lialia

Nápad a atmosféra vynikající. Tolik kritizované herecké výkony nejsou vinou herců, ale mizerným scénářem. Úvodní hysterický záchvat matematičky, nihilimus architekta, cílevědomost policajta, to bylo prostě otřesně neuvěřitelné. Stejně jako současný vpád všech zúčastněných do úvodní místnosti. Takhle by se lidi postavení zničehonic do takové situace nechovali, ne tak rychle a okamžitě. V tomto smyslu byly precizně zvládnuté scény v Saw. Podobně rádobypsychologie postav, křečovité pokusy o něco jako sondu do duší zúčastněných byly strašné. Buď to mělo být o psychlogii (pak "odbyté" by byl jen milý eufemismus), nebo - jak si myslím - psychlogie měla být pouze decentně naznačená. To, co si hraje na "vývoj" postav, byly spíše nesmyslné a nepochopitelné činy. Přestože v tomto smyslu byl scénář totálně zpackaný, přecejen byl námět o něčem jiném, a to bylo vynikající, proto ubírám jen jednu hvězdu a nechávám čtyři.

Jsem velmi rozpačitá. Na jednu stranu nelze nevidět geniální údernost kruté satiry, tak trefnou a tak přímočarou, jakou sotva uvidíme u jiného nemainstreamového díla. Na druhou stranu se nemůžu přenést přes mnoho věcí, které mě neskutečně iritovaly (a nepomůže ani vědomí, že kromě příšerných dobových kulis, příšerných dobových kostýmů a příšerně oprýskané Prahy, byly všechno věci zcela záměrně iritující a deprimující). Slizkost Leoše Suchařípy, jeho výrazné a postupem filmu čím dál otravnější errr. Neuvěřitelnost toho, že existuje tolik tak nebetyčně blbých ženských, které by se mohly nechat okouzlit něčím tak odporným, jako je postava hlavního hrdiny. Neexistence jediné postavy, která by nebyla groteskní ve své zoufalosti a trapnosti. Nervydrásající a dokonale skličující hudba. Afektovaná kamera, která se snaží navodit dojem jakési dramatičnosti nebo snad uměleckosti. Hlavní hrdina má monolog v podstatě přes celý film - což mimo divadelní prkna působí nepřirozeně, scénář si na něco hraje, je to prostě divné. Ze smíšených dojmů - dokonalost na jedné straně a touhy už nikdy tento zážitek neopakovat na straně druhé dávám jakési "průměrné" tři hvězdy, ačkoliv dílo je vše jen ne průměrné.

Zápletka na úrovni mírně podprůměrné epizody dobře udělaného krimiseriálu - neurazí, ale ani žádná bomba. Trocha morbidního humoru, ale ne tak moc, aby mě rozesmál. Načrtnuté panoptikum svérázných postaviček (potrhlý zlodějíček, drsňák zloděj, policajtka správňoška, policajt dobráckej přitroublej mladík) - ne tak absurdních, aby se to dalo považovat za absurdní, šablonovité charaktery - ale ne tak šablonovité, aby se jednalo o ironii. Zajímavá atmosféra zasněžené krajiny, ale ne tak dechberoucí, aby mě to uchvátilo. Podtrženo sečteno - od každého nějaký nedodělaný kousek. Výsledkem je něco, co většina lidí považuje za geniální dílo, já to považuju za nemastný neslaný mišmaš. Pokusila jsem se být objektivní a nedat tomu jen dvě hvězdy natruc všem těm pětihvězdičkovým nadšencům, a dát tři, které tak nějak odrážejí můj pocit z filmu nezávisle na nadšených komentářích: přijatelná zábava, když není na co lepšího koukat, trochu se zasmějete, trochu pokroutíte hlavou nad špetkou absurdity a ironie. Vidět to celkem stojí za to, ale pokud by se mi nebývalo poštěstilo, ochuzena bych nijak nebyla.

Když jsem po prvních deseti minutách rezignovala na klasickou linii vyprávění a realističnost akrobatických výkonů, ponořila jsem se plně do této úchvatné podívané. Ač jsem barbar na poezii, při scénách z Hrdiny mě doslova napadaly verše, jakými mohl být příběh vyprávěn. Na první dojem snad ostré a přehnané barvy, ale ve výsledku celou podívanou nádherně dokreslující. Od cca 20. minuty jsem celý film sledovala s otevřenými ústy, úžasný dojem. Estetický zážitek pro gurmány. Závěrečná pointa jen dokresluje celkové poetické vyznění.

Kdovíjak vysokolevelová zábava to skutečně není, ale chemie mezi Brucem a Cybill prostě funguje, a už jen kvůli Willisovým hláškám má smysl se na to dívat, pokud se potřebujete jen tak trochu uvolnit při něčem aspoň trochu vtipném. V následujících sériích už došly nápady nebo už dva hlavní hrdinové nechtěli moc hrát, tak jejich roli přebírají Curtis Armstrong a Allyce Beasley, což je už dost o ničem.

