charlie_ando

Kladní hrdinové už nefrčí a tak hlavní postavou příběhu je padouch Gru (Steve Carell), který velmi intenzivně pracuje na své uvadající reputaci super padoucha. Je to taková staromilská figurka ne nepodobná Fantomasovi. Jeho pomocníky, kteří jdou s nebývalou horlivostí a nadšením do všech jeho plánů, jsou žlutí neposedové mimoňové. Padoušké projekty jenž se zrodí v jeho geniálním mozku mají oporu v postavě potrhlého vědce doktora Nefaria (Russell Brand). Jeho soupeřem a opravdovým padouchem je iZaporák Vector (Jason Segel), jenž stojí za krádeží Chufuovy pyramidy v Gíze, a který splétá své tajné vize ve své moderní iPevnosti. Místo na výsluní a nesmrtelnou slávu a respekt má tak našemu hrdinovi přinést vychytralá krádež Měsíce. Tento velkolepý podnik se má podařit díky zmenšovacímu paprsku a raketě, kterou postaví věrní mimoňové. O cestě na Měsíc snil totiž už jako malý chlapec, ale jeho rozlet přistřihla panovačná nosatá matka. Pro zdar operace se Gru neštítí využít ani trojice roztomilých holčiček Margo, Edith a Agnes, které mu však převrátí na ruby celý jeho život. Já, padouch je velmi milý a veselý film, který se může pochlubit svěžím a originálním příběhem. Silnou stránku má rovněž v propracované a nápadité grafice. Velmi dobře jsou hlasově obsazeny všechny postavy a rovněž je i povedený soundtrack od dvojice Pharrell Williams a Heitor Pereira. Trefně se povedlo vybrat písničky pro muzikálové scénky a body za umělecký dojem přidává balet “Labutí jezero“. Velmi milé zábavné překvapení.

Moje vysněná práce... nosič bomb... :)

Mám rád banány... :)

Řekněme si to na rovinu. Je to infantilní, někdy až dětinské a přímočaré. Když ale člověk přistoupí na tuhle hru tak se bude náramně bavit. Hlavní hrdina, napravený záporák a adoptivní otec Gru, seká dobrotu a na padoušské penzi vyrábí nepoživatelnou marmeládu. Dokonce se dal, ne úplně z vlastní vůle, do služeb tajné organizace, která bojuje se superpadouchy. Hlavně je to ale obětavý a starostlivý táta třech malých holčiček, které snad od jedničky ani nevyrostli. Film dokonce prozradí něco málo dalšího o jeho traumatizujícím dětství. Jeho protějškem je tajná agentka Lucy, která do Gruova života vtrhne jako vichr a vše obrátí naruby. Její multifunkční modrý dopravní prostředek by jí záviděl i James Bond, rovněž tak i paralyzér schovaný v rtěnce. Identita záporáka je na počátku vyprávění skryta. Člověk musí odhalit, kdo se skrývá pod maskou El Macha což není na škodu, ale není to nic složitého, děti to však určitě zabaví. Stejná dvojice scénáristů Cinco Paul a Ken Daurio, která stála i za původním dílem se zaměřila zvlášť na legraci a příběh už není tak propracovaný. Hlavní zábavu tak obstarávají “žluté fazole“ mimoňové, kterých je opravdu všude spousta a vtípek se zadkem je kouzelný tak jako v jedničce. Vše je dobře řemeslně zvládnuté pod taktovkou dvojice režisérů Pierra Coffina a Chrise Renauda. Vizuál mi dokonce přišel propracovanější a stále oplývá bohatou fantazií pro drobný detail. Nezklamal ani soundtrack s povedenými písničkovými čísly. Oddechová kouzelná animovaná jednohubka, která pobaví a pohladí.

