casyy

Nevidel jsem moc vtipnejsich ceskych filmu. Navic si nemyslim, ze primarne chteli tvurci sdelit, jaka byla v 50. letech v PTP sranda a ze by bylo fajn v takovym oddile slouzit. Ze to nebyla sranda, je evidentni z lokaci, ze vztahu nadrizenych a "muklu", z replik samotnych postav a z cele te vseobjimajici absurdity doby a prostredi (takove panoptikum, rekl bych), z niz se nutne muselo delat myslicimu cloveku spatne. To, ze tvurci vytezili z te absurdity doby pribeh, kterej je v prvnim planu vtipnej, je jina vec.

Neúprosný obraz toho, kam jsme to díky tomu všemu pokroku, spěchu, chaosu a touhou hnát se za něčím, co kolikrát ani nemá smysl dopracovali. Brilantní výkon Michaela Douglase, díky němuž jsem se s Fosterem naprosto identifikoval. Mít jen o trochu slabší nervy, být o něco labilnější než jsem a mít více kuráže, tak beru pálku do ruky a jdu mu okamžitě pomoct.

Královsky jsem se pobavil. Ovšem jedinou opravdovou emoci jsem cítil při (chybném) zjištění Nevěsty, že o dítě přišla. Zbytek toho kravého nářezu, který je pojat opravdu s nadsázkou, ve mě vzbuzoval (ne)chtěny smích ale i obdiv nad hudebním doprovodem a prací trikařů a kamery.

S těmi Oscary to je pro mě trochu nepochopitelné. Ale tento film svou hloubku nesporně má. Ať už příběhem, vyprávějícím o nekonečné síle lidské vůle a touze dosahovat stále výš a výš, či opravdu slušnými hereckými výkony. Vcelku nevěrohodné (nezlobte se na mě, ale nemůžu si pomoct) zpracování sportovní stránky filmu je vyváženo nesmírně působivou hudbou od Vangelise .

Tento film má před ostatními díly s podobnou tematikou ohromnou přednost - vypráví dramatický lidský příběh, vlastně hned několik. Zde není zobrazen jen boj s přírodou, ale boj člověka se sebou samým a svými slabostmi. Odkrývají se tu ty nejtemnější a zároveň ty nejcitlivější zákoutí lidské duše. Proto dávám absolutní hodnocení. To, že jsem se ještě pěknou dobu po shlédnutí bál vody, ať už mořské nebo té napuštěné ve vaně;)), už je pouze zcela podřadnou záležitostí;)).

Cokoliv napíšu k filmu samotnému už určitě někdo vyslovil přede mnou. Ale to, jak jsem po shlédnutí filmu seděl ješte dobrou čtvrhodinku na p*deli, hlavu plnou toho, co jsem právě viděl, a hlavně pocit, že před námi je svět plný věcí, které stojí za to být objeveny, bylo pro mě jedním z nejsilnějších prožitků, které díky umění a filmu mám.

Přemýšlím, jestli ta absurdita příběhu byla záměrná, nebo zda je pouze mou mylnou interpretací zámerů Davida Ondříčka a spol. Káždopádně předvedené výkony všech zúčastněných, absurdita (a tady už mi to nikdo nevymluví) některých dialogů, nádherné obrazové ztvárnění a především fámozní hlášky, prostupující celý film, dělají pro mě z tohoto díla jednu z nejzářivějších perel náhrdelníku české kinematografie posledních let.

Neuvěřitelně plochý a tupý příběh, invence tvůrců veškerá žádná, herci zde předvádějí všechno možné jen ne to, co je náplní jejich práce, a hlavně humor, který je tak zoufale průhledný, křečovitý a hlavně NEVTIPNÝ, mě nutí panu Troškovi doporučit velmi spěšný odchod do filmového důchodu.

Tento výpravný umělecký epos, zobrazující střet dvou životních příběhů, postojů, filozofií a také nezměrnost lidské vůle a talentu, považuji ze jeden z největších filmových klenotů, který se dostal na stříbrné plátno. Bravo, Mistře Formane!

Film, který mě svým nesmírně hlubokým příběhem donutil zhlédnout závěrečné titulky v slzách.