Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Komédia
  • Krátkometrážny
  • Akčný
  • Dráma

Recenzie (2 537)

plagát

Přiznání jedné dívky (1953) 

OK, já filmy z tohohle období nemám vůbec, ale fakt že vůbec nakoukané, takže mi tam chybí trochu kontexu. Ovšem i tak mi tu něco chybělo, respektive něco přebývalo - nějak je tu až moc naivity, což se odráží všechno od postavy oné titulní dívky, je to taková ukázková blonďatá kravička, co je sice hodná, ale naivní až běda, její samostatné scény jsou poněkud unylé, ještě jí v mnoha scénách sekunduje sám režisér Haas, který prostě hrát umí a vzhledem k tomu, kolik toho zešňupal za první republiky, nemám nejmenší problém mu věřit dobrosrdečného, stárnoucího seladona, co rád hazard (o=´

plagát

Fízlárna (2017) (seriál) odpad!

Zatím jsem viděl pět dílů, také jinak 75 minut a i když se snažím hodnotit až poté, co vidím celou sérii, tady musím udělat výjimku, protože mám obavy z toho, že při sledování další patnáctiminutovky by se mé vlastní orgány pokusili spáchat seppuku a játra se s ledvinama vzájemně přátelsky pobodat. Za celou tu dobu jsem se zasmál jen jednou (!), což je kurevsky málo a navíc je to parodie na reklamní video na limonádu/energeťák Dominika Haška (a příbuzných včelařů). Jsou tu tři herci, z nichž jeden nejspíš hrát neumí vůbec a tváří se, jako kdyby mu někdo napcpal do recta minimálně půlmetrovej stojan na deštníky, druhej se snaží o cosi, co nejspíš má být moravský přizvuk a působí jako přihlouplý ochotník (třeba je to záměr, co já vím) a třetí je Maryško, což je sice dobrej herec (najděte si na youtube jeho improvizaci "Zvoní doktor Keorkan"), ale nemá tu co hrát. Je to fakt strašný, strašný, strašný, odporný, bez humoru a tupé asi jako nůž vyrobený z tvarohu s jahodovou příchutí.

plagát

Strážcovia Galaxie 2 (2017) 

Nemá to Davida Hasselhoffa a jeho ooga chaka song, ale za to má asi milion jiných věcí, včetně několika naprosto božích cameo rolí (dá se kurník cameo česky skloňovat?) a ano, sice má trochu méně humoru a chybí tu kouzlo něčeho urputně originálního, ale je to přesto velmi boží s nekonečně funkční bandou zábavných charakterů (Drax, Yondu) a tam, kde ubírá na humoru, přichází na řadu, překvapivě, emotivnost, která naštěstí nikdy nesklouzne do patosu, protože se buď zjeví nějaký naprostý pahumor, nebo se zjeví ... No, něco/někdo/cokoliv. Je to hroznej digitální bordel, ale proklatě zábavnej, tak, že zapřísáhlý odmítač popcornu, jako já, se s tou chroupající zvrhlostí dokonce i trochu smířil a neměl nutkáním křupavcům nacpat tu praženou kukuřici do levé nosní díky a zazpívat jim u toho hymnu Jižního Sůdanu.

plagát

Ethel & Ernest (2016) 

Takový malý, příjemný, animovaný film o životě dvou zcela obyčejných lidí v průběhu části dvacátého století. A těm lidem se vlastně vůbec nic zajímavého nestane - a natočit takové filmy "o ničem" je hrozně těžké a tady se to povedlo tak napůl, jelikož jsem v druhé půlce občas koukal na hodinky, kolik času zbejvá do konce, aneb trochu se to vleče. Humor je tu sympatický a ruční animace taky, sice nevypadá tak dobře, jako třeba u Iluzionisty od Chometa, ale pořád je to moc fajn. Mimochodem, je to podle hrozně slavného komiksu, který jsem nečetl (a asi ani číst nehodlám i kdyby mi ho někdo přehodil před můj oploutvený čumák).

plagát

Narnia: Dobrodružstvá lode Ranný pútnik (2010) 

Na jednu stranu je hrozná škoda, že tuhle sérii zahubili už dvě studia, ale na druhou stranu Jitřní poutník vede celou narnii do hlubin televiznosti, že na pár místech vypadá jako Xena, akorát s větším rozpočtem, horším scénářem a nulovým počtem vykozených amazonek. Ne, není to odpad, je to průměrné dobrodružné fantasy, ale bohužel na mnoha frontách nefungující a celá výprava je poněkud nudná a absolutně nezajímavá, což je problém adaptace, ne předlohy. Ovšem kdyby sérii natočil někdo znova (a klidně chronologicky, ať zase nemusíme koukat na to, jak děcka lezou do skříně jako na první věc), tak bych se nezlobil.

plagát

Temnota (1982) 

