H34D

Na tento mini-seriálek jsem se díval čistě ze zvědavosti zhruba do doby, než přišly přípravy na maturitu a já zjistil, že duo derivace + intergály může být často mnohem vtipnější než duo Suchánek + Genzer. Inteligentní humor bych od nich rozhodně nečekal a ani nevyžadoval, ale tohle opravdu nemá úroveň, co z nich občas padaly za lejna, to by si za rámeček nedali ani admini webu ratemypoo.com. Hlavním záporem je tedy nevyrovnanost, prostě jednou uprostřed jednou dole a jednou pod bodem mrazu... 2/10

Citlivé, nostalgické ale v ničem nepodbízivé melodrama, které hravě splachuje Rockyho návrat do záchodu. Charismatický veterán Mickey Rourke vkládá do role nejen masivní svalstvo, rock'n'rollovské háro, ale i věrohodnou procítěnost v momentech životní krize a stroskotání, což jen přispívá k hořkosladkému, pravdivému a lidskému vyznění celého příběhu. Darren Aronofsky se tentokrát nečekaně obchází bez experimentální režie a vizuálních vychytávek, jen kamera je lehce roztřepaná a často se pohybuje v souladu s hl. postavou, přičemž zabírá scénu přes jeho rameno - doslovné sledování zvyšuje pocit autentičnosti a prohlubuje pohled do nitra postavy. PS: Krásný závěr, i na podruhé mi udělal husí kůži! 9/10

Největší paradox pátého Saw tkví v tom, že třebaže je provázáno zejména s prvním Saw více než díly předchozí, tak nutnost jejich znalosti je zde nejmenší. Divák si totiž nebude všechny ty rádoby vysvětlivky minulosti obtížně doplňovat do předchozích dílů, nýbrž je složí jen k sobě tak jak jsou, jakožto útržkové flashbacky podkládající pouze příběh Saw V, nikoliv celé série. Ovšem znechucení filmem nepramení z lenosti, či zapomětlivosti, Saw V nabourává to, co před tím už jednou dávalo jakš-takš smysl a samotné nepřináší nic převratného. Opět pár brutálních smrtí, povrchní děj, do kterého by se zase dalo vložit x vsuvek a flashbacků a nezajímavé a nepropracované postavy... Tudíž jedinými diváckými atrakcemi zůstávají působivý závěr (z kterého lze vyvařit 10 dalších Saw) a brutalita s krví, která snad nikdy neomrzí... 4/10

Luke z Gilmorek se dočkal pořádného skoku, série Saw však nikoliv, opět se potácí mezi samoúčelnou brutalitou, hloupými postavami a na oko efektním, ale ve skutečnosti plytkým a z prstu vycucaným obsahem. Problém Saw IV je v tom, jak se mermomoci snaží dát všemu nový rozměr a místo, aby se hnula z místa, jen "vylepšuje", resp. upravuje stávající. Je to nelogické až chaotické, navíc divácká zmatenost mimo jiné také podkopává efekt tradičního závěrečného zvratu. Ovšem přes to všechno Saw IV není nuda, nejsíš díky jisté fascinaci extrémem a zvědavosti na to, co přijde, film alespoň v něčem funguje. 4/10

Nemyslím si, že Saw III je tak nechuntý film, až by leckdo mohl zvracet, ale faktem zůstává, že brutalita je zde velmi samoúčelně nadužívána. Zatímco v jedničce měly pravidla každé hry spojitost s hříchy dotyčné osoby a tedy se to dalo skrýt pod roušku jakéhosi prozření a nápravy, tentokrát jde jen a jen o hry na krev a lámání kostí bez dalšího kontextu. Originalita se vytratila už ve dvojce, nyní zmizela i hodnota obsahu, aspoň že klaustrofobická atmosféra bezmoci a vcelku podařený závěr zbyl. Je však jasné, že od teď série Saw sázi pouze na teenagerskou fascinaci přehnaným násilím a paradoxně ano, jsem zvědavý a budu se kvůli tomu dívat i na další díly... Že by geniální marketingový tah? 5/10

