MsUtahraptor

Důstojné zakončení série. Mě prostě jen ty nové postavy nijak moc neberou.

Na osm takřka hodinových epizod žádný výrazný dějový posun ani vývoj postav. Drobné příběhy takřka nic nedaly. Tam, kde v předešlé sérii jen tak mimochodem vzniklo něco aktuálního teď vzniklo něco křečovitého. Estetická i hudební stránka také zaznamenala značný pokles. Výsledek je méně bizarní, více podbízivě "cool".

Škoda. Moc brzy bylo jasné, co se stalo a o co 'monstru' jde. Hrůza z neznámého- dominantní hororový prvek série- tedy rychle zmizela a další děj je příliš rozředěný. Také satirická nota, jako by vyprchala (Ano, se zlým majorem máme tu čest téměř až do konce, ale tísnivosti druhého dílu se přiblížíme už jen v jediné scéně- návratu do domovského městečka.). Téma samotné je silné dost a začátek vypadal tak slibně...

V knize onu hlavní velkou neznámou nakonec zkoumali dva lidé. Geneticky navržená bisexuální černoška, jediná přeživší s fyzickou schránkou, a mysl kdysi invalidního muže, který nadále bojoval s myslí své kontrolující, lehce psychopatické matky. V seriálu bylo velké objevování věnováno (pravděpodobně heterosexuálnímu) bělochovi, trpícímu klasickým případem "Žena zemře pro chlapské utrpení". Dcera, manželka (Nezemře, ale psychicky tak na dně, že se rozhodne nechat si vymazat paměť.), (ne tak úplně bývalá) přítelkyně, která si kdysi rozhodla pro potrat jejich společného dítěte- o důvod víc proč by měl divák soucítit s protagonistou. Bohužel i zbytek příběhu "zmainstreamovatěl", což je škoda, protože základy jsou evidentně kvalitní.

Závěr "romantické" trilogie glorifikující domácí násilí v té méně nápadné formě (manipulace, psychický nátlak a vydírání atd.) na tyto problémy občas lehce poukáže (trvání na změně jména, izolace od přátel, trestání sexem namísto konstruktivního dialogu o problémech), ale následně je rozmělní a zamete pod kobereček ("Já bych si kvůli tobě jméno změnil.", společná dovolená s přáteli, "Takhle se věci neřeší."-"OK."). No nic, je hezké vědět, že i v jednadvacátém století je v pořádku, aby masy vzdychaly nad kontrolou posedlým tyranem jen proto, že on všechno to svinstvo zabalí do zelených papírků. Mimochodem- většinu těch "erotických" scén si mohli odpustit. Ukázat vibrátor není bůhvíjaký odvaz a náboj to stejně žádný nezískalo. Viděla jsem vzrušivější scény, kde se zúčastnění ani nezačali svlékat.

Od začátku slabší, než série minulá, ale ten konec tomu dal úplně na pr*el. Takhle vyje*at se všemi zainteresovanými... (Juliina volba, "špatnost" Monster a jejich likvidace, očištění Knihovny, Q... )

Jo, Američani jsou i tady parta správňáků, ale v rámci příběhu to funguje, u zašívání to do očí nijak nebije. Je tu sympatický generál Dostum, Chris Hemsworth vypadá zatraceně dobře, hudba přiměřená, Hemsworthův nehorázně příjemný chraplák, drobní štíhlí koníci (Kdo tvrdí, že dívky někdy vyrostou ze stádia "Miluju koně!", neví o čem mluví.) a Chris Hemsworth na koni (Chlapi, co umí jezdit na koni... Áááááá....). A ano, zkracuju si čekání na čtvrté Avengers, takže budu dost neobjektivní.

Jako jo, příběh a jeho ztvárnění se mi líbily, ačkoli nutno podotknout, že vzhledem k situaci slečně víceméně vše až podezřele snadno vychází. Dvě výtky: Zaprvé klasické "Rusové jsou stále ti zlí utiskovatelé, Američani hodní svobodomyslní lidumilové". "Výjimky" to vlastně jen utvrzují. "Hodný" soudruh zrazený vlastí spolupracuje se správňáckými Amíky, proradná Američanka je po zásluze potrestána samotným osudem. Zadruhé jsem lehce znavena, lehce pobavena anglicky mluvícími herci, snažícími se napodobit ruskou mluvu. Racionálně chápu, že chtějí obsadit hlavně známá jména, ale "CH" je "CH". Slabší čtyři.

Film zas až tak dobrý není- chvilkami až moc barev, nedotažená většina postav (Podřadně působící "A tým", hlavní záporák především nechutný vzhledem, příliš málo prostoru Vivian- jediné slibně vypadající postavy "temné strany".), ...- ale Mads je absolutně boží, takže dvě, tři hvězdy jen pro něj.

První série, kde nejsou jednotlivé díly tak výrazně tematicky zaměřené, se mi líbila o dost víc. Také mi přišlo, že daleko méně zabíhala do “co kdyby možná” scénářů a více se drží podložených předpokladů.