Docflash

Ač jde o anglický tudorovský dvůr, film se natáčel v Kalifornských studiích MGM.

Charles Laughton ztvárnil postavu Henryho VIII. již podruhé. Poprvé se v roli objevil ve snímku The Private Life of Henry VIII. (1933), kdy si vysloužil Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli.

Role milenců Bess a Thomase Seymoura hráli v té době manželé Jean Simmons a Stewart Granger.

Jean Simmons málem roli Elizabeth nedostala, protože byla až moc hezká.

Jde o čtvrté zpracování dle příběhu povídkáře a novináře Johna Foxe Jr. a první a poslední barevné a zvukové.

Jedná se o jeden z více než 700 Paramountem produkovaných filmů, natočených v letech 1929 až 1949, které byly prodány MCA/Universalu v roce 1958 pro televizní distribuci. Od té doby byly vlastněny a užívány Universalem.

První barevný film studia Paramount natáčený mimo studio ateliéry na tříbarevný Technicolor Co. film.

Film je znám také kvůli herečce Frances Farmer, která nebyla schopna pokračovat v natáčení kvůli jejímu známému duševního zhroucení, které vyústilo v její hospitalizaci a pozdější lobotomii, kterou však nepotvrdila její rodina ani manželé.

Hlavní ženská role byla původně určena herečce Farmer Frances. Ta však byla zatčena za napadení kadeřníka během jejího prvního natáčecího dne a zavázána k léčbě v sanatoriu. V roli Helen ji tak vystřídala Mary Brian a pro Frances byly její pracovní záběry na příštích 15 let vůbec posledními záběry ve filmu.

Hlavní postava, lovec Denys Finch Hatton, byl anglický aristokrat, 2. syn a 3. dítě Henryho Finche Hattona 13th Earl of Winchilsea a Anne "Nan" Codrington, dcery lodního admirála Sira Henryho Codringtona. Denys Finch a dánská baronesa Karen Blixen byli představeni v klubu Muthaiga dne 5. dubna 1918. Brzy poté byl přidělen k vojenské službě v Egyptě. Po jeho návratu do Keni rozvinul blízké přátelství s Karen a jejím švédským manželem, baronem von Blixen-Bror Finecke. Finch opustil Afriku znovu v roce 1920, ale vrátil se v roce 1922,a investoval do společností územního rozvoje. Karen Blixen se později se svým manželem rozvedla, v roce 1925 se Finch Hatton přestěhoval do jejího domu a začal řídit safari pro bohaté turisty. Mezi jeho klienty patřili například Marshall Field a Eduard VIII., princ z Walesu. Podle autorky Mary Lovell si v roce 1930 Finch Hatton začal milostný románek s Beryl Markham, která pracovala jako trenérka závodních koní v Nairobi a okolí. Tento vztah inspiroval Beryl Markham, aby začala s létáním, díky čemuž se později stala známá jako průkopnice létání.

Je možné všimnout si, že Leandro (Telly Salavas) má v ústech často lízátko. Důvodem je skutečnost, že jeho představitel Salavas přestal kouřit a měl jej jako náhražku. S lízátkem byla také spjována jeho populární postava inspektora Kojaka ze seriálu Kojak (od r. 1973) .

Mario Bava chtěl tento film natočit už několik let. Volnou ruku k jakémukoliv projektu dostal od producenta Alfreda Leoneho až po úspěchu hororu Orrori del castello di Norimberga (1972).

Scéna, kdy Leandro (Telly Salavas) zlomí mrtvole končetinu, je odkaz na povídku H.P.Lovecrafta „In the Vault“ z roku 1925.

Do role hraběnky, kterou ztvárnila Alida Valli, tvůrci původně zvažovali obsazení Bette Davis.

Bava věřil, že fialová barva nosí smůlu. Když poté viděl Alidu Valli ve fialových šatech, myslel, že je to špatné znamení. Natáčení pak skutečně provázely komplikace.

Po úspěšných projekcích na festivalech se filmu nedařilo získat distributora. Nakonec byl snímek v zoufalém pokusu dostat film do kin razantně sestřihán a obohacen o scény s knězem a posedlou Lisou (Elke Sommer). Film byl pak v kinech uveden pod novým názvem House of Exorcism ve snaze profitovat na úspěchu hororu Vymítač ďábla (1973). Původní Bavyhi verze nebyla k vidění 10 let. Premiéry v televizi se pak dočkala až 2 roky po jeho smrti.

Film je dle autobiografického deníku Adely Hugo, druhé dcery a pátého nejmladšího dítěte spisovatele Victora Huga, která později zemřela v ústavu pro choromyslné. Osud uštědřil rány i dalším potomkům slavného tvůrce. Léopold zemřel ještě jako dítě. Léopoldine se s novomanželem utopila pár měsíců po svatbě, když se převhla jejich loď na Seině, Charles a François-Victor rovněž nepřežili svého otce.

Přípravy na natáčení zabraly 7 let.

Hlavní roli měli hrát nejdříve Jeanne Moreau, poté Catherine Deneuve a nakonec Isabelle Adjani.

Režisér se ve filmu objevuje v roli důstojníka v Halifaxu, kterého si Adèle (Isabelle Adjani) splete s Pinsonem (Bruce Robinson).