charlie_ando

Když jsem poprvé tenhle film viděl, nelíbil se mi, ale to už je dávno. Říkal jsem si, co je to za úchylárnu. S dalšími shlédnutími se můj názor začal měnit do té míry, že v tuhle chvíli patři tohle dílo bratří Joela a Ethana Coena k mým nejoblíbenějším. Další milé překvapení mi tenhle film připravil během premiéry AČFK Projektu 100 v kině OKO ve čtvrtek 23. května 2013, kdy takřka zaplněný sál byl naladěn na stejnou vlnu a užil si projekci na 100% a já společně s nimi. Život je jako supermarket a nikdy nevíš na co a na koho narazíš a takový je i tento film, každý si v něm může najít to svoje. Děj se líně vleče jako fronta u pokladen, ale v pravou chvíli dokáže zrychlit a probudit ukolébaného diváka. Ta vláčnost vyprávění je tak podobná charakteru hlavního hrdiny Jeffreyho Lebowski, kterému nikdo neřekne jinak než Dude. Dude je nezaměstnaný bohémský povaleč, který miluje bowling, s noblesou usrkává koktejl White Russian a rád si vykouří jointa. Vedle Jeffa Bridgese dal skvělý scénář od bratrů Coenu vyniknout i Johnu Goodmanovi, který si zahrál militantního žida Waltera Sobchaka. Příběh je zalidněn více čí méně absurdními postavičkami, které srdnatě bojují o svoje místo na plátně. Nelze nevzpomenout na bowlingového přeborníka a sexuálního delikventa Jesuse Quintanu, kterého si střihl John Turturro a scénu s leštěním koulí a jeho vítězný taneček. Silnou stránkou, kterou se může film pochlubit je skvělá kamera se smyslem pro drobné detaily od Rogera Deakinse. Kultovní film, který se pro mě stal životním motem a tou správnou volbou, když potřebuji zvednout náladu a vše to začalo pochcaným tepichem.

Lovu, lesu, zdar… Musím se přiznat, že se mi dostalo vcelku milého překvapení s ochrannou značkou Vorelfilm, která je příslibem svérázného tvůrčího rukopisu. Na scénáři se podílel Tomáš Vorel a Bára Schlesinger a podařilo se jim naservírovat divákům vcelku jednoduchý melancholický příběh o všedním životě na vesnici, ale tak trochu v rauši po houbičkách. Ale aby vše nebylo tak jednoduché, okořenili vcelku pozvolně plynoucí milostné sbližování dvou hlavních hrdinů lehkou krimi zápletkou. Silnou stránkou filmu je jeho vizuální pojetí, které si vzal na starost sám pan režisér Tomáš Vorel a kamerou se oháněl zručně. Ač kamera není nijak rozmáchlá, je dobře řemeslně zvládnutá a soustředěná na detail a přírodu obklopující nás. Druhou silnou stránkou filmu je jeho obsazení kvalitními herci. Plejádě svérázných postaviček a absurdních figurek dominuje ústřední dvojice hlavních hrdinů. Rusovlasou lesní vílu Anynu Marákovou si zahrála Anna Linhartová a lesního manekýna Ludvu Papoše si střihl syn pana režiséra Tomáš Vorel ml. Nic převratného, ale dobře natočené a v celku i zábavné. Tak to jsem nežral…

Indie Stoker, kterou si vcelku povedeně zahrála Mia Wasikowska je divná holka. Její chladnou matku si střihla Nicole Kidman. Během pohřbu svého tragicky zesnulého otce, který zahynul v den jejich osmnáctých narozenin, pozná svého tajemného strýce Charlese, jenž se vrátil z cest po dalekých krajinách, aby se postaral o osiřelé ženy svého staršího bratra. Do role tajemné postavy byl obsazen Matthew Gooden. Jeho náhlý vpád je pro všechny zúčastněné velkým překvapením. Avšak hospodyně a tetička, obě starostlivé ženy, znají jeho velké tajemství, které ho obestírá. To jsou kulisy v nichž uznávaný korejský režisér Chan-wook Park, může rozehrát rádoby drásavý psychologický příběh uzavřené dívky. Silnou stránkou filmu je podmanivý vizuál, který se může pochlubit fantaskním pojetím reality a výrazným smyslem i pro drobný detail. Během celé délky jsem vnímal snahu tvůrců budovat tísnivou atmosféru a krkolomné navozování pocitu, že vše není tak jak se zdá. Bohužel díky slabému scénáři od Wentwortha Millera je to ale povrchní příběh, který měl být o niternosti dospívání duše mladé ženy a formování její osobnosti, která jí předurčí pro věci budoucí, ale celé je to mělké a předvídatelné. Musím se přiznat, že po zhlédnutí jsem měl svíravý pocit, že tady se hodně něco nepovedlo.

