Weyden

RE: Afterlife jsem si před dvěma roky v kině docela dobře užil (ale spíš jako guilty pleasure...), a proto jsem si myslel, že i tady toto by mohlo být docela zábavné. Ale není, Odveta se už vážně vůbec nepovedla, je to prostě strašná konina, která mě docela nudila a v podstatě si z ní už ani nic nepamatuju. V Afterlife na sebe aspoň nějak smysluplně navazovaly jednotlivé scény, měl výbornou hudbu, záporáky, akce byla sice totálně vykradená ze všech možných filmů od Matrixu po Blade 2, ale taky mě docela bavila... Odveta nemá ani tady to málo, je to prostě nudný nesmysl.

Podobné filmy moc nevyhledávám, protože jsou to zpravidla nudné kýče podle šablony, ale pokaždé (což znamená skoro nikdy), když vidím tak povedenou romantickou komedii jako jsou Kopačky, si rázem uvědomuju, že příjemnější filmy neexistují. Segel je výborný a Mila Kunis je prostě zlatíčko.

Zanedlouho po začátku filmu se objevila kamarádka hlavní postavy a hádejte, co měla. Správně, rakovinu. Představa, že budu sledovat víc jak dvě hodiny dalšího korejského dojímání, na které jsem už upřímně alergickej, mě pekelně vystrašila a už jsem začal přemýšlet, na co se podívám jiného. Nakonec jsem u Sunny vydržel a mile mě překvapilo, takže stále uvažuju i o lepším hodnocení. Film je sice totální babárna (na mě až příliš) a má nějaké ty minuty navíc, ale režijně a místy i scénáristicky je skvěle zpracovaný a nápaditý, není to žádný doják, ale naopak velice příjemně pozitivní film, místy až šílený, kdy mi trochu připomínal japonskou ujetost Pod vlivem lásky. Zasmál jsem se, sympaticky obsazené a zahrané... Rozhodně nelituju, že jsem to viděl (navíc v delší DC verzi).

Na tento slasher jsem se hodně těšil, protože ho spousta (nejen místních) hororových nadšenců hodnotí dost kladně. Jak napovídá hodnocení, film mě nakonec zklamal. Možná to je moje chyba, protože s 80s slashery nemám moc velké zkušenosti a nevím, co jsem vlastně od tohoto čekal, ale každopádně mi film přišel nudný, Zitovi se akorát několikrát povedlo zčeřit vodu vraždami, které jsou vážně mistrovsky zpracované, ale že bych měl dát vyšší hodnocení jenom kvůli tomu, to se mi fakt nechce.

Akce je hodně, stopáž je krátká, ale... Ty akční scény mi fakt přišly dost mimo, dobře to popsal například uživatel JFL. Jednak si tvůrci často očividně pomáhali lanama, což je vzhledem ke konkurenci z Thajska, Indonésie nebo USA hodně smutné, taky jsou ty bitky docela nepřehledné, protože kamera zabírá přehnaně zblízka a střih je dost mizernej, a bohužel se mi ani za mák nelíbila choreografie soubojů, postavy se zbytečně často obtáčí kolem nějakých šprušlí nebo metají úplně nepotřebné salta. Prostě mi to až na několik vyjímek přišlo, jako kdybych sledoval nějaký bezkontaktní betl, a k tomu ještě amatérsky nasnímaný a s doprovodem mimózní hudby. Nepochybuju o tom, že Jiang Luxia může být schopná holka, ale celkově je mi sympatičtější vzhled i styl JeeJi Yanin.

Tak jsem zase po delší době viděl korejský film přímo podle mého gusta, stačilo jenom vybočit z romantického žánru. Film Matka je hodně dobře natočený a zahraný, místy napínavý a taky dost osobitý - poznal bych, že to točil Joon-ho Bong, i kdybych to nevěděl předem, protože film je prolezlý černým humorem a někdy až trochu perverzními scénami. Docela mě akorát zklamal závěr a celkově příběh nebyl nic moc originálního, ale v celkovém součtu to jsou jen malé vady na kráse. Pro mě osobně jeden z nejlepších korejských filmů posledních let.

Osobně si myslím, že od řady nanejvýš průměrných filmů s například Sandrou Bullock nebo Adamem Sandlerem se tato romantická komedie odlišuje maximálně lepším hereckým obsazením. Lawrence a Cooper předvádí svůj nadstandart a jsou fajn, no v oscarových nominacích přece jenom nemají co dělat. De Niro je skvělej, asi po 20 letech jsem ho zase viděl konečně pořádně hrát, ne jenom nevýrazně postávat okolo ve vedlejší roli, ale nejvíc se mi líbila paradoxně nejméně diskutovaná Jacki Weaver. Jinak film má naprosto nefunkční charaktery a vztahy mezi nimi (a to nesouvisí s tím, že je půlka postav pošahaná), moc jsem se nenasmál, nedojal, v paměti mi výrazněji zůstal akorát zadek Jennifer Lawrence, ale na druhou stranu jsem se ani příliš nenudil a některé scény se povedly, takže... Každopádně humbuk okolo tohoto filmu a tolik oscarových nominací nechápu.

Překvapení se nekoná, Návrat do Silent Hill 3D není ani trochu důstojný nástupce velmi dobré jedničky. Bassettovi se nepovedlo navázat na hutnou atmosféru a perfektní výtvarnou stránku, scény s Carrie-Anne Moss působí neskutečně lacině, děj nestojí ani za zmínku. Pokud se mi něco aspoň trochu líbilo, tak to byla monstra, z nichž jednoznačně vyčnívá Mannequin Monster a Sestřičky.

Kobayashiho Harakiri jsem viděl již kdysi dávno a moc si z něj nepamatuju, takže jsem ocenil možnost připomenout si onen tragický příběh v remaku od mého nejoblíbenější japonského režiséra. První hodina, pozvolna odhalující všechny postavy a zápletku a vrcholící nechutným seppuku, je naprosto bez chyby. Za vyzdvihnutí rozhodně stojí skvělé herecké výkony a pěkná kamera, díky které by se dal každý záběr zarámovat a vyvěsit na zeď. V druhé polovině mi bohužel příliš nesedlo výrazné zpomalení tempa a ani závěrečný souboj, který jsem čekal aspoň trochu více naturalisticky zpracovaný.

Říct o filmu, že to byla akademická nuda, je snad to největší klišé, jaké může být, ale osobně jsem ještě neviděl film, který by tomuto označení pasoval více než Spielbergův Lincoln, a proto se ho nezdráhám těmito slovy označit. První hodinu filmu jsem vyloženě protrpěl a uvažoval jsem, že to vzdám. Vydržel jsem a během druhé hodiny jsem aspoň konečně začal chápat, o čem je řeč, ale i to je na nového Spielberga dost málo. Day-Lewis, pro mě asi nejlepší herec všech dob, je samozřejmě výborný, ale letos plešouna přeju Phoenixovi, který je podle mého v Andersonově Mistrovi ještě lepší.