smrt.ka

Nemělo to hlavu ani patu a to mezi tím bylo nestvůrné. Skutečně nechápu těch 71%, ale možná špatně vidím na obrazovku, už je pozdě.

Muzíkály patří mezi mé oblíbené žánry a Uma Thurman mezi mé oblíbené herečky. Film Producenti ale k mým oblíbeným filmům patřit nebude, i když se mi na něm pár věcí líbilo (ta velkolepost, kterou mám u muzikálů ráda, sehranost, divadelní atmosféra, pár chytlavých melodií). Peníze, které tento film ale utopil, mi přijdou využité nedostatečně. Chybí mi tam víc "vážnosti", a když ne vážnosti, tak alespoň víc VTIPNÝCH vtipů, pak bych jim ten laciný humor a´la Hitler homosexuál klidně odpustila. Dávám dvě h. Podle mě horší film, a průměrný muzikál.

Byly by to čtyři, byly by, jenže nebudou. Vadila mi ta roztěkanost, člověk se v ní lehce ztratil a najednou nevěděl, co je vlastně hlavním tématem. Pro mě, jako pro blázna do klavíru to byl ovšem zajímavý filmový zážitek s malou dávkou násilí, absurdit a humoru. A Duris byl samozřejmě také zážitek. Možná to chtělo víc důrazu - víc orientace na to "podstatné" a z ostatního opravdu udělat jen to ostatní. Nápad i herecké výkony jsou ovšem skvělé a napůl tragický - napůl komický konec se také vyvedl.

Ze začátku jsem se ptala sama sebe - "co to sakra je! Kam jsem se to dostala!?" Ale hned, jak začala vyvíjet "situace", všichni se tak nějak pozabíjeli a já se nemohla rozhodnout, jestli je to vrchol nevkusu nebo umění, jsem se neuvěřitelně bavila (tém spíš, že jsem na filmu byla v maličkém mimopražském kině, kde se mnou seděla už jen hrstka pochybných lidí). A písně, jež znějí jako sladké lovesongy, jenž ale nejsou věnované nikomu jinému, než trávě!! mi uvízly v paměti ještě na dlouho. Nakonec jsem tedy shledala, že je to umění.

Vedle Raye snad nejlepší hudební životopisný film, jaký jsem viděla. Hlavně díky Joaquinovi a Reese. A také díky hudbě a vážně skvělému scénáři. Klidně a ráda bych si tenhle film pouštěla pravidelně každý rok, a to u moc filmů nemám. Tedy - ani náhodou pod pět!

Neuvěřitelné podané tak, že nevěříme nejen tomu, co se v tom filmu děje, ale bohužel ani postavám a jejich rozhodnutím. Rádoby dobrý film mě vážně zklamal. Od dua Brody - Knigtley bych čekala něco víc, něco... klidně méně "originálního". Příběh se zezačátku zdál, a vlastně docela zajímavý byl. Jenže už zezačátku udělal jednu chybu, která do tohoto žánru nepatří - moc dialogů, moc vysvětlování, které vás unudí a způsobí, že to, co mělo být původně tajemné a přitažlivě neznámé, vám vysvětlili, vy jste to pochopili a nic víc, než čekání na konec, který vám mimo jiné prozradili také, vás už nečeká. A pardon - vlastně čeká - hodný vojáček zachránil své malé velké "přítelkyni" matku, která po jeho návštěve nejspíš jako zázrakem přestala fetovat a chovat se jako hloupá ženská, dokonce se z ní stala velmi dobrá matka. Ne, film, kterému nevěříte, kniha, které nevěříte, zkrátka příběh, který ztratil svou pravdivost je k ničemu.

Tyhle seriály mají neustále stejné scénáře. A ta blonďatá Španělka byla asi stejně španělská jako já.

Pět h. a pět vykřičníků k tomu. Jediný bod, který bych mohla tomuto filmu vyčíst je, že mě téměř půlku filmu běhal mráz po zádech. Cheadle byl vážně tak skvělý, jak se člověk dočte. Hudba byla výborně vybraná, geniálně dokreslovala onu vyjíměčnou a mě tolik cizí atmosféru. Už samotný fakt, že existují filmaři, kteří točí filmy o takových věcech, o takových lidech - už to si zaslouží obrovskou úctu. A když se to ještě podaří tak, jak se to podařilo Hotelu Rwanda, nelze na něj potom zapomenout.

Krásně zpracovaný film o méně krásném životě těch, kteří doopravdy VÍ, co je to válka. Divila jsem se, jak je možné, že to ty děti tak skvěle zahrály. Opravdu věrohodný film, silný a snad (doufám) i užitečný. Škoda, že ho povinně nepromítají v USA, pan Bush by před ním mohl pronést pár "moudrých" slov.

Shakespeare je založen na herectví, Pacino sice vrhal obrovské stíny, ale nikoho rozhodně nezahanbil. Mě film velmi, velmi mile překvapil.