Tak tohle je bomba a Argentovo majstrštik, který výtečně funguje jako detektivka i jako audiovizuální dílo. Hledání vraha jako takové možná není úplně inovativní, ale je dobře napsané a má relativně zajímavou zápletku, to co ale vynáší Tenebre na opravdový vrchol je kamera, hudba a výtvarno všeobecně - kontrast rudé a bílé, širokoúhlé kamerové nájezdy (co klidně minutu nemají střih a přitom nahlíží zkrze okna do několika pater) a to všechno doplňuje skvělej soundtrack (A hele, zase ho spáchal goblin). Snad jen někteří herci jsou příliš toporní a přítomný policejní detektiv je příliš blbovitý skautík, ale to se dá s klidem přežít.

plagát

Poutník (2013) (študentský film) 

Film, který se snaží být tak moc metaforický, až je to velmi, velmi otravné, jelikož je po dvou minutách jasné, jaká pointa bude onou metaforou a když už mluvíme o minutách, je jich tu plných šestnáct, což je délka notně přebujelá, vzhledem k tomu, že se zas tak moc na plátně neděje, respektive děje, ale snaží se to melancholickou snovost a napětí se to snaží tvoří třebas valícíma se kládama, což není zrovna ideál. Jinak je animace celkem zajímavá, kombinuje loutky a animace prostředí (písek, kameny, dřevo...), je sice technicky nedokonalá, ale svoje čaro má, to zas ano. Je to vlastně docela podobné Světlonoši mladého Švankmajera, jen v příběhu, technickém provedení i atmosféře tak o jeden, dva levely níž. k vidění tu: http://aniont.com/cs/film/poutnik

plagát

Jack Rozparovač (1988) (TV film) 

Dvojice moc fajn televizních filmů, které by možná (respektive zcela určitě) byli lepší, pokud by se netvářili jako rekonstrukce, což je, alespoň pro mě, dost otravné, protože to má k realitě identity vraha daleko asi stejně, jako císař Hirohito k nobelově ceně za mír. Mimochodem, film pracuje s velmi podobnou zápletkou, jako V Pekle s Johnnym Deppem, ale má Michaela Caina, což je skvělá volba a narozdíl od Deppa nehulí opium, což je možná škoda, ale zase chlastá, což je taky fajn a přestože tu je mnohem víc světla, než V pekle (ve filmu, v pekle je jinyk světla hodně, voheň, co vohřejvá kotle se škvířícíma se nehodnejma hříšníkama svítí dost, že ano, jsou tu scény, kdy Jack vyráží na své spanilé, rozparovačské rajzy vyloženě horrorové. A jaké to vlastně je? No, dobré, myslím, teda. Asi.. Howgh.

plagát

Smrteľné historky (2016) 

Už hodně dlouho jsem neviděl něco tak... Divného, někdy v dobrém slova smyslu, někdy špatném, jsou tu tři polívky a pár mikropovídek s lovem na draka, které mají společného to, že jsou velmi dobře naanimované - první kombinuje hrané herectví s cgi postavou, druhá je komplet cgi a třetí loutková - mimochodem, jak cgi, obzvlášť nízkorozpočtové, nemám moc rád, tady je skvělé a to i díky šedobílé, tmavé, barevné paletě. první povídka je... No, je to prostě Budař a mexický trpaslík, ´to na popis docela stačí. Druhá je zas příjemně plná emocí (i když si tak úplně nejsem jistý jakých), je citlivá a má chodící ponožky, co mají místo obličeje světelný zdroj. A tu třetí někdo nejspíš napsal, když si do žil napral mnoho chemikálií veselé působnosti a díval se u toho na Tarantina a pojídal sýrové křupky. I když u těch křupek si nejsem jistý.

plagát

Daleko od hlučícího davu (1998) (TV film) 

Bylo nebylo, mnoho se toho událo, umřelo u toho pár ovcí, stalo se mnoho více či méně dramatických věcí a přestože celý příběh operuje s proprietami dokonale typickými pro červenou knihovnu (postarší boháč, voják floutek, dobromyslný ovčák a obdobné záležitosti), daří se příběh podávat zcela netupě a bez zbytečného melodramatu, což je umění, jelikož hlavní protagonistka a hlavní postava Batsheba (která dostává cenu za nejhumrovitější jméno literární postavy desetiletí) je tak trochu pitomá kravka dokonalá naivka, což napravuje jednak to, že je dobře zahraná a taky to, že její mužští protagonisté jsou o řád kvalitněji vymyšlené postavy a rozhodně nejsou tak jednoznačně zaškatulkované, jak by se mohlo zdát. Prostředí englánského venkova 19 století je fajn a tvůrcům se podařilo ho vykreslit oku libě a zajímavě a tak jsem i přes brutální stopáž nenudil ani na chvilku. A ty skoro čtyři hodiny to nabralo beztak jen proto, že většina postav trpí úchylkou oslovovat se plným jménem s křestním jménem i příjmením a nikdy jinak, to se minuty nastřádaj hned.