Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Animovaný
  • Romantický

Recenzie (1 562)

plagát

Haneuleseo naelineun ileog gaeui byeol (2018) (seriál) 

Korejský remake japonského originálu z roku 2002, scénaristka Song Hye Jin si vybrala silný materiál. Realistické drama, které si pomalu buduje svoji atmosféru, charaktery, zápletka se rozvijí postupně, ale rozhodně seriál není žádná nuda, nejsou zde prostoje nebo nastavované, zbytečné situace. Detektiv Yoo Jin Gok (vynikající Park Seong-woong) vyšetřuje smrt mladé dívky, která možná nebude jen prostá sebevražda. Kolem se ochomýtá Kim Moo Young, který má špatnou reputaci a velké sympatie žen všeho věku. Yoo Jin Gok má podezření, že tento charakter je klíčem k případu, snaží se od něj držet dál svoji sestru Yoo Jin Kang (Jung So Min). Seriál je velmi dobře propracovaný, není tady slabý díl, nebo místo, sice tušíte celkový záměr a finále tendující k tragédii, jenže stejně Vás to dostane. Výborné herecké výkony Jung So Min hraje těžký dospělý charakter mladé ženy traumatizované svoji minulostí. Seo In-guk jako morálně indiferentní bishík, ze kterého jde mráz po zádech je skutečně výborný. Seriál rozhodně dovede překvapovat, ty vyměny, dialogy mezi jednotlivými postavami stojí za to. Ovšem všechno má svoji cenu a ty hry nemohou zákonitě dopadnout dobře, relativně málo klišé. Jediný problém může být pro hodnocení to, že seriál je remake (musím japonský originál teprve vidět), rovněž i přes všechny klady musím říct, že si neumím moc představit, že tohle je ten typ reprízovatelného seriálu, přesto památné, dospělé, doporučuji.

plagát

Dream Breaker (2018) 

Známý japonský výtržník Sion Sono produkčně zaštítil něco, co vypadalo v trailerech jako Sucker Punch, na Čínu rozhodně posun. Jaképak je však zklamání , když zajímavě vypadající příběh o lidech uvězněných v nelegální VR hře začne skřípat na klišé, dost mizerně nasmímané a ztvárněné souboje, přitom vizuálně nápadité a atmosferické. Jenže mladé obsazení, tomu v některých případech taky nepomohlo. Škoda, promrhaná šance.

plagát

Operace Gold (2018) 

Aneb s nostalgií nejdřív pojdeš, hongkongská parta, co se herecky naposledy sešla před 20 let v sérii Young and Dangerous, chce ukázat i teď, že nepatří do starého železa. Parta sirotků podniká v loupežích, eskortních misích a vůbec v čem se dá získat. Bromance na prvním místě, Chin Kar-Lok je mistr akce, tentokrát si sedl na režisérskou židli, atraktivní prostředí Budapešti využil slušně, jako by na mě dýchl závan 90.let a Corey Yuen se svým Enter the Eagles. Akce na akci, v akci, zběsilé tempo, Eric Tsang jako milý tatík a šéf, Jasuaki Kurata si také střihne na stará kolena trochu bojového umění. Výborné akční sekvence, ať v Budapešti, Černé hoře, nebo úvod v Číně, přesun do Japonska, kde by taky nic nevadilo (nebýt toho očividného a špatného CGI při automobilových honičkách). Jenže film tak nějak celou dobu nefunguje, příliš mnoho charakterů, minimum prostoru, příběh prostě nesepne, atmosféra taky ne. Film je občas až moc over the top, mám rád jednotlivé hlavní herce, ale tady to prostě nevyšlo. Hugo LP byl naopak nadšen a dal tomu z nostalgie za 3 hvězdy, vy můžete taky. Ale tady už jednou hongkongský film byl a uměl to tehdy lépe...

plagát

Europe Raiders (2018) 