Ta skromná chaloupka na adrese 1600 Pennsylvania Avenue NW, Washington, D.C. nikdy nebyla nejbezpečnějším místem pro život, ale tenhle rok je opravdu v permanenci různých pochybných existencí a k poklidnému žití to v ní opravdu není. Roland Emmerich má v ničení Bílého domu už značnou praxi a tak mu to jde vcelku zlehka a nebojím se říci, že je to prozatím asi jeho nejzábavnější film. Přesně toto od filmů tohoto žánru chci. Zábavu, která donutí diváka uprostřed projekce tleskat a hlasitě se smát. Klišé a patos silné zbraně pana režiséra Emmericha tu fungují na výbornou a samozřejmě přidal ještě pár zdařilých destrukcí a výbuchů ač byl lehce omezován areálem Bílého domu a budovou Kongresu. Pro celkové vyznění je strašné důležité, že se film ani herci neberou vážně a tuhle ztřeštěnou jízdu si opravdu užívají. Obsazení je opravdu povedené. Jamie Foxx jako obrýlený president James Sawyer v teniskách, který dokáže ztratit i raketomet. Hezoun Channing Tatum si zahrál válečného veterána Johna Caleho, outsidera, ze kterého však vyroste pravý americký hrdina v tílku. Velitele žoldáků, bývalého důstojníka speciálních sil Delta Force Stenze prosyceného záští, si střihl stále lepší Jason Clarke. Samozřejmě nesmím zapomenout na Joey King hrající malou holku Emily, která je zapálená do politiky a umí tak dobře mávat praporem. Scénář od Jamese Vanderbilta je jednoduchý, ale je zalidněný spoustu povedených bizarních postaviček a je plný vtipných hlášek. Příběh je prostý a přímočarý. Lehce předvídatelný děj ale nenudí a oživuje ho konspirační nitka. Vše rychle plyne a tak vám nepřijde, že sedíte v kině přes dvě hodiny. Kdo to nepochopil, tak tohle je komedie léta a nezajímá mě, že vznikla asi omylem. [Projekce ČSFD 17. července 2013; CineStar Anděl]

Tento film to měl se mnou jednoduché i složité zároveň. Těžkotonážní plechová monstra mě vrátila do let dávno minulých, kdy jsem s kamarády proháněl po desce stolu obří roboty ve hře BattleTech klidně celý víkend. Zároveň však tato pocta všem filmům o Godzille ve mně vzbuzovala obavy. Díky své bombastické reklamní kampaní jsem získal pocit, že celý film bude jeden velký dech beroucí souboj mezi lidmi zkonstruovanými Jägery a mimozemskými monstry Kaiju. Bohužel jsem byl zklamán. Na druhou stranu Kaiju jsou opravdu nápadití a hroziví protivníci. Každý je jiný. Dělí se na kategorie podle nebezpečnosti, chrlí kolem sebe smrtící žíravou chemikálii a jeden dokáže i létat. Nejen v nich, ale i v Jägerech a kulisách je vidět propracovaný vizuál, který vždy zdobil Guillerma del Tora. To je ale málo. Bohužel celkový dojem sráží dolů slabý scénář od Travise Beachama, který mi přišel jako by vznikl už před drahnou řádkou let. Posbíral inspiraci kde mohl a jen čekal někde v šuplíku až ho technika dovolí natočit. Dialogy jsou hloupoučké a ne že by film vyloženě nudil, ale žádná hitparáda to taky není a pořádnou akci si ve své podstatě schovává až na velké finále. Co mi však velmi scházelo byly emoce. Dalo by se říct, že film je emotionfree. Protože na plátně jde hlavně o stroje nebo mimozemšťany, tak herci jsou tu takový komparz. Mě samotného nejvíce zaujal Ron Perlman jako lehce vyšinutý překupník Hannibal Chau a za zmínku snad ještě stojí i otravná dvojice vědátorů. Zato hlavní hrdina Raleigh Becket v podání Charlieho Hunnama je unylý a bez špetky charisma. Na filmu je dobře vidět, že Hollywood cílí na asijské diváky, kteří čím dál víc plní kasy kin a tak město jenž je vystaveno zkáze je HongKong a hlavní hrdinkou je lehce traumatizovaná japonečka Mako Mori, kterou si zahrála pohledná Rinko Kikuchi. Hudbu k filmu složil Ramin Djawadi, jeho elektrické rockové kytary nikoho neurazí, dění na plátně dobře doplňují, ale nijak nevyčnívají. Podobně je to i s 3D rozměrem, který nijak neruší. Závěrečné hodnocení tohoto retro snímku je obtížné. Film měl na víc, sám jsem čekal víc a tak převládá pocit zklamání. [Projekce ČSFD 10. července 2013; CineStar Anděl]

Tenhle Americky Mirek Dušín z Kansasu obdařený super schopnostmi co nosí rudé slipy navrch (vlastně už je nemá…) nebyl můj ideál, ale na nový film o SuperManovi jsem se opravdu těšil. Už začátek na rodné Kal-Elově planetě Kryptonu ukázal, že tento film bude dech beroucí podívaná. Tvůrci na plátně rozpoutali vizuální orgie epických rozměrů. Pan režisér Zack Snyder společně s producentem Christopherem Nolanem ve mě probudili malého kluka. Děj mě strhl svým tahem na branku a přímočarostí, jasně nemusíte u toho nijak výrazně přemýšlet, ale proč když je to taková jízda a zábava. Hudba od Hanse Zimmera byla úderná (možná až dunivá) a velmi dobře doplnila dění na plátně. Velmi silnou stránkou je skvělý casting zvlášť mužských postav. Henry Cavill jako muž z oceli alias Clark Kent obstál bez problému. Zvlášť výrazně na mě zapůsobil generál Zod. Své charisma propůjčil vesmírnému darebákovi Michael Shannon, který dokonce ve mně vzbudil na počátku filmu určité sympatie. Povedeně jsou obsazeni i oba otcové Russell Crowe jako Jor-El a Kevin Costner, který si střihl Jonathana Kenta. Nejde nezmínit výkon Christophera Meloniho, jenž si zahrál plukovníka Nathana Hardyho, vojáka ostrého jak břitva a jeho hlášku „a good death is its own reward“. Vše vrcholí ve dvou impozantních finále. To menší (takový předskokan) se odehrává ve Smallville a letící vlak je jen lehkou ochutnávkou událostí jenž budou následovat. To hlavní vyvrcholení se odehraje v Metropolis a je to apokalypticky zničující střet. Jak se říká, když se kácí les, lítají vzduchem třísky v tomto případě mrakodrapy. Takhle si představuji tu správnou letní zábavu.

