Rapikk

Po téměř každé filmové stránce jde o perfektně zpracované dílo. Skvělé kulisy, výborné kostýmy, chytré dialogy, působivá zákulisní hudba a především úžasné herecké duo Daniel Day-Lewis a Tommy Lee Jones. A i přes to odcházím od filmu poměrně zklamán. Nejprve jsem chtěl kritizovat scénář. Ale v tom problém netkví. V rámci okolností to Spilberg napsal kvalitně a z tématu vyždímal maximum. Jediný, ale zato velice závažný problém spatřuji právě v samotném tématu. Život šestnáctého prezidenta USA nebyl nijak nudný a nezajímavý. Ale tento film i přes svůj název není ani náhodou životopisným dílem. Vše se točí spíše okolo toho třináctého dodatku. Takže ve výsledku sledujeme diskuse v Kongresu, politické pletichaření a lobby. Tato exkurze do tehdejšího života ve Washingtonu DC sice nerozbolí hlavu tak jako sledování Parlamentu ČR v akci, ale zároveň nepřináší žádné filmové potěšení. Osobně mám rád politicky i historicky zaměřené filmy, ale toto je prostě nemastná a neslaná nuda.

Takto kvalitní český projekt se rodí jednou za generaci. Herecké výkony, scénář, režie, dialogy, kamera... Žádné námitky, je to perfektní. Ale o to tady vůbec nejde. Hlavním záměrem tohoto projektu bylo lidem připomenout to, na co by se zapomínat nemělo. Zhruba půl roku po invazi sovětských vojsk se československý národ dokázal dostat do letargie a hluboké ignorace. Češi a Slováci už přijali události z 21. srpna, zlo zvítězilo. Lidé potřebovali vidět vzplanout odvážného mladíka, aby se znova probudili do hořké reality. Hořící keř úžasně popsal nejen tehdejší události, ale hlavně dokázal zhmotnit strach. U této minisérie musí mráz přejíždět po zádech snad každému. Zejména při scéně, kdy se StB snaží vychytrale dostat chudáka matku Jana Palacha do blázince. Děkuji HBO, režisérce Holland, hercům i všem ostatním, že se rozhodli natočit Hořící keř. Český a slovenský národ nesmí nikdy zapomenout na hrůzy doby těžkého socialismu. Nikdy.

Velmi odvážný počin natočit Les Misérables jako muzikál a nikoliv jako činohru. A i z toho důvodu se stalo takřka nemožným porovnat tuto filmovou verzi se staršími. Místy se nacházela hluchá místa, ale některé scény zase zářily famózností. Kulisy a kostýmy byly stvořeny sborem absolutních profesionálů a zpívané dialogy také neměly chybu. Co však vyzdvihlo tento muzikál až do výšin Oskarových nominacích byly samozřejmě herecké výkony. Ačkoliv hlasy Hugha Jackmana, Russella Crowa a Anne Hathaway se nemůžou rovnat borcům z Broadway, toto ústřední trio působí na sluch příjemně a na zrak oslňuje. A vložky komediálního dua S.B. Cohena a H.B. Carter osobně pokládám za nejzdařilejší části celého filmu.

Na tento film jsem se těšil jako malý chlapec na kornout točené zmrzliny. Ale film na mě nakonec zapůsobil poněkud rozporuplným dojmem. Na jednu stranu musím vychválit filmařské zpracování. Má to napětí, akci i ten šedý kabát mysteriózna. Režisérka si navíc u mne získala sympatie svým puntičkářstvím. Každý detail každé události byl akurátní. A nemůžu říct, že bych se jedinou minutu nudil. Na druhou stranu polovinu scénáře napsaly skutečné události a nenabyl jsem dojmu, že by se na té druhé polovině režisérka nějak přepracovala. Z toho důvodu byl celý příběh poněkud očekávatelným. Ale na Zero Dark Thirty mě zaujala jiná věc než celkový příběh. Toto je snad první mainstreamový film, který nám vsouvá myšlenku, že mučení může vést ke skutečným výsledkům a že je to fakticky dobrá věc. Odvážné.

