Katgatoo

Nečetla jsem předlohu, ale řekla bych, že kouzlo knihy bude právě v tom, že si má čtenář představit skutečného Hitlera. V tomhle filmu se díváme na herce, který předstírá, že je Hitler a snaží se lidi okolo přesvědčit, že je Hitler a ne další imitátor. Ještě ke všemu se to tváří jako mockument, takže nevíme, co jsou skutečné reakce a co jsou představy tvůrců o tom, jak by lidi reagovali na skutečného Hitlera. Nepřipadá mi proto vtipné nebo šokující když se některý kolemjdoucí chce vyfotit s hercem co se prochází po Berlíně převlečený za Hitlera. Nedokoukala jsem to.

Nemám nic proti násilí ve filmu, pokud má nějaký obhajitelný scénáristický důvod. Taky většinou čekám, že se užívá ve chvílích, kdy má film nějak emocionálně gradovat. V tomhle filmu se násilí používá jako běžná forma komunikace, krátké úseky mezi násilím se vyplňují nesrozumitelným sprostým a agresivním žvatláním (Což mi připomíná: https://www.youtube.com/watch?v=pPY-sCiRCeA). Sledujeme to, jak se z idiota, co se pro zábavu mlátí s jinými idioty stal ještě větší idiot, co mlátí jiné idioty pracovně. Není to nekoukatelný film, ale téma a protagonisté jsou mi vzdálení. Potřebuju asi ve filmu někomu trochu fandit, abych si to užila, tady nebylo komu.

Tvůrci filmu se mi snažili natlačit, že ústřední "hrdina" je vlastně dobrák, co jen bere lidem majetek, který jim vlastně stejně nemá patřit. Moudra, která tam pronášeli bojovníci za cizí majetek typu:"tamhle je prázdnej barák, proč ho nedáte chudým" jsou pravděpodobně myšlena vážně a mají nás donutit se zamyslet nad naší hamižností. Levicoví zabírači cizích domů si u toho museli souhlasně pochrochtávat. Pro mě je osobní vlastnictví a dobrovolná směna základním stavebním kamenem společnosti, takže nějaké násilné zabírání majetku nedokážu pochopit v žádném případě. Ať jenom nehejtuju, je to zručně natočená gangsterka, která kdyby nebyla omotaná lidskoprávními kecy a sváděním veškerého neúspěchu na barvu kůže, nedalo by se jí po formální stránce moc vytknout. Město bohů je mi přesto pojetím tématiky mnohem bližší.

Susanne Bier je moje nová nejoblíbenější režisérka. Obecně současou dánskou kinematografii považuju za špičku ačkoliv některé filmové počiny vypadají, jako by v Dánsku nežil nikdo normální což mě tedy vubec nevadí, ale Bier je možná trochu víc přizpůsobená konzervativnějšímu divákovi. Nikdo tam nikoho nemlátí vycpanou labutí apod. Jinak dětští herci kteří opravdu dobře hrají se moc často nevidí, tady těm klukům to člověk opravdu věří.

Po dlouhé době zase film který mě dostal. Celou dobu postupně dávkuje napětí. Člověk se neztrácí v charakterech, jak tomu často u politických thrillerů je. Některé záběry jsou úplně vyšperkované. (Spoiler) Třeba když ten mladý kněží mluví s papežem, aniž bychom něco slyšeli a přesto víme, že se něco děje. Nebo když se otec a syn rozloučí a vidíme, jak v dálce jen tak mimochodem otec přeleze zábradlí a skočí z mostu. Líbí se mi, jak v některých částech dali prostor parádní hudbě M83, kdy v podstatě vždy nachvíli hrála hlavní roli. Horší samozřejmě je, ža takhle nějak si představuji, že to v Itálii chodí. A ne jen tam.

Realisticky působící načrtnutí práce tajných služeb v Izraeli a obecně tamní situace. Zajímavé téma zpracované nikoliv USA, ale Izraelci, což jistě filmu dodalo na autentičnosti. Neřekla bych, že je to co se zpracování týče nějak výjmečný film, ale co se tématu a atmosféry týče, stojí za to vidět.

Když u dánského filmu čtete komedie, znamená to jiný typ komedie, než na který jste zvyklí. Někomu to sedí, někomu ne. Příběh je postavený na naprosto absurdní skoro až debilní zápletce a chování protagonistů je místy těžko uvěřitelné. Kdo do toho jde s tím, že se kouká na dánský film, kde je všechno trochu jinak, bude spokojen. Akční scény nemají snad obdoby, všechno je tak naddimenzované, že člověku nezbývá, než se smát. Konec si mohli odpustit, moc mi tam neseděl.

Dánové správnou atmosféru navodit umí, to už víme. Jenom taková subjektivní výčitka, která nemá s kvalitou snímku nic společného. Radši bych aby si Kaas s Berthelsenem vyměnili postavy (jako doopravdy). Přece jen na Kaase se mi kouká líp :-).

Co k tomu napsat... Je to surrealistické, jenže takovým protivným způsobem, kde se člověk nemá čeho chytit.

Jak poznamenal můj muž po několikátém dánském filmu, co jsme poslední dobou viděli: "Celý Dánsko by se mělo jít léčit". I tenhle film má bizarní dánský rukopis a mě to prostě baví.