AdamRaphael

Jasným plusem filmu jsou už pro diváky známé postavy marvelovských superhrdinů. Hulk, Iron Man, Thor nebo Hawkeye … všichni jsme o nich slyšeli, všichni je nějak známe. Každý z nich má svoje super schopnosti, ať už jde o zelené mega pěsti nebo šikovnost s lukem a šípem. Již charakterizované postavy se svým vlastním příběhem vsazeny do jedné velké bláznivé a precizně propracované akční show se rozhodně ukázaly jako krok správným směrem. Celá druhá polovina filmu je naplněná dech beroucí akcí, která je prostoupena vtipnými scénami. Pokaždé, když čekáte, že už bude konec a akce skončí, Whedon vás překvapí ještě větším nářezem a celé to jen dál a dál eskaluje až do bodu naprostého úžasna. Bože, scénce, kdy Hulk odpálí ležérní „ťafkou“ Thora, se budu smát ještě pár měsíců … a to nemluvím o hláškách Iron Mana v první části filmu. Děj jako takový není žádná převratná novinka a je to taková ta superhrdinská klasika – Hlavní klaďasi stojí proti přesile záporáků, kteří chtějí zničit/ovládnout svět. První část filmu by se místy dala popsat až jako nudná, pro celkový děj a vývoj filmu však byla zcela nezbytná. V závěru filmu jsem měl takový nijaký pocit, z Iron Manova přežití. A jako malinké mínus bych ještě označil tu podivnou létající letadlovou loď… to mi přišlo trošku přitažené za vlasy. Avengers je na jedné straně úplně obyčejný akční sci-fi film, který není v ničem průlomový, ale onou úžasnou kombinací superhrdinů od Marvelu vzniká jakási esence, která film povznáší na mnohem vyšší level. Navíc je tu Whedon … scénárista málo známý, avšak velmi úspěšný, který i do tohoto „povrchního“ díla vnesl trošku hlubšího významu („náprava“ Iron Mana, Lokiho proslovy o zhoubnosti svobody, idealistické šarvátky mezi jednotlivými superhrdiny atp.). Dohromady nám tedy na klasickém superhrdinském základu vzniká vtipnější a akčnější scéna, která díky kvalitním hereckým výkonům a skvělému režisérovi vytváří skvělou podívanou.

Pět zcela (ne)náhodných postav vstoupí do jednoho výtahu a začnou se dít nevídané věci. I když my to nepřišlo jako nějaký extra strašidelný horor, lidem, kteří jsou závislí na výtazích bych film nedoporučoval, pokud si nechtějí vylepšit kondičku lítáním po schodech. Na začátku se setkáváme s pětkou neznámých postav, které náhodou vstoupí do jednoho výtahu. Výtah se ale zasekne a pro lidi ve výtahu začínají perné minutky, a to nejen kvůli vědomí, že pod nimi je přes dvacet pater ničeho, ale taky kvůli věcem, které se začnou dít. Rozhodně slušný námět a solidní nápad. Zpracování je velmi, velmi kvalitní, ale jak už jsem zmínil … nepřipomíná mi to horor. Je to spíš … mysteriózní thriller a jako takový je určitě dobrý. Herecké výkony byly přesvědčivé a kvalitní, i když vyjma staré paní mi byli herci neznámí. A nakonec je ještě třeba pochválit konec, který k průběhu filmu seděl, i když moc nekoresponduje s obvyklou hororovou osnovou. I když provedení jako takové je dobré, film vám přeci jen vrazí několik pořádných facek. Nezlobte se na mě, ale proč ksakru ty lidi někdo nevytáhl vrchem? Proč ochranka tak dlouho čekala na zavolání policie? A jestli se takhle řeší problémy s výtahy, tak potěš koště. Zkrátka ten způsob, jakým ďábel uzavřel lidi ve výtahu, měl být mnohem propracovanější. Film bych doporučil – je napínavý, vcelku dobře zpracovaný a na herce se dá dobře dívat. Nicméně stále mi vadí ta nálepka hororu … mysteriózní thriller by mi znělo mnohem líp a mnohem líp by se hodnotilo.

