Fisek

Příliš starý, aby byl dítětem, příliš mladý, aby byl mužem. Nádherně zpracovaný děj, kde se Conor O’Malley vyrovnává s bolestivě nevyhnutelným. Kombinace dvou žánrů, fantasy a dramatu, zde překvapivě funguje a navzájem se doplňují. Jediný problém vidím v přepáleném konci, resp. v posledních dvou minutách, kdy si fantasy ukradne završení pouze pro sebe a zkazí to perfektní drama, o které se film celou hodinu a půl snažil. Není to čistých 5*.

Na jedné straně jednoduchost příběhu o obyčejných problémech, kterým si člověk myslí, že čelí úplně sám, a se kterým se dokážu ztotožnit. Na druhé straně až dementně se chovající hlavní postava Nadine. Jo, je to 17-ti letá teenka, bla bla bla, ale zašlo se příliš daleko. Takže co to rozsekne? Vynikající Woody a real-life happy end, kterého lze dosáhnout a každý si ho zaslouží.

Nový Resident Evil dokáže asi i normálnímu člověku vyvolat epileptický záchvat. Kdyby se vedly záznamy, tak film bezpochybně vyhraje za největší počet střihů. To je můj největší problém s nejnovějším počinem Andersona, protože to ten dobrý film, který je za tou „břečkou“, shazuje. Ani mi nevadí, že jsem musel pět let počkat na (v rámci možností) důstojné pokračování příběhu, ve kterém jsem se začínal ztrácet a už ani pořádně nevěděl, co se vlastně děje. Protože jsem konečně, alespoň já, dostal děj, který má význam, pointu, a je opravdu zajímavý. Prologue na začátku nejen zrekapituluje celou ságu, ale odkryje i novou část příběhu naší Alice. Pak na každou akční scénu připadá na 10 sekund cca 15 střihů a takhle až do konce. Každopádně přes to editační peklo je The Final Chapter pořád lepší než Retribution a Afterlife dohromady. A i když Alice pronesla: „This is the end of my story,“ všichni víme, že ani zdaleka se nejedná o poslední díl. Zatím nechávám 3*.