smutnySermir

Důkaz toho, jak se časem mění úhly pohledu. Viděl jsem to před měsícem asi po deseti letech a po nabytí otcovských zkušeností hodnotím ještě výše. Úplně mě to rozsekalo, jak Hrušínskýmu umřela ta holka v sanitce. Asi to není úplně nejlepší film na světě, ale na něco to člověku velmi intenzivně odpovídá ... navíc mám rád tu atmosféru normalizace (kterou nechválím), kdy lidé směřovali spíš do sebe.

Nejméně cca do dílu 100 je to geniální seriál. Já na to koukám od té doby, kdy začala na TV koukat dcera a v naší rodině mnoho hlášek zlidovělo (např. Sépiák: "Spongebobe, ušetři mě ..."). Není to určitě seriál pouze pro děti a jeho hlavní hodnota tkví ve skvěle napsaných postavách - nenapravitelný optimista Spongebob, zenově jednoduchý Patrik (určitě "púovější" než samotný medvídek Pú), zhrzený narcis Sepiák, dobrodruh-kapitalista pan Krabs. A pak - seriál je neskutečně civilní - řeší obyčejné, základní problémy existence, postavy správně "nastavují zrcadlo", a humor je vyspělý, jemný, někdy černočerný. Já asi nejvíc miluju díly, které oslavují imaginaci (např. díl s krabicí, díl s papírkem ...).

Od hudby, proste animace, pribehu a hlasu Vaclava Vozky - magické.