Dějově přímo navazuje na svého předchůdce a my opět sledujeme strašidelné minuty z jednoho zamořeného domu. Oproti minulému dílu vsadil štáb, taky kvůli většímu rozpočtu, na větší dávku akce a prohloubil dějové vysvětlení zombie epidemie. Mezi jasná plus musím zařadit o dva řádky výše zmíněný děj. V posledních minutách jedničky začíná náš příběh a do domu vchází speciální komando, jehož úkolem je ochránit tajemného člověka, který má posbírat důkazy a hlavně: „Toč to všechno“. Z tajemného maníka se brzy vyklube kněz a z nemocných agresivních lidí se rázem stávají loutky ovládané děsivou holkou z podkroví, kterou posedl démon. To filmu dodává notnou dávku tajemna a razantně přitvrzuje na strachu, který vyvolává (dokud to byl zombík, kterého když jste vzali přes hlavu kladivem, nechal vás, bylo to oukej. Ale teď jsou to loutky samotného ďábla … to už taková sranda není, co?). Další plusové body a procenta nahoru dávám za změnu z hororových lekaček na ďábelskou akci, kterou svými samopaly zvláštní jednotka vyvolá. I tak, ale postupně všichni umírají a vy fandíte víc a víc a je vám to víc a víc k ničemu, protože překvapivý konec odepíše všechny „hrdiny“ a na plné čáře vyhraje mocnost Pekla. Minusové body na druhou stranu, stejně jako u jedničky, dávám za nedodělané detaily a kiksy nejrůznější povahy. Například opravdu nechápu, proč si komando na takové místo vezme jenom jeden zásobník … Na závěr horor opět doporučím, o něco víc než jedničku. Vsadit na hlubší děj a víc akce se vyplatilo a vytvořili skvělou hororovou podívanou!

Včera v podvečer jsem si na sebe přichystal takovou menší hororovou podívanou v podání REC a REC2, a to i přes fakt, že hororům moc nefandím.V roce 2007, když horor vyšel, nebyla POV kamera tak „profláknutá“ jak dnes a, i když nejen díky tomu, slavil tento nízko rozpočtový film velký úspěch jak v „rodném“ Španělsku tak i na mnoha festivalech. Jak jsem již podotkl, výrazným pozitivním aspektem celého filmu je POV kamera (pohled z 1. osoby), která vás více zatáhne do strašidelného děje a ještě více vystupňuje moment napětí. Vidíte totiž jen to, co vidí postavy a to dává prostor pro celý zástup „lekaček“ (takový ten úžasný pocit, kdy se kameraman otočí a pět centimetrů od objektivu – a tím pádem i vaší obrazovky- čeká znetvořený obličej malé holčičky, aby se mohl s dech beroucím řevem pokusit kameramana pokousat). Film se nezaměřuje na nějaké větší efekty a nečeká nás ani žádná extra dávka akce. I když postavy utíkají po domě a sem tam na nějakého zombíka narazí, je to právě ta „lekačka“, kterou po většinu času vyřeší úžasný hasič Manu a moment nic nevědění a tajení dechu pokračuje, a přesně to se mi na tomto hororu líbilo. Z toho mála hororů, co jsem viděl s nadpřirozenou tématikou, to byl styl: Vylekat a honit postavy po celé budově s cílem, co nejvíce prodloužit moment, kdy se vám sevře žaludek, a skrčíte nohy. Ne zde. REC eskaluje moment napětí a „vystrašení“ od úplné nuly až do závěrečné stovky, když už jen prostě chcete, aby monstra všechny zabila, a vy jste to mohli vypnout. Ale něco málo bych měl říct také k ději, který se točí kolem mladé krásné reportérky Angely a jejího kameramana Pabla. S hasičskou jednotkou se vydávají natočit jejich „rutinní“ zákrok do jednoho domu, kde se z domu staré paní ozývá hrozivý křik. A jelikož je to horor, jehož hlavním aspektem je prvek překvapení, jediné další co vám řeknu je, že štáb, hasiči, policie i sousedi zůstanou v domě pekelně dlouho, a to zejména proto, že kvůli „infekci“ je venku stojící armáda odmítá pustit ven a celou budovu izoluje. Pokud bych měl mluvit o nedostatcích, tak jsou to nedomyšlené detaily – napřed policista tvrdí, že je zavřeli zevnitř, a potom, když přijde „zdravý důstojník“ otevře dveře sám vevnitř. V bytě starého homosexuálního (nebo minimálně dost velkého metrosexuála … nebo taky jen možná typického Španěla: D ) staříka je podivná dlouhá místnost s mříží atd. atd. Detaily, detaily, detaily… detailisti jako já si toho všimnou a budou remcat, remcat, remcat. V pro mě v posledních dnech typickém velmi krátkém závěru vám horor rozhodně doporučuji, protože má originální nápad, kvalitní dialogy a rozhodně hodně napětí. Ovšem pokud vám jde čistě o to bát se, musím vás zklamat – tohle pro vás nebude. Po dodívání obou dílu mi v hlavě zůstala jen vskutku nechutná scéna z konce dvojky, jinak jsem i přes všechna svá očekávání o nespavosti usnul, jako malé dítě.