Tony Leung je stále šarmantní, mladý, energický, tentokrát nikoliv jako soukromé očko Lin Guiren, ale jako lovec Lin Zaifeng. Kdysi před lety pomohl dopadnout svého přítele geniálního hackera CIA, který stvořil počítačový program Hand of God. Program se nyní dostal do špatných rukou, Zaifeng musí najít viníka, posbírat cestou staré i nové spojence, například agentka Wang Chaoying (Tiffany Tang Yan) a pustit se v Itálii pořádně do akce. Jingle Ma, režisér a především výborný kameraman se vrátil k sérii po 13 letech, očividně měl větší rozpočet, než dříve, na akčních scénách, setech se nešetřilo. Občas pár menších vtípků, adrenalinová akce samozřejmost, spousta vypiplaností a vychytávek, které pobaví, navíc film v kantonštině, takže nevím na co bych si stěžoval, obě strany dobře obsazené. Kdo ví, třeba bude pokračování... Francouzský recenzent Hugo LP sérií vidí zpackaný chomáč a slepenec všeho možného, nešetří ani nový díl, který vidí jako zbytečný, Tony Leunga bere jako jediné pozitivum. Stěžuje si, že obsazení nemá takové charisma jako za starých dobrých časů (ano Tiffany Tang nemá takovou sílu jako Qi Shu nebo Kelly Chen, ale pořád patří k tomu lepšímu v Číně), Kris Wu koukatelný, sympatický, Jennifer Du výborná. Film celou dobu odsýpá, nevšiml jsem si nějakých trestuhodných lapsů (na poměry HK akčního filmu). Navíc je to výrazně hongkongský snímek i přes přesilu obsazení z pevniny, jasně, JeeJa Yanin mohla být využita více, stejně jako Jennifer Tse, ale perfektní kamera, hudba, tempo, nápady tady jsou. Film je v pohodě na 3-3,5 hvězdy, já zaokrouhluji na 4.

plagát

Inrang (2018) 

Na japonský originál je korejská předloha navázána velmi volně, přináší vlastní přizpůsobení tématu, zůstáva pouze určité jádro, témata jako ztráta lidskosti, nelítostný mocenský boj, který semele všechny okolo bez ohledu na jejich plan. Film má luxusní obsazení, kdy každý hraje perfektně (Kang Dong.won však za kolegy zaostává), zejména Han Hyo-joo v roli špiónky nemá chybu, rezignace, zoufalství, chlad, naděje (neznám dospělejší herečku v emocích a projevu z mladé generace). Atmosféra se vám pomalu dostává pod kůži, ale příběh je čisté politikum, ve kterém musí bojovat o přežití. Zazní něco z původního scénáře, ale tak nějak se nepodařilo rejžovi z toho udělat bombu, co ve člověku rezonuje, ačkoliv povedené akční i dramatické momenty tady jsou. Prostě se to nepodařilo dostat na level nezapomenutelnosti jako originál, hudební doprovod, ok, kvůli snaze o realismus hudba sražena na minimum, jenže právě v předloze je to silná deviza snímku. Za 3,5 hvězdy dobrý film. Jen si říkám, zda to korejské opičení po japonských klasikách má smysl, Korejci by se měli snažit o vlastní pecky. Uvidíme jak dopadne Golden Slumber se stejnou hlavní dvojkou, třeba se tam dočkáme výjimky z pravidla remake = zbytečný film.

plagát

Takane no hana (2018) (seriál) 

Seriál rozhodně první díly baví svojí lehkostí, vtipem, nenuceností, kdy se Satomi Išihara jako Momo Tsukišima rozhodne překonat svůj rozchod chozením s obyčejným mužem. Tím je Kazama Naoto (Kazunobu Mineta) vypadá jako směs naivního trouby, trousící jen tak z rukávu filosofická moudra. Přesně ten druh postavy, který nesnáším. Satomi je v hlavní roli výborná, chápu, proč ji mají Japonci tak rádi, chová se nikoliv jako žena, ale jako Váš kámoš na tahu, je familiérní, vtipná (někdy za hranici snesitelnosti pro mužské ego), sarkastická a nikdy se s ní nudit nebudete. Problém nastává ve chvíli, kdy se tvůrci pokouší rozvíjet linii seriálu, souboj o nástupnictví ve škole ikebany. Hlavní i vedlejší postavy fajn, ale to drama, vážná linka se nějak tvůrcům vymkla z ruky, působí to hrozně násilně a přitaženě za vlasy, až si člověk říká, zda to vůbec bylo nutné. No nic, snad Satomi zaperlí v něčem příští rok.

plagát

Animal World (2018) 

