Elleanor

“Seems like everything this year was three-dimensional. Except the characters in The Tourist. ” Tak pravil Ricky Gervais na predavani letosnich Zlatych Globu – a mel pravdu. Co nepohrbil scenar, odstrelili herci. Angelina Jolie svuj opevovany talent skryva tak dokonale, ze nejspis uz ani sama nevi, kde je mu konec. A Johnny Depp? Kazdy jiny jeho film je lepsi nez tenhle. Bod za kostymy a Italii (laciny zpusob, jak ziskat moji naklonost, priznavam).

Sam Mendes nahlas říká, co si myslí, a ač to není nic lichotivého, a lidé mu za to tleskají. Tato vyjímečná schopnost byla právem odměněna.

Nepochybuji, že se James Cameron výtečně pobavil. Já ovšem jeho smysl pro humor a pojetí příběhu nesdílím a nebýt kouzelného lesa (dobře nablýskaný visual, uznávám) spím tak, že o tom ví celé kino. Vizuální efekt nesmí být jediným kladdným prvkem filmu. Pokud je, je tady něco špatně.

Romantické komedie obvykle nejsou můj šálek čaje. Připadají mi všechny stejné (ale zase na druhou stranu, když potřebuji usnout…) a musí skončit dobře. Tady se zjevila zajímavá zápletka a Edward Norton jako režisér mile překvapil.

Všem tvůrcům válečných filmů: takhle vypadá válka! Film je jako výstřel – syrový, realistický a nelze si ho nevšimnout. A Ridley Scott tohle všechno pochopil.

Alastor Moody se předvedl dokonale. Taneční bál taky v celku zdařilý včetně scény školníka Filche s předoucí paní Norrisovou, ale mohl by mi někdo, proboha živého, nějak srozumitelně vysvětlit, proč Mike Newell násilně prodlužoval děj? V knize by se našlo množství zajímavých prvků, kterými mohl film obohatit a on? Bojuje s draky. Možná se jako malý chlapec shlédl v soubojích o krásnou princeznu, ale tady se soutěží o plechovou nádobu! O důvod víc, proč se věnovat ději.

Dojemné spojení, které naprosto zřetelně demonstruje, že i složitější věci se dají vyjádřit srozumitelně. A ještě to člověka pobaví…

Z kina mi v patách šla touha vzít Ryana Murphyho pod krkem a mučit ho dokud nepřizná, co ho přimělo film s tak dokonalým potenciálem srazit na kolena. Zmíněný pán má zcela evidentně nevyřízené účty se svým svědomím, a tuto skutečnost ventiloval nejhorším možným způsobem. Ovšem dlužno dodat, I to chce talent.

Jak se stane, že talentovanému režiséru alespoň jednou v kariéře pěkně smeknou kecky a natočí naprostý brak (příklad: Stanley Kubrick a jeho Eyes Wide Shut), tak se stane, že člověk, který jako režisér tak tak dosahuje na průměrný výkon, znenadání natočí jakž takž slušný snímek. Příklad: Paul Gross a jeho Passchendaele. Ano, je to koktejl namíchaný z love story, válečných scén které jako jediné vypadaly jak měly, dloubavých pocitů vlastenectví a celé je to poněkud přitažené za vlasy, ale podívejte se na jiné počiny tohoto autora a pochopíte, že mohlo být o dost hůř. Paul má vytříbený smysl pro cynický humor a měl by ho končně začít pašovat do svých filmů (scéna, kterou všichni odsuzují mě mimořádně pobavila právě tou surovou absurditou a mozek ihned začal rozvíjet scénář “co kdyby vybuchl támhleten sklad…”).