Od druhého dílu čehokoliv už člověk ví, co zhruba očekávat a pokud i téma zůstane stejné, z čeho pak těžít v případě, že točíte pokračování filmu, který si zakládal na originalitě, šokování a brutalitě? Ano, potoky krve snad nikdy nepřestanou být divácky atraktivní, jenže nepředvídatelnost a mrazivá strnulost u obrazovky už není co bývalo, jen závěr zůstal stále prvotřídně šokující. Saw II je opět ta známá hra - ne o přežití, ale na divácký efekt. Atmosféru si drží slušnou, emoce znechucení a tísně vyvolává zdařile a jako béčkový thriller slouží poměrně dobře. Škoda, že herci jsou jen líné, nezajímavé figurky, jejichž smrt nevyvolá tak silné prožitky, jak by mohla. 6/10

Rudovous je postava, kterou by si toužil zahrát snad každý herec. Moudrý lékař i učitel, duchem velký, ale chováním stále skromný, pomáhající chudým, řídící se samurajským kodexem cti a trochu netradičně i životním pragmatismem (použití milosrdné lži), zkrátka je to člověk se srdcem, mozkem i vousy na pravém místě. Přestože je v prvé řadě doktor, film je spíše o léčení (a vzdělávání) ducha, než těla a to z něj dělá docela hodnotné a nadčasové dílo. Nadčasové však pouze svým obsahem, nikoliv formou - dlouhé, statické záběry, nevábné prostředí a mizanscény, neztravitelně zdlouhavá a nudná kompozice - z dnešního pohledu. Nechci říct, že Rudovous by měl být kratší, nebo akčnější, protože pak by to nebyl Rudovous, tento film je zkrátka součást historie, nad kterou jeden oněmí fascinací, zatímco druhý jednoduše usne... 5/10

Věrohodnost a přesvědčivost klučičího já Hilary Swankové je až zarážející, je vidět, že ocenění nejvyšší padlo vskutku do správných rukou (a snad i pohlaví)... Krize osobní identity a sexuální nevyhraněnost může být velice ošemetná záležitost a také proto je škoda, že tento film se zaměřuje spíše na maximální emocionální dopad na diváka, který úměrně stoupá s nátlakem na hlavní postavu (výslech), než na psychologický rozbor, či nějakou pointu z tématu vyplvývající. Režisérka, byť si mě zpočátku svými nijak oslnivými, tmavými záběry příliš nezískala, ukázala, že s emocemi pracovat skutečně umí. Zážitek je to neskutečně silný, málokterý film dokáže způsobit takovou bolest u srdce jako Boys Don't Cry, to se musí nechat. 7/10

Naprosto fantastické a okouzlující (melo)drama, u kterého by člověk i po dvou a třičtvrtě hodinách prosil, ať ještě nekončí a tohle není fráze, nýbrž regulérní fakt... David Fincher ve své bravurní a puntičkářsky dokonalé režii přednesl příběh nádherný i podivuhodný zároveň, který nejen že je zajímavý a originální již svou podstatou, ale dokáže také něžně pohladit a dotknout se srdíčka, aniž by to vyznělo pateticky, či prvoplánovaně. Sledovat tento film je až hypnoticky krásné (k čemuž přispívá i líbezná hudba), divákovi se dostává potěšení jak z děje, který jakoby se vznášel mezi nebem a zemí, tak ze samotného vyprávění, neboť přes to všechno tohle není jen další pohádková Velká ryba či lehce naivní Forrest Gump... Komplexní celek dokonalosti ještě dokreslují vynikající výkony Brada Pitta a Cate Blanchett, jejíž něžné a smyslné pohledy mě dokáží totálně uhranout. 10/10

Harvey Milk je takový Gándí amerických homosexuálů a film o něm - velkolepé, strhující politické drama je mnohem více skutečnou poctou a komplexním dokumentárním zpracováním, než prvoplánovaným tahem na Oscary, či lacinným útokem na naše bolavá srdíčka. Vždyť už jen to, že konec se prozradí hned na počátku jasně naznačuje, že fakta zde hrají prim a pokud to někoho emocionálně zasáhne, pak je to jen vedlejší důsledek nadmíru podařené režie, výborné gradace a perfektně hrajícího Penna, u něhož mimochodem také věřím, že nemyslel jen na to jedno (Oscar) a dal do toho kus sebe (ups, to snad ne). Příkladně odvedená práce, ale v čem je tedy problém? Psychologie postav a celkově postavy, kromě Harveyho, jsou částečně upozaděny, což sice vzhledem k ambicím snímku není úplně špatně, ale snižuje to onu klasickou zábavnost... 7/10