Kaferano

Určitě si přečtu předlohu a je možné, že bych ztvárnění nepřijala, kdyby to bylo obráceně. Mně toto ztvárnění ale celkem sedlo a totalitní režim, krutý ve své kýčovité podobě, rozhodně strach a hnus vyvolal. Odporný byl rituál oplodnění - fuj fuj fuj... Nebo veřejná poprava typu: " Vítáme Vás, ve tři hodiny se koná ženská poprava a ve čtyři vás zveme na popravu mužů, příjemnou zábavu" tak to také byla chuťovka. Neznámá tvář hlavní hrdinky byla určitě dobrý tah a mně její krása i herectví vyhovovaly. Jednu hvězdičku ubírám za jistou nepravděpodobnost vyústění příběhu, ale je to přecejen fikce. Jsem zvědavá, jestli tenhle komentář budu přepisovat po přečtení ...

Tohoto Shakespeara jsem si opravdu užila. Nějak mi nedošlo, že uvidím všechny herce tak mladé a krásné a Hamleta jsem ani hned nepoznala :-) Mel Gibson se sice herecky předvedl skvěle, ale pojetí Hamleta mi zrovna moc nevyhovovalo. Byl až moc excitovaný a to je taky důvod, proč nedám 5 hvězd. Jinak pro mne hra dostala ve filmu život a prostor. Prostředí hradu Elsinor, exteriéry i interiéry byly pro hru jak stvořené. Ještě jsem nezkoumala, kde probíhalo natáčení, ale udělám to. Hudba krásná, to bylo také lákadlo, Morricone je moje jednička v topce. Přijde mi legrační, když někdo očekával hudbu jako k westernu a byl zklamaný. Pro mne je to spíš důkaz tvůrčí pružnosti, že je tahle hudba úplně jiná.

Tohle intelektuální trapno je dovedené skoro až na hranici toho, co snesu. To zní jako kritika, ale je to naopak kompliment pro britskou skupinu komiků, kteří zábrany hodili stranou. Občas se mi zdá, že nápady nejsou dotažené, ale tvůrčí invence je prostě nezkrotná. Akorát mě mrzí, že moje vybavenost v angličtině nezvládá tu škálu slovních hříček v originále. Ale i tak jsem si přišla na své a ráda se vracím k Ministerstvu švihlé chůze, Smrtícímu vtipu nebo Španělské inkvizici. Z filmů mám nejradši Život Briana.

Skvělá relaxační záležitost plná vesmírně zastydlých postav. Jsem ctitelkou Krytona a moc bych ho chtěla doma na úklid. Zato bych pečovala o jeho citovou stránku. Jen podprsenky bych před ním schovala :-))

Občas jsem si po skončení dílu říkala, že se příště už nebudu dívat, když mě takhle straší:-) Ale zvědavost byla silnější. Seriál hodnotím jako celek, který má svou specifickou fikční tvář a sympatickou ústřední dvojici jako silný tažný prvek.

Vynervovaná čivava a stupidní kocourek jsou animovaným obrazem našich vlastních tendencí. Jejich přátelství je prostě dojemné a jejich přīběhy mi občas připomněly leccos z mého života i z mého okolí :-))

Obdivuji osobnosti, které umí laikům přiblížit něco ze své profese nenuceným a hravým způsobem. David Vávra je jednou z těchto osobností, která umí vzbudit zájem o věc a zároveň navodí nový způsob vidění a hodnocení. Po tomto seriálu jsem se pustila do doplnění mezer v oblasti architektury a je to jedna z mých diletantských zálib:-) Škoda, že nedošlo na Prahu, mělo se začít Prahou 4 a Braníkem, kde zrovna bydlím, stejně jako David Vávra.

Nejsem seriálový divák a Riget jsem musela vidět najednou vcelku. Tolik mě to vtáhlo a po seriálu Twin Peaks opět splnilo moji představu o propojení humoru a duchařiny. To jediné mi připomínalo Lynche, jinak Riget považuju za jedinečný. Severský humor už úspěšně prozkoumávám dál a to, co se dělo ve špitále byl extrakt dosud neviděné absurdity. Odvážné, zábavné, napínavé...Dansk jävlar!!!!!!!! :-)))))

Moje první setkání vyvolalo úžas nad tím, jak je možné vyjádřit temnou stranu s takovou uhrančivou silou a zároveň ji propojit s humorem a nadsázkou. Po letech je pro mne atmosféra seriálu stále živá a Davida Lynche jsem mezitím postavila na piedestal vítězů. Agent Cooper a jeho přístup je inspirující a jen se stydím, že mám závislost na neskafe po ránu:-) Všechny postavy jsou opředené zvláštním tajemstvím a na plíživé atmosféře má zásadní podíl hypnotická hudba Angela Badalamentiho. Pro mne soundtrack číslo1 s dosud nepřekonanou souhrou viděného a slyšeného...

Takhle pracovité úchyláčky jsem nečekala. Tolik námahy kvůli slasti. Woodoo s knedlikama mě pobavilo, ale nejvíc nechutné mě přišlo to kartáčování :-) Jednalo se sice o spiklence, ale samota je myslím to klíčové slovo. Jinak bych v tom nic hlubšího nehledala i přes vydatnou freudovskou symboliku. Určující je vizuální stránka, která buď vaše vnímání zasáhne nebo vás bude nudit. U mne zásah...