejsem nijak odvázanej ani z ní, dávala se tady moc lacino.