Cerebrum

A opět to není žádný průšvih, ač tomu hodnocení nenasvědčuje. Nemá to Garyho Oldmana, Dominic Cooper se sem zoufale nehodí, ale Charles Dance je výborná karikatura, i když to tak asi nebylo myšleno. Opravdu se raději znovu podívám na tento film, než na vyvanulého Hobbita, ve kterém je sice Luke Evans geroj, ale rozhodně ne takový, jako tady. A že si tenhle Welšan s reklamními vlasy svůj prostor zaslouží! Takovýhle poctivých fantasyovin jsem se pořád ještě nenasytil, i když by se určitě mohlo přidat na krevním barvivu a brutalitě. Nicméně dvojku v moderní době s parodickým nádechem, jak je naznačeno na konci bych si rozhodně hned s chutí dal. P.S. Tento film je mým 666 ohodnoceným. Co z toho vyvozovat? A co na to Ilumináti?

Lehký, sympatický film na téma ilegálního přistěhovalectví rodin tlumočníků amerických vojáků a problémů se získáním azylu. Sice nakousne všechno a nic pořádně, takže dost klouže po povrchu, ale je natočen s grácií, nezávažně. Martin Starr je pořád stejný, snadno oblíbitelný freak.

Paličatost česká versus robotika národa německého aneb kamže se ti Češi vlastně poděli? Dokonalé, až dokumentární zpracování posledních předmnichovských dnů není odtažité, nýbrž tragické, pravdivé i hořce humorné. Podle mně základ dějepisné nauky té doby, kterou vám sebelepší učebnice nezprostředkuje.

Rychle plynoucí pomalý film. Každá sekunda pečlivě boří základní lež, pointu, na které ovšem není film zásadně postaven. Spíš je to neskutečně lidská sonda do 'tajuplné' prázdnoty jedné obyčejné francouzské rodiny. Každá postava má cosi, co vás donutí ji bedlivě sledovat, přemýšlet o jejích činech a v důsledku i chápat. Možná je to kvalitním scénářem, pevnou režií, ale tipl bych si, že na tom mají lví podíl i famózní herci s Kadem Meradem a Mélanií Laurent v čele. Pokud se díváte na filmy nejen pro odreagování, ale také pro chvilku života s někým jiným, ale přitom reálným a hmatatelným (krásným obyčejným) člověkem, rozhodně tento film doporučuju.

Já ten film miluju. Krásně francouzský, letní, rodinný, nostalgický... Smál jsem se upřímně, volně a s chutí, užíval si každou minutu a (nejen) u Ch'tiviho Wondera na zvonky jsem brečel smíchy. Slovní hříčky se ch'ti jsou skvělé.

Film o trapných situacích, u kterých jsem se necítil trapně, jak to většinou ve filmech bývá, ale smál se od ucha k uchu. Francouzi prostě umějí a nebojí se u takhle banálního příběhu pořádně střihnout. Výsledkem je příjemná hodinka s výbornou ústřední dvojicí. Benoît je prostě týpek, ale ani pro mě neznámá Isabelle Carré za ním nezaostává.

Vydržet se dívat na tento film je pro mě až fyzicky nepříjemné, gore, i když odpadávají především kusy duší, ne těl.

Z Caesara se nám stal velký státník, jak se patří, bojovník proti rasismu a bohužel opět ne držitel zlaté sošky za Best Motion Capture Performance (kéž by Akademie tuhle kateforii zavedla!). Co se týče popcornových sérií, tak patří opice k těm nejlepším a nejkomornějším zážitkům, které lze shlédnout. Přesto mám k dvojce zásadní výhrady a to bohužel kvůli nevýrazným lidským představitelům a předvídatelnému příběhu. Stále ovšem platí, že tahle frančíza chutná a voní jinak než většina bezkrevné mainstreamové produkce.

Postavy celé švédské rodinky nám musí nutně připadat jako páreček nesympatických dokonalých snobů s dvěma nevychovanými fracky; trpce si uvědomíme, že i většina z nás zažila/zažívá takovéto malicherné hádky, kdy se snažíme své přebujelé falešné ego držet, co to jde a když se hroutí, sekáme drápy na všechny strany, a čím více druhým toto pokrytectví vyčítáme, tím více zapomínáme na to svoje. A to nejsme prosím bezpudoví civilizovaní seveřani, ale Češi...

Zábavná, barevná, staromilská pohádka pro nás tintinology a snílky, co také touží vzlétnout do oblak a denní rutina nám to nedovolí. A nebo snad ano?