markotter

Bandička intošů vede v Bergenu filozofické řeči o nesmrtelnosti chrousta/Prousta, dokud jednomu z nich neobrátí život naruby 7 let starý hříšek z mládí v podobě dcery Lotte. To, jak si s ní a s novým přístupem k životu, neví hlavní hrdina rady, je k popukání. Postupem času, se ale jeho názor na dceru, otcovství a vše okolo mění a film se stává spíše dojemným, ale takovým milým, nenásilným způsobem. Člověk najednou doufá, že vše dopadne dobře, ale režisér naštěstí nechává prostor, aby si každý ten svůj ideální konec představil.

Ani typické herectví Jima Carreyho ani toporné herectví Evana McGregora mě nepřesvědčily o tom, že bych měl jít s hodnocením výš. To, že se to skutečně stalo je zajímavé, ale film chvílemi balancoval mezi tragédií, komedií a nevím čím ještě a jakoby se nemohl rozhodnout, čím vlastně bude. Pokud se to opravdu stalo,čekal bych přímočařejší děj, zpracovaný více realisticky. Třeba by to nebyla taková nuda.

Určitě zajímavý nápad, i když podobnou zápletku jsem už někde viděl (švédská trojka?). Ale zpracování na mě působilo příliš germánsky chladně a citově prázdně. Nedostatek emocí způsobil, že film byl místy nudný a říkal jsem si, že trvá příliš dlouho. Moc tomu nepomohly ani freudovské debaty, které občas hrdinové vedli. Tak tož.

Docela zábava, možná o fous lepší než Ghostbusters, protože film byl po celou dobu celkem vyvážený. Možná až na protahovaný závěr. Triky odpovídající době, ale pro mě potvrzení, že nezáleží na technologii, ale spíš na příběhu, hercích...

Film je rozdělen do dvou částí, které se navzájem (ale ne v čase) prolínají. A je to jako nebe a peklo. Nebe - příběh mladé Diane se dá považovat za typickou teenage movie, slušně zahranou, s příběhem a docela sympatickými lidmi. Peklo - s úděsnou Umou, která umí zahrát Miu Wallace a Nevěstu, ale ne ženskou, která se potřebuje tvářit pekelně vážně. Takže pokaždé, když se na plátně objevila ONA, tak bylo zaděláno na pár minut nudy. A proč jsem musel dle autora asi klíčovou scénu shlédnout nejmíň 3 x stejně? Dávám 55,1 %.

Pro tuhle sérii mám slabost (ne snad kvůli vychrtlý Mille, to taková Michelle Rodriguez by byla daleko lepší), ale pro cool nápady, supr soundtracky a vizuální zpracování. No a jednou za čas to má i příběh (pro mě 1. a 3. díl). Bohužel Afterlife je sudý na řadě, takže skoro žádný příběh a je o fous lepší než dvojka.

Ten film je moc dobrý, od začátku plný napětí s výbornými výkony herců a velmi dobrým českým dabingem (původní ze 70. let). A to říkám přesto, že i když jsem na konci filmu pochopil, kdo je druhý pan Klein, tak spousta scén, které jsem si následně přehrál v hlavě mi neseděla do tohohle schématu.Myslím, že to nemuselo být až tak překombinované.

V málokterém filmu se bez výjimky všechny postavy chovají jako naprostí idioti, takže mám pocit studu, za to, že patřím do stejného druhu. Tady mě ten pocit provázel celým filmem, doprovázený dalším pocitem, že je ještě v civilizované Evropě nějaké místo, kde se mají lidé ještě hůř než u nás. A přitom to byla částečně komedie! Tak se to režisérovi povedlo. Film jsem viděl už dvakrát a pokaždé to bylo stejné. Závěrečná katarze mi do toho proto moc nezapadala - čekal bych pesimističtější závěr.

Stala se mi taková nemilá věc. Poprvé za ta léta, co sleduju Almadovarovy filmy, šel tenhle úplně mimo mě. Nezajímavý děj, hrozně nesympatická hrdinka, kterou zdatně obdivoval ještě nesympatičtější nápadník (to, jak se jejich vztah bleskově vyvinul, to bylo scénáristický veledílo) a chybějící poetika a tragikomický humor, pro které je Almodovar tak obdivován. A tak jediná postava, která splňovala atributy typické postavy tohoto tvůrce byla babička. Na druhou stranu - kterému tvůrci se povede, že se mi jednou za 10 let nelíbí jeden z jeho dalších deseti filmů....

Nyní, po hodně letech, je pro mě film mnohem stravitelnější, než když jsem ho viděl poprvé. Ale stejně jsem té české nové vlně nepřišel na chuť, protože by se to celé mohlo klidně vejít do jedné bakalářské povídky.