masr

Proč by člověk měl veřit, že je v tom filmu něco hlubšího? Protože to říkají učebnice dějin filmu? Protože učebnice filmu jásá nad bratry Quayovými? Protože intelektuál má ukazovat, že ho baví temné nepochopitelné filmy? Vždyť i ta zdánlivě plodná temnota může být prázdná... Musí být každý nástin temné tragedie adorován? Řekl bych, že ne.

Ze čtyř hvězd na tři. Za neschopnost skončit nejen tehdy, když se skončit má, ale i tehdy, kdy by to bylo jen trochu trapné.

Vůbec ne špatný film, jen tak nějak prázdný. Ale i to se o něm těžko říká a těžko jej za to soudit. Ten film je přesně tak prázdný, jak prázdní jsou žáci tohohle gymplu, jak prázdní jsou jejich učitelé, jak prázdné je jejich okolí. Jenže nechtěně. Když se Gympl snaží moralizovat, vyznívá to hloupě i v české hloupě moralistní tradici. Když se snaží bavit, na chvíli pobaví - jenže něčím okamžitým, bez trvání, povrchním. Zbývá jen několik minut, v nichž se tvůrci nepokouší ani o laciné pobavení, ani o laciné hraní na cool sprejerskej film, ani o laciné moralizování. V těch chvílích se aspoň v záblescích vyjevuje to, že ten film je vyprázdnělý, protože samotný jeho předobraz, český gympl, bývá plný především svou nevýslovnou lidskou prázdnotou...

Když se do toho snímku dobře zaposloucháte, uslyšíte něco, co padesát let poté hrají Radiohead ;-) /// http://www.youtube.com/watch?v=E3-vsKwQ0Cg

Zajímavý dokument, nicméně určitě nesnadný pro toho, kdo se v popisovaných událostech příliš neorientuje. Pochopitelně hodně zajímavé z hlediska politické historie, ale mně osobně zaujala sekvence, kterou jsem ještě nikde neviděl: když dr. Šabata telefonuje pánovi, který na něj před třiceti lety donášel STB a ten pán nejdříve neví, že se už o tom ví a tak se chová velice mile a potěšěně, téměř by mu do zadku vlezl.. A když je mu oznámeno, že už se o tom ví, snaží se to nějak zamést s tím, že to už je uzavřená minulost a že on už se v tomhle hrabat nehodlá... Přesně těchhle hajzlů tady zůstalo dost.

Důkaz, že když někdo má nápad a výtvarné cítění, není ke stvoření úžasné metaforické animace potřeba nákladných prostředků. Hudba absolutně sedí, skoro jako by byla psána přímo k tomuto filmu... Každý může v tomhle snímku najít svou interpretaci, tak poddajný ten film je. Mně ale při jeho sledování snad napadala jen věta "Nechte maličkých přijíti ke mně"... //// http://www.youtube.com/watch?v=gG-TL0S3sN8

Krásný animovaný kraťas o boxerském utkání. Je nádherným vyjádřením toho, co je animaci nejvlastnější - krásy pohybu. Celé utkání je opravdu nádherný tanec, pochopitelně výtečně spojený s hudbou a s doslova sálající radostí z práce s plastelínou, kterou tvůrci přiznávají a tím ještě víc obohacují snímek. Tenhle snímek o má podle mne jen jedinou slabinu - nepříliš vypointovaný, slabší závěr. Ale přesto jde o skvost plastelínové animace.

Krásný příběh o alkoholu a pokušení, svým poněkud starosvětsky vypadajícím poselstvím pravděpodobně dobřě konvenoval s dobou budování nové obce, státu (1947, že). Ale vůbec to nevadí, lehká naivita doby je přebita krásným zpodobněním přitažlivosti alkoholu - a především zpodobněním toho, jak chlast dokáže měnit vidění reality. Moc hezké, mělo by se promítat na setkáních alkoholiků.

Na IMDB získává tenhle film od děvčátek pod osmnáct let věku 8.7 bodu, což by jej vyšvihlo mezi nejlepší filmy všech dob... Těžko se divit, je to dětský film o duši mladého frustrovaného Japonce a Japonky. Není to ale ani thriller, ani mysteriózní film, jen pouhopouhý zoufalý blábol o generační vzpouře, kterých můžou Japonci točit klidně dvě stovky ročně, protože evidentně existuje něco smradlavého ve struktuře japonské společnosti. Na druhou stranu.... Na imdb se člověk dozví, že se na něj nelze dívat očima evropana, křesťana nebo třeba nevěřícího na posmrtný život - já si ale spíš myslím, že na tenhle blábol protkaný diskopopem dvanáctiletých harantů a rádobygothic ouchylou jménem Genesis se nedá dívat vůbec.

Kdyby tenhle film natočili Němci, tak tady na čsfd získá nějakých dvadvacet procent a sejde se tu tlupa vysmívavých cyniků, kteří se budou více či méně zdařile trefovat do stupidního ohraného scénáře, trapného hraní na city nejpřízemnějším způsobem atd. Jenže když sračku natočí Korejci, to je jiná. Tam, kde v německém filmu vzletně kýčovitá slova budí posměch, tady v korejském najednou jde o krásu, umění, prožitek čisté lásky vyjádřený krásnými slovy. Všecko je líčeno jako strašně prožité, hluboké, slova o kráse a smutku jsou tak strááášně hluboká; krajina je tak strááášně krásná a romantická a impresionistické obrazy jsou tááák zhloubky pochopený a procítěný život.... Takže shrnuto: obyčejný kýč s několika zajímavými momenty. A pro ty, kteří se nenechají oblbnout už když vidí původ filmu: klidně si od zdejšího hodnocení těch třicet čtyřicet procent strhněte.