Iron Man 3 je určitě lepší než utahaná a upocená 2, ale určitě mu špetka té lehkosti z jedničky chybí. Může se zdát, že jsem až příliš kritický, ale to je díky mému velkému očekávání. Výměna režiséra Jon Favreau za Shane Blacka, který se spolupodílel i na scénáři, přinesla čerstvý vítr do série a divákovi tu správnou porci komiksové podívané. Film je plný vtipu a nápadité ač někdy nepřehledné akce. Prostě se mi dostalo to co jsem chtěl, spoustu poctivé kvalitní zábavy a z kina jsem odcházel správně uvolněný a to se počítá. Tony Stark alias Iron Man je zpět, ale nevede boj jen se záporáky světového renomé, ale i s vlastními běsy, které ho trápí od minulého roku, kdy společně s ostatními Avangers vybojoval v ulicích New Yorku bitvu o osud lidstva s mimozemskou invazí. Záchvaty úzkosti ho tak provázejí velkou část filmu. Robert Downey Jr. je opravdu pan herec, a když mu je scénář ušitý přímo na tělo respektive ukovaný, tak dokáže utáhnout celý film sám. Ale aby z toho nebyl psychothriller, kde rozpolcená mysl bojuje svůj dramatický souboj o jedno tělo, tak mu scénář připletl pod nohy dva tuhé soupeře. Jedním z nich je pomstychtivý vědec Aldrich Killian, manipulující nebezpečně s DNA v podání jako vždy slizkého Guy Pearce. Druhým neméně nebezpečným sokem je mu démonický a tajemný terorista Mandarin, který sám sebe nazývá učitelem, jehož si s velkou chutí zahrál Ben Kingsley. Celým filmem se vine nitka, kdy hlavní hrdina řeší potíže se svým nejnovějším plechovým oblekem Mk.42. Tohle mi hodně připomnělo potíže Hana Sola s hyperpohonem na Milenium Falconovy během času, kdy Imperium vracelo úder a tak se z něho musí stát zdařilý klon MacGyvera. Takže Tony Stark je ve velkém počtu scén bez svého červeného brnění a tedy je v podstatě nahý a musí se ze spousty šlamastik vykecat. Velmi rétoricky vymazlené scény jsou ty, kde je na plátně společně s malým chlapcem Harleym. Jistotou v obsazení je sexy Gwyneth Paltrow jako nazrzlá odvážná Pepper Potts a bodyguard Happy, kterého si zahrál režisér předchozích dvou dílů Jon Favreau. Jeho pedantství, s kterým prosazuje nošení visaček je opravdu úsměvné a scéna, kdy sleduje Panství Downton mi na tváři opravdu vykouzlila úsměv na tváři. Film má pro mě dva vrcholy. První je epické zničení Starkovy rezidence v Malibu při útoku trojice Mandarinových bitevních vrtulníků a samozřejmě druhá špička přichází se závěrečnou demoliční bitvou, kde se ohnivým mužíčkům postaví dokonce celá eskadra železných mužů. Děj přináší i jedno zajímavé a překvapivé odhalení, což je velmi dobře. Prostě trojka se povedla a to je důležité.

