B.Jay

Jedna z těch odporně mrazivých epizod

Zvláštní snímek. Na jedné straně skutečně uvěřitelné propojení Noireta a Schneiderové, následná chladnokrevná pomsta v hollywoodském stylu, která je důkazem Noiretovi obrovké herecké velikosti. Na druhé straně ale bohužel přílišné použití flashbacků, které dělají film rozvleklejším, než by si zasloužil. Ovšem co mě upoutalo, kromě hereckého extempore hlavního protagonisty, je propojení celkové atmosféry filmu a zajímavé hudby.

Jste-li typickým divákem 21.století (nedočkavý, líný, rozmazlený) ani si film nepouštějte, není pro vás. Zde jde především o dialog. Dialog podpořený odzbrojující atmosférou. Na jedné straně Mistr slova Gérard Depardieu, který zde podává životní výkon, a na straně druhé údajný "neherce" Roman Polanski. Závěrečné finále je jen potvrzením toho, že něco tak geniálního přeci nemohli vymyslet v USA.

Asi takhle. Pan Tarantino není šálek mé kávy, nicméně dokážu pochopit 3. místo v oblíbenosti. Ale že by se jednalo o jeden z nejlepších filmů... za mě ani náhodou.

A právě proto mám radši evropskou školu než americkou...krása bez zbytečného sentimentu, po které vám zbyde jen :). Navíc úžasný hudební doprovod mého nejoblíbenějšího současného skladatele Einaudiho, jehož melodie podtrhuje již tak výjimečnou obyčejnost tohoto příběhu. A to je ten rozhodující fakt mezi amerikou a námi...žádné zbytečné třásničky v podobě slz, žádné násilné probouzení emocí...to ne, to my evropané nepotřebujeme, nám stačí málo - obyčejnost. V tomto případě výjimečná obyčejnost.

Nesmyslnost války, impotence OSN, pseudo objektivita médií...malý film, malé země, ale s obrovským dopadem do nás všech...z řemeslné stránky věci se nejedná z daleka o dokonalé dílo, ale v příběhu s krutou nálepkou reality všechny chyby vyletí do luftu, doslova.

Happiness is Real only When Shared...Amen!...Důkaz toho, že i sám život dokáže vytvořit nebetyčný kýč o člověku hledajícím svobodu, o člověku jdoucím za svým snem, o bezohledném sobci...* za Hirsche, Holbrooka, Veddera, Penna a všechny ostatní, protože tohle se vám lidi fakt povedlo.

Robert Englund zářící svou děsivostí, bohužel toť vše. Nic víc nic míň. Čas zastavit nejde...

Skvěle natočená mystifikace a nebo skrytá realita? 21.12.2012 se uvidí. Do té doby se zkusme stát lepšími lidmi, co kdyby to totiž byla pravda.

Když už nic jiného, tak nás Zeitgeist alespoň přiměje k zamyšlení, ukáže nám jiný možný úhled pohledu a to je podle mě dobré. Není sporu o tom, že se jedná o jednostraně zaměřenou agitačku, která ukazuje jen ty fakta, která autorům přesně zapadají do jejich velkolepé mozaiky. Bohužel "dokumet" nepřináší žádné nové převratné informace a třetí část, která je mi profesně nejbližší, byla velmi zjednodušená. Z toho usuzuji, že i ostatní části na tom budou podobně. Každopádně na každém šprochu, pravdy trochu...Na závěr přidám také svou konspirační teorii. :) Zamysleme se třeba jen nad tím, kolik záznamů o naší osobě dáváme dobrovolně k dispozici, když bezstarostně brouzdáme na internetu, když se kdykoliv připojíme do mobilní sítě, tak je zaznamenána naše poloha, pasy s biometrickými údaji...je stále primárním cílem bezpečnost nás lidí a nebo je už za tím dávno něco jiného...?