Román spisovatele Paola Coelha zfilmovala režisérka Emily Young a nám tak poskytla možnost podívat se na úžasných 103 minut dramatu o naší společnosti, která dle autora rezignovala a oddala se hromadnému šílenství. Musím uznat, že na té myšlence něco je. Všichni se tak hrozně moc snažíme zapadnout mezi ostatní a být „normální“. Znamená ale stále být normální opravdu být normální nebo se ve jméně socializace všichni dobrovolně oddáváme šílenství? Mezi jasné plus musím zařadit herecké výkony. Brilantní Sarah Michelle Gellar působila vážně realisticky a je vidět, že od první série Buffy z ní vyrostla paní herečka. David Thewlis(Remus Lupin z Harryho Pottera) si roli svérázného psychiatra s podivnými metodami užíval a na kvalitě je to jasně poznat. A jmenovat musím i Jonathana Tuckera, který postavu mlčícího Edwarda perfektně vyjádřil jen a pouze svou mimikou. Děj je špičkový – dívka odhodlaná zemřít poznává v léčebně, že život není zas tak hrozný a opět dostává chuť vstát i v nadcházející den. Spolu se svým osudem navíc ovlivní i životy ostatních, zejména traumatizovaného mladíka, který v ní nalezne důvod, proč mluvit a milovat. Jak to dopadne, se nechte překvapit. Konec totiž překvapivý opravdu je. Jestli kladně nebo záporně to nechám na vás. Já včera zuřil a nadával, ale když jsem dnes vstal a znovu se nad celým filmem zamyslel, uvědomil jsem si, že jsem na úkor nepřibarveného konce žádal konec, který by k filmu neseděl. Děj může totiž na první pohled působit velmi depresivně, ale ve své podstatě a celé své kráse je to film o znovu naleznuté naději a světle, které rozzáří i to největší temno v tom, co nazýváme duší. Co musím naopak vytknout je prostředí psychiatrické léčebny. Celé to působilo chaoticky a nerealisticky. Například pokoje – Edwardův pokoj je vybaven a ponechán ve staromódním stylu budovy, zato pokoj, kde je Claire, je přestaven a moderně vybaven. A pokoj Mari zase vypadá oproti ostatním pokojům takový prostý a „chudý“. Nemůžu říct, jak to v takové léčebně doopravdy vypadá, protože jsem (zatím: D ) v žádné nebyl, ale myslím, že od reality se psychiatrická léčebna Villete liší značně a nevyžehlí to ani označení „soukromá“, které naznačuje nadstandard od typického nemocničního lůžka. Další příklad: Celé se to tváří tak hrozně „nóbl“ a potom z ničeho nic je střih a scéna na oprýskaný a rozbořený bazének. A takhle bych mohl pokračovat dál a dál … to se prostě moc nevydařilo.

Do kina na tenhle film jsem se dostal vlastně náhodou, ale hned ze začátku mě upoutala Julia Roberts. V královských šatech jí to vážně slušelo a jak je jejím zvykem, předvedla kvalitní herecký výkon. Princ se svým lokajem pro mě byli takové komické postavičky, které spíše než sehrávaly hlavní role, upoutávaly matky malých dětí, aby neusnuly. Scény s Lilly Colins - Sněhurka jsem ovšem nesnášel, neboť jsem se nemohl soustředit na nic jiného, než její gigantické obočí, které by jí mohl závidět i Jimův táta z American Pie. Ale opravdu! Sněhurka má být nejhezčí ženozu na světě, tak proč jí sakra někdo nevytrhal to obočí, aby to nevypadalo, že má na hlavně dva smetáky?! Ale zpět k tomu pozitivnímu, což bezpochyby byla skupinka trpaslíků. Výborné "hlody" a moderní pojetí mě pobavilo a zaujalo. Děj jako takový byl od orginálu šíleně upravený a poameričtělý, ale celkově působil příjemně a pobavil. Zkrátka z toho udělali novobodou americkkou pohádku, což jim vlastně nemůžeme vyčítat. Co na konec nesmím zapomenout vytknout, je otřesné finále, kdy Sněhurka zabije královnu a začne tančit jako pravé popová hvězda! V té chvíli mi hlavou řvalo: "Děláte si srandu?!!!". Úžasný plytky konec se Sněhurčiným sólem s sedmičkou trpaslíků a postupně se přidávajícím celým sálem film neuvěřitelně zkazilo a "zabilo". Zejména proto se odmítám přehoupnout přes 50% a to i přes úžasnou J. Roberts a komické trpaslíky. Více zde: http://recenzentnews.webnode.cz/products/snehurka-2012-49-94-/

