Minimie

Vynikající soundtrack.

Americká politika v kostce. Není to seriál, u kterého byste mohli snadno vypnout - pokud jako já v politice tápete a tenhle svět jde tak nějak mimo vás, budete se tady muset asi hodně soustředit, aby vám neunikly všechny souvislosti, důsledky a příčiny politických afér. House of Cards svojí kvalitou spíš připomíná filmový formát a každý záběr je potěcha pro oko. Asi netřeba zmiňovat, že to celé stojí na (jako vždy) bravurním výkonu Kevina Spaceyho, který je ve své roli manipulativního grázla tak předsvědčivý, že mu prostě ve všech jeho intrikách musíte bez rozmýšlení fandit.

Nevím, co tím chtěl autor říct. Začátek filmu je plný melancholických keců, dovolávání se boha a dlouhých záběrů vesmíru a oceánů. Zbytek se nesl v hodně podobném duchu, takže jsem asi po hodině ztratila trpělivost. Děj se vůbec nikam neposouvá a to je prostě špatně. Jediným plusem je hudba (včetně Smetanovy Vltavy). Jinak totální ztráta času.

Tarantino mi k srdci prostě nikdy nepřiroste. Krev stříkající na všechny strany, odseknuté končetiny, vystřelené mozky... NE, DÍKY. Kdyby se to obešlo bez toho přehnaného množství krve, řekla bych, že se jedná o povedený film, příběh to má přece jenom kvalitní a práce kamery je velmi precizní. Ale protože se mistr Quentin v těch nechutnostech vyžívá, přísahám, že už se od jeho filmů vzdaluju na hodně dlouho...

Hitchcockově tvorbě jsem se dlouho vyhýbala, hlavně proto, že jeho hlavní žánr mi není úplně blízký a jeho filmy mě nelákaly. K mému překvapení mě ale Vertigo uchvátilo a určitě nezůstanu jen u tohohle díla. Není totiž nejmenších pochyb o tom, že tenhle pán prostě uměl. Propracovaná podívaná do nejmenších detailů, včetně červenozelené hry s barvami.

Zbytečně dlouhý film.

Nemůžu uvěřit, že tohle má na svědomí stejný režisér, co natočil Magnolii. A kde se vzalo to vysoké hodnocení, proboha? Už jsem viděla pěknou řádku romantických komedií, ale tuhle bych rozhodně neoznačila za povedenou. Vlastně ani ne za komedii, chyběl tomu jakýkoliv vtip a jiskra. Dějové linky byly nedotažené, postavy nesympatické a jednající naprosto nesmyslně... Sandlerova postava má evidentně psychickou poruchu, ale i když si shání číslo na psychiatra, nakonec to nikam nevede a o jeho stavu se nic nedozvíme. Škoda.

Hunger Games jsem naprosto hltala, když se odehrávaly v aréně. Bohužel Mockingjay je pro mě nejnudnější knihou z celé trilogie a jeho rozdělení na dvě části nemohlo dopadnout dobře. Do kina jsem šla bez jakéhokoliv očekávání, a přesto mě film dokázal zklamat. Závěr byl strašně rozvláčný a nezajímavý, chyběla mu ta správná "epičnost". Poslední scéna na louce je naprosto zbytečná a měla jít pryč - nemůžu pochopit, proč titulky nepřišly hned po Katnissině odpovědi na "real or not real". Kdybych navíc nečetla celou trilogii, možná by mi děj místy přišel trochu chaotický, nemluvě o tom, že celý milostný trojúhelník mezi Katniss, Peetou a Galem působí na plátně hrozně nesmyslně až směšně. Nechtěla bych být nezasvěceným divákem.

Blbost. Naprosto nechápu, čím si tenhle film zasloužil tak vysoké hodnocení, chválu, nominace na Oscary a podobně. Nikdy se mi nestává, že bych něco nedokoukala až do konce, ať mě to nudí sebevíc, ale v tomhle případě jsem někde za půlkou na férovku usnula a upřímně je mi úplně šumafuk, co se dělo dál a jak to všechno dopadlo. Ani Chris Pratt si mojí pozornost neudržel.

První půl hodině filmu dávám plný počet, potom však Peter Finch rozjede jeho poblázněnou show a film ztrácí počáteční svižnost. Ze zbytku filmu si pamatuji jen to, že tam neustále někdo křičel a rozčiloval se - nejdřív jsem trpělivě čekala na nějaké zlepšení, ale nakonec jsem se celkem rychle začala těšit, až tenhle nudný Lumetův počin skončí. Ani šokující závěr už to nezachránil. Filmu by rozhodně prospělo výrazné zkrácení - potom by možná celé jeho poselství mělo účinnější dopad.