Margaret Thatcher. Mnoha lidmi milovaná a všemi ostatními nenáviděná. Však pokud věříte, že se mají dělat rozhodnutí správná a nikoliv ta populární, tak si nikdy nezískáte velkou podporu lidu. Životopisné dílo Iron Lady byl vypracován v nejvyšší kvalitě a herecká magie Maryl Streep pozvedla celý snímek ještě o úroveň výš. Lady T nejen nepoznáte jako nekompromisní političku, ale nahlédnete jí i do hlavy a porozumíte jejím myšlenkám. Akorát mi chyběly některé další důležité události za období její vlády, zvláště pak nestabilita Severního Irska, vztah se Sověty a krize v Perském zálivu.

Od tohoto filmu jsem očekával, že se sveze na vlně až extrémně negativního pojetí Íránu, jež momentálně ovládá myšlení naprosté většiny Američanů. Mýlil jsem se. Z politického hlediska jde o poměrně vyvážené dílo. Ben Affleck krásně vysvětlil, co Američané Íránu vlastně provedli, že se v roce 1979 pálily americké vlajky. Rovněž se nedá říct, že by film nějak démonizoval Írán a jeho lid. Však běsnící dav byl součástí každé revoluce. Dalším pozitivem tohoto filmu byla nádherně vykreslená atmosféra temna a strachu. A nakonec si u mne Ben Affleck šplhnul svým důrazem na detail. Jednu hvězdu však ubrat musím, a to kvůli zpackanému závěru. Až příliš dramatičnosti někdy škodí. Aneb když už poněkolikáté hrozí odhalení a vše se zázračně zvrátí až v poslední vteřině, příběh ztrácí to na uvěřitelnosti. Celkové hodnocení: 75%.

Tak jednoduchý námět, a přece lze z takové přímočarosti vykouzlit něco nezapomenutelného. Film je naplněn lehkým a nenuceným humorem, avšak mnohé scény si budete pamatovat i po letech. K tomu je navíc nutné přičíst možná životní herecký výkon Billa Murrayho. A jak byste naložili se svým životem Vy, kdyby se najednou kalendář zastavil?

Za každou životní pohromou hledej ženu. Ach Sheeni, ta překrásná Sheeni. Pro ty její jemné rty a zakroucené blonďaté vlasy bych taky spálil půlku města. Tento film na mě zapůsobil mile a neotřele, situační humor na mě útočil ze všech stran a diabolické alterego hlavní postavy je stvořením přímo geniálním. Youth in Revolt si podle mě nezaslouží tak kruté hodnocení, ačkoliv bych možná také mluvil jinak, kdybych býval přečetl zde často citovanou knižní předlohu. 70%

Co byste odpověděli člověku, který by Vám právě převyprávěl tento dechberoucí příběh? Správnou odpovědí by bylo pouhé mlčení a drobná slza v oku. Takto jedinečný film jsem již dlouho neviděl a naprosto nedokážu pochopit, jak byly některé scény natočeny. Titulky doběhly již před několika minutami a má ústa se stále ne a ne zavřít. Jsem ohromen. Pí mě zasáhl hned několikrát a vzbudil ve mně snad všechny druhy emocí. Naprosto úchvatné mistrovské dílo.

Velkolepý projekt, který se prostě nezdařil. Sice nemůžu upřít filmu jeho potenciál a poměrně logickou konstrukci fantasy, ale nic jiného se zde chválit bohužel nedá. Postavy nejsou nijak originální, chybí jim charisma a nepřesvědčivé výkony herců tomu také nepomáhají. Grafika, kterou zde mnozí vynáší do nebe, mě také nikterak neuchvátila. Největší problém tohoto blockbusteru ovšem spatřuji v tom, že film za celou dobu nedokáže diváka pořádně vtáhnout do děje a vstříknout mu do krve pořádnou dávku adrenalinu, napětí a očekávání. John Carter bude navždy pamatován jako největší propadák roku 2012.