Rapikk

Quentin Tarantino se vydává na Divoký západ lovit zlé pistolníky a vypouští při tom hektolitry a hektolitry čerstvé krve. Tarantino si jednoznačně udržuje svůj vysoký standart a místy je naopak poznat jeho vyzrálost. Nepochybuji o tom, že hlášky z Djanga budou stejně citovány jako jiná Tarantinova díla. Maličko mě ale zklamal Leonardo DiCaprio, protože předvedl pouze velmi dobrý až skvělý výkon na rozdíl od trojice Jamie Foxx, Christopher Waltz a Samuel L. Jackson. Ti byli totiž naprosto fantastičtí. A nezapomeňte, D se nevyslovuje, motherfuckers!

Absolutně překrásný film, který mě chytil již při úvodních titulkách a už nepustil. Hlavním zaměřením bude asi ta romance, ale na rozdíl od většiny zástupců červené knihovny to Silver Linings Playbook člověku až tak necpe pod nos. Naopak tou romancí to hýří vcelku sympaticky a příjemně, a hlavně to nenápadně graduje. Ze začátku takřka nic, pak přijdou první emoce a na konci slabším povahám nejspíš vyhrknou slzičky do očí. Dále je nutné vyzdvihnout lehký a často překvapivý humor, skvělou oddanost herců svým postavám a tu lidskou povahu celého filmu. Navíc považuji za roztomilé, jak je každá postava ve filmu tak trochu blázen.

Člověk až žasne, jak Adele umí spolupracovat s obecenstvem. Lidé zpívají, svítí telefony, tančí a mnozí se dostávají až do jakési formy extáze. Je to další talent, kterým byla Adele obdařena. A hlavně proto považuji její živé vystoupení za excelentní zážitek. A hudba je samozřejmě fantastická, o tom žádná.

Někdo asi kdysi pověděl Chaplinovi, že by bez problému zapadl mezi cirkusové exoty. A tak vznikl film Circus. Snímek dosahuje tradičních kvalitativních standartů Chaplinovy zlaté éry. Prostě fantastická zábava pro malé i velké, na nedělní odpoledne i na televizní prime time. Už to opakuji poněkolikáté, ale Charlie Chaplin byl neopakovatelným géniem.

Námět filmu je tak jednoduchý, a přece tak zábavný a nápaditý. Velmi chválím tu hru s barvami, mám rád obdobné umělecké detaily. Pochvalu si také zaslouží herci aneb jejich pozvolná změna chování dala filmu uvěřitelnost. A nakonec je nutné vyzdvihnout odkaz na rasové střety v padesátých letech, ačkoliv tato část mohla být provedena mnohem dramatičtěji. Tento film mě ale nutí k představě, jaké by to asi bylo, kdybych byl přenesen do televize do světa starých československých týdeníků. No fuj!

Stručně řečeno, Tintin se mi příšerně líbil. Ve filmu neexistuje jediná minuta, která by mi do žil nevlévala nadšení z nadcházejících minut této famózní dobrodružné výpravy. Úspěch snímku byl podtržen i spontánním a nenuceným humorem, trošku styl Indiana Jones. A co se týče grafické stránky, nemám komentáře. Takto výborné animační sekvence by mohl závidět i Avatar. Navíc mě potěšilo, jak si tvůrci s tou grafikou hrají - odrazy v zrcadlech, svět viděný přes lupu, zkreslení mýdlovou bublinou apod.

1969 není žádným srdcervoucím dramatem a scénář nevybočuje z jednoduchosti a přímočarosti. Ale v tomto filmu ani nejde o nějaké přelomové myšlenky, tady je centrem pozornosti hlavně ten lidský element. Celkově považuji 1969 za velmi příjemný film, který mě několikrát i dojal a donutil se zamyslet nad celou problematikou. Úhlavní herecké trio Kiefer Sutherland, Robert Downey Jr. a Winona Ryder pak vyzdvihují film ještě o úroveň výš.

Tento film považuji za jedno obrovské překvapení. Každý moment byl neočekávatelným, každá scéna jedinečnou a nedokážu si vybrat, který okamžik mě pobavil a zároveň šokoval více. Až příliš nízké podlaží 7 a půl? Malkovichception, tj. Malkovich ve své vlastní hlavě? Malkovichovo podvědomí? Divná milostná trojice (či až čtveřice)? Úžasné loutkové divadlo? Já opravdu nevím. Prostě fantazie.

Američané si asi říkali, že James Bond není dostatečně hollywoodským. A tak vznikl MI: Ghost Protocol. A je zejména smutné, že Amíci stavěli na věcech, které snižovaly kvalitu Bondovek posledních let. Mezi tyto škodné elementy patří například někdy až příliš nereálné hi-tech hračky, přehršle pro příběh nedůležitých akčních momentů, narušování fyzikálních zákonů nebo velmi nelogické chování lidí. Ku příkladu pochybuji, že by se hledaný terorista scházel s elitní ruskou assassinkou zrovna náhodou v jednom z vrchních pater v momentálně nejvyšší budově světa. Anebo že by americká vláda neměla jiný plán na záchranu před jadernou válkou než vyslat do terénu čtveřici agentů bez jakéhokoliv řízení z Washingtonu. Anebo si lámu hlavou nad tím, proč ruská média svedla zničení Kremlu zrovna na výbuch plynu. Vždyť v reálném světě by okamžitě ukázala na teroristy z Dagestánu a Čečenska. Při tomto filmu je třeba vypnout mozek, pak si to možná i užijete.

Pouze Charlie Chaplin umí pozdvihnout grotesku na umělecké dílo aneb málokdo zvládne kvalitně spojit humor s tragédií lidského osudu. Komediální stránka filmu nemá chybu, však Chaplinova představivost nezná hranic. Ale tento snímek si budu pamatovat spíš kvůli tomu smutnému příběhu o opuštěném malém dítěti a nechtěnému opatrovníkovi, jenž chlapci může nabídnout kromě upřímné lásky pouze skromný přístřešek a absolutní chudobu.