Námět filmu je jak z šestákového románu Nezkrotné tajemství lásky, ale teď vážně. Jako inspiraci si tvůrci scénáře Jon a Erich Hoeberovi vzali grafický román od Warrena Ellise a Cullyho Hamnera. Nosná myšlenka je vcelku prostá, za bývalé hříchy se musí platit. Zvlášť za ten, kdy během tajné operace CIA v Guatemale přijdou o život obyvatelé jedné vesnice a tak si likvidační oddíl přijde i pro penzistu, bývalého analytika CIA Franka Mosese, které ho si s chutí a s velkým nadhledem zahrál Bruce Willis. Úvodní přestřelka v Bruceově domě má opravdu grády a ukáže se, že postarší pán, který si užívá podzim života, mate tělem a vykásne celé komando takřka bez mrknutí oka. Pro záchranu svého života musí Frank navázat staré kontakty, aby se mohl postavit systému. Zážitek ze sledování znásobuje nápaditá kamera s videoklipovými prvky od Floriana Ballhause a zajímavé grafické přechody mezi různými lokacemi. Vše podkresluje velmi funkční soundtrack, který podporuje celkovou dynamiku filmu. Co je ale opravdu největší zbraní tohoto filmu je jeho skvělé obsazení skupinou hereckých matadorů, kteří však odmítli stárnout. Půvabnou Bruceovu společnici telefonistku Sarah Ross si zahrála sexy vyklepaná slunečnice Mary-Louise Parker, která je asi nejvíc okouzlující s lepicí páskou přes ústa. Za něžné pohlaví na plátně ještě jasnou hvězdou zazáří Helen Mirren. Scénář jí přihrál roli agentky MI6 Victorie, která se ani na odpočinku nemůže zbavit závislosti na mokré práci. Ve scéně, kde pálí z půlpalcového kulometu M2 Browning je opravdu kouzelná. Další velkou osobností je John Malkovich, který si střihl postavu lehce vyšinutého a paranoidního poustevníka Marvina Boggse zručně se ohánějícího velkou bouchačkou a v růžovém plyšovém prasátku skrývající granátomet. Prostě skvělá odlehčená zábava, která u mě díky povedenému obsazení boduje.

Šest věcí, které ovládají svět: P-E-N-Í-Z-E. Hlavní postava filmu kolem které se vše točí je Robert Miller, jehož si z chutí zahrál Richard Gere. Úspěšný byznysmen má takřka všechno. Může se pochlubit úspěšnou firmou, velkou rodinou, milující manželkou Ellen v podání Susan Sarandon a samozřejmě má i milenku. Nepříliš talentovanou francouzskou umělkyni Julie Côte, pro kterou své herecké vlohy vcelku povedeně propůjčila Laetitia Casta. Ale vše není zalité sluncem, jak by se zdálo. Díky neúspěšným spekulacím na trhu s mědí má jeho firma velké potíže a tak se jí snaží co nejdříve prodat. Hraje nebezpečnou hru, kde sázky jsou vysoké a musí se balancovat na ostří nože. Ztráty v hospodaření musí zakrýt pomocí falšování účetnictví a manipulací s auditorem. Jeho manželka, ale začne tušit, že není něco v pořádku a se stejným podezřením přijde i jeho dcera Brooke, která pro něj pracuje v rodinné firmě. Vše se pro Roberta Millera dramaticky změní jedné noci, kdy díky mikrospánku dojde k tragické automobilové nehodě, při které zahyne Julie a on sám utíká z místa nehody, aby přílišnou publicitou neohrozil probíhající prodej firmy. Po horké stopě se pustí policejní ohaři v čele se svérázným detektivem Michaelem Bryerem, kterého si střihl Tim Roth. To pravé drama plné nebezpečných lží právě začíná. Richard Gere je charizmatickým antihrdinou a strhává na sebe díky svému profesionálnímu hereckému výkonu většinu pozornosti. Scénář, který napsal sám pan režisér Nicholas Jarecki, je mu napsaný přímo na tělo. Mladý režisér tak natočil nápaditý komorní krimi thriller, který nastavuje zrcadlo dnešní společnosti.

Průkopník nápaditého temperamentního vizuálu Joseph Kosinski, tvůrce TRON: Legacy, vtrhl společně s Tomem Cruisem do kin s novou sci-fi podívanou. Námětem se stal komiksový román, na kterém režisér spolupracoval s Arvidem Nelsonem. Nalijme si čistého vína, tvůrci posbírali inspiraci kde mohli a připravili divákům zajímavý koktejl. Pokud člověk přistoupí na tuto jejich hru, dostane se mu obrazově bohaté podívané s lehce předvídatelným dějem a úderným nosným soundtrackem od M.8.3. Nejsilnější stránkou má film ve svém obrazovém zpracování, kde se může pochlubit fantaskní postapokalyptickou matičkou Zemí, z které zůstala jen nehostinná pustina s roztroušenými troskami jako pomníky padlé civilizace. Druhou nosnou devizou je herecký výkon hlavního hrdiny opraváře dronů číslo 49 Jacka Harpera, kterého si obstojně zahrál Tom Cruise a svým poctivým profesionálním výkonem táhne film dál. Pro mě, dlouho očekávaná, milá jarní podívaná s muzikou, která má přesah.