Han Yan je režisér, který toho moc nenatočil, a navíc to byly komedie. Nyní adaptoval japonskou mangu, u jejího filmového japonského zpracování jsem spal a zíval nudou. Tady se však rejža vizuálně vyjádřil, neuvěřitelně nápadité a dynamické scény pro první polovinu filmu, pak bohužel film upadá do repetitivnosti. Hlavní hrdina Zheng Kaisi dluží díky povedenému příteli, neví co platit dříve jak vydělat, na to co potřebuje. Gamblerská loď Destiny pod velením Michaela Douglase však však dává šanci při karetní hře nějaký ten miliónek vydělat. Je podivuhodné, že film prošel čínskou cenzurou (asi proto, že byl zapojen i zahraniční kapitál a personál). Jako by snad v Číně neplatila metafora zobrazená filmem, že společnost je hrací hřiště pro bohaté a vražedný prostor pro chudé a neexistuje žádný prostor mezitím. Li Yifeng je charismatický hlavní hrdina s klukovským šarmem, který musí proplout morálními úsklaími a všelijakými podrazy soupeřů a dělá to s grácií. Zhou Dongyu (na kterou jsem většinou alergický), je tady jen v malé roli. Michael Douglas jako záporák Anderson nemá moc prostoru, ale stačí, aby film urval pro sebe, kdykoliv se objeví. Uvidíme, zda tvůrci zvládnou do příštího pokračování dostat něco napínavějšího, než kámen, nůžky papír, potenciál na pokračování rozhodně je. Animal World není to nejlepší, co se dá v ČÍně vidět, ale představuje to důkaz, že ČLR myslí svůj plán ovládnout globální filmový trh vážně (film koupil na internetovou distribuci Netflix, myslím že vyrazil i do vybraných západních kin). Han Yan je skutečný vizuální dravec, počkejme s čím přijde v http://chinesemov.com/2018/Dream-Breaker.html https://www.youtube.com/watch?v=O2PBoYc5szY

plagát

Hlas - Série 2 (2018) (séria) 

Podle mě je pokračování Voice zbytečným luxusem, protože nápady, atmosféra, stačily tak akorát na jednu sérii, Lee Jin-wook z toho však dokázal udělat svým hrdinou, suspendovaným poldou - Do Kang-Woo, zajímavou podívanou. Celkově hodně akce, napětí, ale také spousta klišé, jako ďábelsky chytrý záporák o pár kroků vepředu, syndrom zla v krabičce, že budeme pořád lovit amorfního hybatele zla, a na to prý padne třetí série. Ach jo, přitom je x sérií, které si zaslouží pokračování mnohem více, korejští Tři muškterýři, Missing Noir M, tam prostor skutečně je. V Japonsku by třeba byly zajímavé pokračování pro Kurosagi, Tantei no tantei, Confidence Man. Bohužel nejsem miliardář a zdá se, že čím větší popularita série, tím větší ztráta soudnosti managmentu, který pak nedovoluje režisérům a scénaristům dělat co by chtěli, ale musí stále cosi dojit, fakt hnus, už by se mohli z touhy za ratingy, estetika zase jednou dostala na prdel, byť to bylo v solidní technickém a hereckém zpracování. Ale stále se musím ptát, proč?!

plagát

Manyeoeui sarang (2018) (seriál) 

Kdo pamatuje starý titul moje krásná čarodějka, má představu o co půjde i tady. Korejský seriál si bere jen něco z originálu má svoje jednoznačné klady, hlavní dvojku So-hee Yoon, Woo Hyeon hrají skvěle a rozhodně by bylo fajn vidět je znovu jinde. Vytřískali z modelové dvojice bohatý, nesnesitelný ředitěl vs. potměšilá čarodějka maximum. Dalším kladem je střídmá stopáž 12 dílů, celkem povedený humor, hlavní osa příběhu a vedlejší postavy slabší, včetně menšího využití bishíka č. 2 Rozhodně však svěží vítr a nadprůměrný titul za 3,5 hvězdy.

plagát

Kaze no iro (2017) 

Vždycky zamrzí vidět korejského solitéra klasika minulé dekády v tvůrčím útlumu. Zahraniční recenze daly filmů průměr, nebo podprůměr, hovořilo se o střetu Vertiga a The Prestige. Příběh o dvojnících, dvou lovestory s tou samou ženou z ostrova Hokkaidó byl ovšem strašlivě nepřístupný, jakoby chladný, bez emocí, stejně jako ledová pole v Ochotském moři u ostrova Hokkaidó. Nedokázal jsem tomu uvěřit. Scénář a hlavně postavy se pohybovaly na hraně naivity a směšnosti, přitom za to vůbec nemůže obsazení, které hraje slušně. Jenže mistr Jae-young Kwak prostě po předchozím novátorském žánrovém míchání Time Renegades (které díky znalosti buddhismu lze snadno interpretovat) udělal tímto filmem kopanec jako hrom. Kamera v pořádku, hudební podkres ok (byť na jeho poměry slabší výběr hudby, umí mnohem lépe). Jenže nikde žádné emoce, napětí, něco co by člověk uvízlo v paměti. Aj aj, snad režisér brzo nabude nové nápady tvůrčí sílu.