Byla jsem dopředu nesmírně skeptická, protože ač bezvýhradný fanoušek a obdivovatel Tolkienova díla i Jacksonova filmového ztvárnění, knížka Hobit mě nějak zvlášť nezaujala. Nebyla špatná, ale bylo to prostě něco jiného než Pán prstenů - byla to dětinská pohádka s legračními postavičkami, a na to jsem byla ve svých 22 letech přece jen trochu velká, a příběh mě dost nudil. Ale co z toho dokázali scénáristé vykouzlit, to mi vyrazilo dech. Jistá dětinskost zůstala, to ani nešlo jinak vzhledem k předloze, ale výsledek nebyl hloupý, spíše milý. Vypořádat se scénáristicky s tím, že je tam celkem 13 trpaslíků, to mi přišlo nemožné, to prostě musela být tragédie ... a nakonec snad ani nebyla, nijak mi tam přehršle postav nevadilo. Že tam nebyly emočně silně napjaté vztahy? No ony nebyly ani v knize, byla to přece jenom obyčejná pohádka. Jistě, mohl si tam Jackson z prstu něco dramaticky osobnějšího vycucat (ostatně drsné poděkování Thorina Bilbovi se k tomu docela blížilo), ale opravdu bylo nutné tam vnášet tento prvek, který by z toho udělal zas o kousek něco úplně jiného, než jaká byla předloha? Toť otázka - za sebe neříkám ani tak ani tak. Provázanost s dávnou minulostí, i s událostmi probíhajícími ve stejnou dobu, avšak v knize Hobit nezmíněnými, pouze v Pánovi Prstenů suše shrnutými v jakémsi dodatku, byla ohromná. Říkala jsem už u první trilogie, že přenést toto dílo na plátno vyžaduje kromě filmařského umu i obrovskou lásku a respekt k předloze, společně s odvahou citlivě změnit děj, aby se lépe hodil do filmu. A teď u Hobita mě napadlo přesně totéž - takto to dopadne, když schopný režisér a scénáristi, kteří milují tento příběh, mají dostatek financí a podpory aby přenesli i tento - v originále o dost slabší - příběh na plátno a opět z něj udělali úchvatnou podívanou. Váhala jsem mezi 4 a 5 hvězdami, přeci jen, skoro žádná nová hudba, nic nového v kulisách, někdy až příliš výrazné odkazy na už viděného Pána prstenů ... ale ... proč si to nepřiznat, vlastně mě potěšily i tyto diskutabilnější věci. Dávám nakonec plný počet.

Výborná komedie, promyšlená a propracovaná do nejmenšího detailu. Mistrovsky řemeslně odvedená práce, kterou oceníte s každým následným shlédnutím o kousek víc. Atkinson hraje jak ho moc neznáme, Beana snad občas připomíná výraznější mimikou, která ale nesklouzává do groteskního pitvoření se, a ve svých vážnějších polohách je překvapivě uvěřitelný. V rámci role agenta i herecky by to však bylo o ničem, kdyby mu dokonale (a přitom poměrně nenápadně) nenahrával obdivující, nicméně precizní a inteligentní sekundant Bought - a to jak v rámci příběhu, tak i herecky. Promyšlenost gagů typu "nepotřebuji váš laserový zaměřovač, ta vaše závislost na všech těch moderních vymoženostech mě fakt baví" a přistane na vedlejší budově, otázka, kde tedy najde sídlo toho ďábla Sauvage a pohled na vedlejší mrakodrap s obrovským neónovým nápisem SAUVAGE, celým filmem prolínající se oblíbená britská záliba v tom, udělat co největší trapas před co nejširším publikem opět dotažená do dokonalosti jednotlivými záběry na televizory na různých místech světa, záběry na nové bankovky s Malkovichovým portrétem a hlášení v rozhlase "první francouzský král od roku 1099, zavolejte nám, co máte na Francouzích nejradši ... zatím nikdo nevolal" ... prostě dokonalost. Fórky nejsou snad až tak překvapivé samy o sobě, ale to ani být neměly. Humor zde nespočívá v neočekávaném, ale naopak - v gradaci očekávaného, přičemž pointa překoná ono očekávané. Lahůdka pro milovníky inteligentních parodií (které jsou schopny existence i samy o sobě a nevyžadují nutně znalost parodované předlohy) a britského způsobu humoru.

Nějaké poselství typu "kdo z nich je větší blbec" bych v tom křečovitě nehledala. Jednoduše brilantně sestavený a vygradovaný konverzační humor, asi to nejlepší, co jsem kdy viděla.

Ale tento film si nehraje na originalitu a dějové zvraty. Upřímně se přiznává ke hře na city, proč ne. Milé pohlazení, které v člověku probudí to dobré. A není to o "přísném učiteli, kterak spratky srovnal", naopak. Je to o komické postavičce, která byla od začátku odsouzena k šikaně ze strany žáků, ale tím, že si na nic nehrál, si nakonec získal jejich nadšení a spolupráci. Co může být laskavějšího, než toto poselství.

Nevím, proč zde filmu všichni vyčítají přehnaně hororové ztvárnění obrazu nebo ponuré prostředí Londýna, které mají být na úkor děje. Ani si nemyslím, že odpornost prožitků převažuje nad odporností požitkářů, nesouhlasím. Vyznění dokonale koresponduje s předlohou, která si také neláme příliš hlavu dějovou kostrou a psychologickým zdůvodněním pohnutek. Jakožto dekadentní dílo ovlivněné dobou impresionismu klade důraz především na atmosféru a šokování. V tomto smyslu tento film dle mého názoru plně odpovídá předloze. Hororová atmosféra, která má za cíl vyvolat hluboké pocity hnusu nejenom nad skutky, ale především nad zrůdností, kam až může zajít cynismus, je zachycena dokonale. Z tohoto důvodu - tedy splnění cíle původní předlohy, dávám plný počet hvězdiček.