Příliš drahé… příliš dlouhé… příliš mnoho hloupých dialogů… příliš málo akce a zábavy. Předpokládám, že ideou tvůrců bylo stvořit piráty divokého západu. Tenhle film se mi nehodnotí dobře a to jsem neměl žádná velká očekávání. Nemyslím si, že jsem nějaký náročný divák. Film je pro mě odpočinkem a zábavou. Produkční počiny Jerryho Bruckheimera pro mě byly dlouho zárukou kvalitní popkornové jízdy, která mě dokázala znamenitě bavit, ale nic netrvá věčně. Film není špatný, je z něho cítit poctivá digitální práce. Díky kameře Bojana Bazelliho poznáte krásy nehostinných koutů Spojených států. Hudba od Hanse Zimmera je funkční a dobře doplňuje akční scény, je plná westernových motivů a finále za zvuku předehry z opery William Tell opravdu šlape. Pokud má film nějakou silnou stránku tak jsou to akční scény, do kterých přetavil svůj um pan režisér Gore Verbinski a zvlášť velké vlakové finále, jenž uhání neuvěřitelným tempem. Proč mu musely předcházet takřka dvě hodiny pouťové cukrové vaty bez chuti, nad tím zůstává rozum stát. Nejvíce pozornosti tak na sebe strhává Johny Depp díky svým hereckým kreacím jako indiánský mstitel Tonto, co na hlavě nosí mrtvou vránu, kterou v průběhu celého film neustále krmí ptačím zobem. Jeho druhem v cestě za spravedlností je maskovaný Lone Ranger Armie Hammer. Jeho hrdina pod škraboškou právník John Reid je však nevýrazný, ale přes počáteční naivitu vyráží na cestu během, které bude prosazovat zákon a bojovat o srdce své dávné lásky. Děj je předvídatelný a pomáhá si odkazy na jiná díla kde jen může. Jedna scéna je jak vystřižená z Tenkrát na západě a postava kapitána kavalérie Jay Fullera je neuvěřitelně podobná generálu Custerovi. Velké letní zklamání.

Z Pixaru se pod taktovkou Disneyho stal dojič, sice velmi výkonný dojič, ale od mistra animovaných kouzel jsem čekal víc. Ne jen nízkotučnou rutinu. Je to prosté bez výrazného nápadu a inovace. Jednoduchý příběh o hledání přátelství a poctivé práci neurazí, ale ani nenadchne. Oba hlavní hrdinové učenlivý Mike a frajírek Sullivan jsou nejprve zarputilí nepřátelé, ale okolnosti je donutí spojit svoje tak rozdílné síly a táhnout za jeden provaz. Dramatické události jim ukážou, že můžou být přátelé. Zápletka se skupinkou outsiderů “Ošklivá káčátka“, kteří jdou přes překážky za svým cílem tu byla snad stokrát naposledy u Harry Pottera, ale abych jen nekritizoval. Film je dobře řemeslně zvládnutý. Animace je povedená, oplývá nápady a barvami. Můj celkový dojem je ale neuchopitelný a navrch získává zklamáni s otázkou to je všecko? Není to špatný film, ale prostě tomu chybí původní lehkost. Je to takové upachtěné a upocené, bývalá genialita Pixaru se ukazuje jen ve střípcích. Prostě jsem čekal víc. Univerzita, ale svůj úkol splnila, děti zabaví a rodičům vytáhne peníze z peněženek.

Prvních několik okamžiků jsem si říkal co to je? Po shlédnutí celého kraťasu musím říct, že celkový dojem je na Pixar rozpačitý. Samotný nápad je dobrý i vizuální stránka je ucházející (netradiční), ale co to sráží dolů je otravný hudební motiv a takový nemastný závěr. Jeden ze slabších předfilmů, na který asi brzo zapomenu.