kolly13

Akce a moderní styl thrilleru mi velmi sedl. Zvlášť, když neoblíbenec Grant vystřihl skvělou postavu úlisného vyděrače, ale nenabourává akční náboj. Zpomalovačky, dokonalé obleky a velký důraz na extra úroveň záběrů mne vtáhlo do děje a rád přimhouřím oko nad ne úplně logickým scénářem, respektive návazností. Odpočinul jsem si a také se bavil!

Jak zapojit postižené dítě do kolektivu ve škole, když děti umí tak kruté? A jak spojit ikonu Roberts a manďáka Wilsona do páru? Na to odpovídá Wonder, který je nasládlý, ale netahá za city a působí jako kultitovaný návod. Divák fandí malému chlapci a chce věřit, že je to opravdu možné. Výsledný dojem je překvapivě velmi dobrý a z původní nedůvěry se vyklube dobrý film.

Náhled na život dělníků v US průmyslu 70. let, kontrast s válečným zajateckým táborem a návrat do běžného života naplňuje očekáváním. Herci neudělali chybu, naopak De Niro si odpracuje své, Walken zazáří. Ale scénář se vůbec nepotkal s režií a celkový dojem je nejasná zpráva o období, které mne již nepálí a nic ve mne nevzbuzuje, a to je špatně.

Sonda do sociálních služeb, které nikoho nezajímají, dokud není klientem či sociálním pracovníkem. Hodnotím snahu osvětlit téma nesociálům. Nevím, jak to pojmout lépe, ale je to docela nuda.

Slabota s rómským aktivistou a vpodstatě vykrádačka image kapely Beatles. Má divák odejít nebo se alespoň něco stane? Nebudu napovídat, ale je to asi jasné..

To už je moc snad i na puberťáky. Kdyby vás děj pohltil jako u jiných DC snímků, tak nevnímáte směšnosti kostýmů, póz a dementního textu. Ale to se nestalo a pořád se dívat na dokonale nalíčené panenky, z toho jsem už vyrostl.

Sázka na kvaziamatéristické nasnímání, pokochání se modelkou Nielsen a ukázek dvou světů, mne jednoduše nudilo. Nevypnul jsem to jen pro to, že mne zaujala scénaristická linka a byl jsem zvědavý na vyústění děje. Konec nezklamal, ani nepotěšil. Celkově zklamání z tuctového filmu o netuctovém tématu.

Hodnotím jen díl Hieronymus Bosch: doslova náhodou jsem natrefil na tento dokument při přepínání programů, usadil mne a nepustil až do konce. Po několika jiných snímcích mi konečně někdo vysvětlil symboliku v obrazech a také nasnímal obrazy detailně, což mi poskytuje dost času na obdiv geniality umělce, kterého pořád filmaři prezentují jako obyčejného měšťana. Kdo obrazy viděl, chápu Bosche jako legendu, která v něj zabrnká na emoce a ostny strachu.

Je to romantická roadmovie nebo sonda do života jihoameričanů s hlubším zamyšlením? Na to si ani druhý den nedovedu odpovědět. Ale vím, že se mi to líbilo, že nebudu rozporovat mírnou nekonzistenci děje a že jsem rád, že jsem dvě hodiny pozoroval velmi povedený snímek.

Pomalé tempo příběhu donutí diváka se víc zajímat o postavy, bez spektakulárních výjevů v podobě afektu, výbuchů a zvratů. Není to běžné, ale pochopil jsem režisérům záměr a zpětně souhlasím. Vadila mi ale nekoherentnost chemie příběhů, nevadí, že jsou jiné, ale finální propojení je na "sucho", De France a Damon k sobě nejdou, Keller je trošku mimoň (i když mu fandím nejvíc a jeho výkon bez zbytečných emocí je skvělý). Naopak oceňuji zachycení šedosti běžného života. A že to režíroval Eastwood mne potěšilo, mírně překvapilo a opět mu přidalo body.