Na přání jedné slečny jsem si tenhle film pustil a po prvních pěti minutách, po scénce s osmiletou emo ve skříni, ho zase vypnul a přemýšlel o psychickém stavu dotyčné. Nicméně odhodlal jsem film znovu pustit a byl jsem příjemně překvapen. Scénárista opravdu ví, jak vytvořit komické situace, kterými je film až na otřesně přeslazené scény, přeplněn a smíchem z tohohle filmu si zase prodloužíte život o těch pár cenných minut. Dane Cook, Jessica Alba a Dan Fogler byli herci na svém místě a role zvládli perfektně. Hlášky Foglera mi v hlavě zůstanou ještě dlouho, stejně jako jeho bravurní figury. Notná dávka romantických scén je "odslazena" vskutku vtipnými vstupy (Alba narazí na romantické procházce po molu do sloupu atp.), což film zase posouvá o pár procent výš. Humor si nebere servítky ("sex" s grapefruitem) a to film příjemně okořenilo. O Cookovi můžu mluvit v superlativech jen v první 1/2 filmu, protože část, kdy začne být šílený ohledně tučňákové dívky, se mi nelíbila a vyvolávala ve mě ten pocit, kdy se vy samy cítíte za postavu na obrazovce trapně. Vůbec tuto část filmu nemůžu hodnotit kladně. Na mě to bylo až moc přitažené za vlasy, až moc romanticky bláznivé (nebo spíš úchylně bláznivé?). Očekávaný konec byl "uspokojivý", i když jsem čekal, že z úžasného vědce se vyklube gay ... těsně vedle - byl ženatý. Abych to tak nějak shrnul, pokud jste na romantické komedie, tenhle film si užijete na 110%. Pokud jako já tu romantickou lásku a boj za ni moc nemusíte, jisto jistě přijdou části, kdy budete trpět, ale obecně si také beze sporu užijete mnoho zábavných scén, které film nabízí. Ještě jednou poklona dvojici Cook a Fogler.

Hned úvodní scéna vás položí na záda a na pár výjimek to tak bude pokračovat nějakých 100 minut. Konec byl zdlouhavý a na mě moc přeslazený. Vtip jako vždy úžasný, Stifler, Finch a Jimův táta zkrátka úžasní. Pobavil i Jim, zejména scény s mladou Korou, jinak jsem ale celou dějovou linku Jim - Michelle moc nežral a buď sou maskéři HIMYM kouzelníci nebo to ti z American Pie s tím ostaršením Hannigan trošku přehnali. Jsem rád, že mé obavy z 120 minut nostalgických klišé a zašlých vtipů se nesplnili.

Hugh Jackman jako bývalý boxer ve světě, kde ti aktuální boxeři nejsou z masa a kostí, zvládl roli na výbornou. Nápad scénáristy si zaslouží pět hvězdiček, i když inspirace Rockym se nezapře. Velmi povedené a při tanečních vystoupení i zábavné jsou efekty s roboty a zpracování robotů samotných. Co už tak úžasné není je klišé s přeměnou špatného otce, to do jinak kvalitního filmu vložilo spoustu odporných scén, kdy "cukr teče z repráků". Samozřejmě konec dopadl tak, jak všichni od začátku čekali, ale konec konců - od filmů, jako je tenhle, se to očekává.

Jako malý jsem to měl hrozně rád. Dnes, když se podívám na jména nebo rekvizity, mluvil bych samozřejmě jinak, ale ... ne, jako malý jsem to měl rád, u toho zůstanu. :)