bratr_jezek

Návrat ke kořenům žáka "obecné školy" nemá žádnou silnou osobnost ala Igor Hnízdo a celkově připomíná slepenec povídek z války. Jenže by se mohla odehrávat kdekoliv, válka ustupuje do pozadí a navrch nastupuje poetika připomínající romány Oty Pavla. Pokus se však povedl tak napůl. Víc se řeší rodinné vztahy, kamarádství, rivalita ve třídě i první kontakt z děvčaty, který z toho působí nejvíc uměle a trapně (Eda nevypadá na to, že by se mu zapalovaly lýtka ze šmírovaní nějaké paní v lázních, koukání tetce na prsa, šmírovaní vlastní matky při převlékání či z příslibu spolužačky, že hra na doktora má větší smysl v létě, kdy se mohou jít nahatí koupat). Vše jen tak klouže po povrchu, žádný motiv nedostává výraznější prostor, ani zapovězený strýc ani kontroverzní děda se nedořeší a divák nějak nemá chuť si domýšlet, jak to bylo, tak moc mu k srdci nepřirostou.

Pohádka se mi líbila, což se u mnohých jiných českých pohádek v poslední době říci nedá. Možná by stačilo jednodušší název, např. Koruna krále Svaroga, to je hlavní motiv, o který tu jde. Král Svarog totiž není zakletý, ale prokletý a kovář je spíš odvážný než statečný, ale jinak docela originální zápletka. Co vypadá divně (slepota hlavního hrdiny či vedlejší postavy), má svůj promyšlený význam, takže je vidět, že se nad scénářem přemýšlelo a nešlo jen o to spíchnout pár motivů z jiných pohádek (perníková chaloupka spíš pobavila). Když k tomu přičtu neokoukané herce, kteří hrají přirozeně a s chutí, máme tu pohádku, ke které se zase člověk rád vrátí.

Příběh graduje do finále, hlavní chlapec už není chlapec a před hračkami stojí otázka - půda, výprodej nebo darování někomu jinému? O dramatické momenty není nouze, vše smíchané s nostalgií. Trojka už není pro úplné děti, protože některé scény mohou působit až strašidelně, ale pro ty, kteří si prošli cestu od Toy Story 1 je to přesně ten level, kdy si řeknou, že všechny tři díly byly nádherné.

Dvojka skvěle kráčí ve stopách perfektní jedničky a přitom přichází s novým příběhem - hračky se musí mít na pozoru před těmi, kteří je chtějí jen pro peníze, hračky jsou tu pro hru s dětmi. Nové postavy brzo zapadnou mezi staré, hlavně koník je perfektní a zábavný. 100% spokojenost

Různorodá plejáda hraček v čele se šerifem Woodym rozehrála drobné komické scény, které gradovaly, podpořené příběhem o rivalitě a přátelství. Máte možnost se zasmát i dojmout se, vše, co by animák měl mít.

Je příjemné si zahájit blížící se vánoční čas touto zdařilou zelenou "příšerkou". Když se sejde Grinch a jeho pes, je o zábavu postaráno, především pro děti. Dospělým to také uběhne svižně, takže z kina odcházejí všichni spokojení, a tak by to dnes mělo být.

Volné pokračování Expozitury snad ani nemělo vzniknout. Samozřejmě vzniklo, když první série slavila docela ohlas.Opět trochu retrospektivně rozebíráme, proč už Tereza Hodačová není u organizovaného zločinu a zda její bývalý parťák opravdu spáchal atentát na prezidenta nebo ne. A zde narážíme na to, co sráží celý seriál do průměrných až podprůměrných vod. Zatímco Expozitura se opírala o skutečně existující gang, v české historii nikdo na prezidenta atentát nespáchal. Prezident Wolf je tak trochu karikaturou všech tří dosavadních českých prezidentů, s tím, že má nejblíž k narcistickému tenistovi. Podobnou karikaturou jsou i politici, policisté i některé akční scény. Hana Vágnerová to zachránit sama nedokáže, takže za chvíli víme, že všichni jsou zkorumpovaní, že čestní policisté s tím nic nezmůžou a že do všeho mluví ruská mafie. Kdyby člověk uvěřil jen polovině ze seriálu, plný znechucení emigruje, protože v tomto se přece nedá žít. Scénáristé tentokrát opravdu šlápli vedle.

Seriál se mi líbil inovativním přístupem, kdy jsme se dočkali trochu jiné detektivní story - akce, napětí a zajímavé postavy, to vše říznuté skutečným pozadím. Částečně retrospektivní příběh mladé Terezy Hodačové. Jako mladá a nezkušená nastupuje do organizovaného zločinu a díky pár případům ukáže, že něco umí. Udělá si tím přátele i nepřátele. Všechny nitky se pak sbíhají ke skutečně existujícímu gangu, který se nestyděl korumpovat podnikatele politiky a dokonce policisty, bohužel i v řadách Tereziných kolegů.

Vizuální scény a hlavě onen Purpurový vrch, to je sen každého hororofila. Bohužel sem přijede nemastná neslaná dívenka, která ve slabších chvílích píše duchařské romány. V těch světlejších sní o krásném princi, do kterého má ale její manžílek trochu daleko. Zchudlý baronet a jeho sestra nejsou jediní obyvatelé rozpadajícího sídla, takže hororové chvilky film má. Dramatická linka ale strhává film do průměru, protože zápletku tušíte mnoho mil před scénářem, který nějak stahuje herce, že působí toporně a nepřirozeně. Nakonec se to nějak rozjede a čeká vás finále a vy zůstáváte naštvaní, že určitě mnohé plány padly, některé scény skončily ve střižně a někde se mohlo přidat na akci, krvavosti, erotičnosti atd. Výsledkem je průměr a přitom z toho mohla být bomba.

Film se nějak neumí rozhoupat mezi hororem o duchu strašícím v domě a dramatu vdovce, který svým dcerám přivede novou, trochu podivínskou, "matku". Celé se to rozuzlí a zároveň spojí až ve finále, není to moc překvapivé, spíš to vyvolá další otázky a určitou nelogičnost ohledně strašení ducha. Tím mizí třetí hvězda, která by uhrála aspoň průměr.