Nový film režiséra Antoina Fuqua je plný patosu, spousty klišé a dokonce se v něm najde občas i nějaká nelogická moucha. Pokud si člověk tenhle akční nářez chce užít, nesmí ho brát vážně, ač samotný film dělá pravý opak. Hlavně je to zábava, u které se nemusí (nesmí) přemýšlet. Zárukou dobré podívané je pravý americký hrdina bez bázně a hany agent tajné služby Mike Banning v podání Gerarda Butlera a nekompromisní prezident Benjamin Asher, který však zároveň vystupuje jako starostlivý otec. Roli hlavy americké exekutivy se zhostil Aaron Eckhart. Film nepostrádá třeskutou dynamiku. Může se chlubit svižným tempem vyprávění a občas mi to připomínalo spíš záběry jak z nadupané videohry. Výrazně se mi do pamětí zapsala scéna, kde Lockheed AC-130 gunship ovládaný teroristy rozstřílí střed Washingtonu a také ta kde zlí hoši uštědří pěknou nakládačku ministryni obrany. Nepamatuji si film, ve kterém by takhle surově zmlátili ženu. R-ková nepřístupnost tomuhle filmu opravdu sluší. V našich krajích to asi moc lidí neocení, ale krátká scéna, ve které potrhaná a kulkami proděravěná vlajka hvězd a pruhů padá z Bíleho domu je opravdu působivá. Film má vizáž jak z počátku 90. let a chvilku jsem přemýšlel jestli ho nevytáhli někde z trezoru, protože takto patriotismem prodchnuté díla se poslední dobou moc nenosí a netočí. Řemeslně dobře zvládnutá akční jednohubka, která místo řečí vsadila na poctivou akci a vykouzlila mi nostalgický úsměv na tváři.

Malý, vcelku zajímavý film od finského režiséra Renny Harlina, který si hraje po dlouhou dobu jen s náznaky a vyznačuje se syrovou až mrazivou atmosférou. Kamera Denise Alarkon-Ramirese těží z cesty prošlápnuté Záhadou Blair Witch. Silnou stránkou tohoto počinu je opravdu poutavý nosný námět a vcelku solidní scénář od Vikram Weeta. Naopak co film stahuje dolů jsou velmi laciné speciální efekty, které mi přišli, že je snad dělal někdo doma na koleni, ale o nich to není. Co za tajemství skrývá pohoří Ural? Skupina mladých Američanů se vypraví po stopách tragické ruské expedice, za účelem natočit studentský dokument a poodhrnout roušku tajemství. První půlka nám přináší seznámení s postavami hlavních protagonistů a se samotnými událostmi tragické expedice z roku 1959, která je do dnes zahalena záhadou. Příchod mladých dokumentaristů do města Ivdel ukáže, že vše není jak se zdá. V druhé půli začneme rozplétat klubko tajemství a i tempo vyprávění zintenzivní a mílovými kroky kráčíme k vyřešení záhady hory Kholat Syakhl, která je pro místní původní obyvatele opředena mnoha legendami. Zajímavý malý film, který mě donutil pátrat po informacích a to se počítá.

Cokoli psát o tomto skvostu světové kinematografie, od italského režiséra Sergia Leoneho, by bylo jako nošení dříví do lesa. Těmito pár řádky bych chtěl poděkovat AČFK za to, že toto mistrovské dílo znovu uvedla na plátna českých kin v cyklu “Projekt 100“ a kinu Světozor za úžasnou projekci 24. března 2013 ve svém velkém sále. V pohodlných sedačkách se sešla ta správná skladba diváků a hluboce prožívala film jako jednolitý organismus, když měl přijít smích tak se ozvalo decentní zasmání a během dojemných hlubokých scén se ozývalo skrývané vzlykání. Po konci filmu jsem odcházel naprosto emočně uspokojený. Můj výsledný zážitek umocnilo to, že film byl dokonale obrazově zrestaurován a i přes to si materiál zachoval svoji původní zrnitost. V tomhle uměleckém díle funguje vše. Kamera, za kterou se postavil Tonino Delli Colli se vyznačuje dlouhými táhlými záběry, které však nenudí a naopak mají svojí tajemnou dynamiku. Celkovou hutnou atmosféru k vrcholu posouvá nezapomenutelná hudba od Enniona Morriconeho. Příběh o niternosti lidského bytí a pomstě se odehrává v období, kdy si železný oř podmaňoval divoký západ a nezadržitelně se prokousával k pobřeží Pacifiku a měnil osudy lidí. Ovlivnil i život třech umouněných mužů v pravém sova smyslu. Tajemného Harmoniky, nebezpečného Franka a desperáda Cheyenna, který se všichni točí kolem padlé světice nádherné Jill.