gudaulin

Ve své době určitě potřebný film, který se vyrovnával s nedávnou bolestnou minulostí. Přesto čtyři hvězdičky nedám, protože nadšených obdivovatelů, kteří si přejí ocenit známé jméno Alfréda Radoka a neméně slavný titul, je dost, a tak nemusím snímku vylepšovat reputaci. Z mého pohledu sráží dojem v podstatě dvě věci. Herecké výkony jsou nevyrovnané a na leckterých hercích je znát, že to, co stačilo na prvorepubliková melodramata a nenáročné veselohry, nepostačuje v psychologicky exponovaném tíživém dramatu. Tam to chce zkrátka špičkové charakterní herectví. No a za druhé, estetika Alfréda Radoka je hodně divadelní, nepřiměřená filmovému médiu. Celkový dojem: 65 %.

Že by intelektuál a vytříbený estét Paolo Sorrentino spáchal běžnou žánrovku? Ale kdeže. To jen rafinovaně a s jemným sarkasmem tahá diváka za fusekle. Poněkud mi to, jak nakládá s diváckým očekáváním, připomnělo Coenovic bratry a jejich Tahle země není pro starý. Ovšem s tím, že Sorrentino je přece jen komornější, pomalejší a jeho kousek má vyloženě klubový charakter. Kdepak, Následky lásky nejsou primárně o zločinu, spíš o pocitu životní prohry a především je to film o pomstě. Pomstě až za hrob, kde klíčem k pochopení celého filmu je úvodní scéna, kde se antihrdina příběhu podívá oknem ven a sleduje pohřební průvod. Když pochopíte, že jste před deseti lety zemřel, nemusíte se už ohlížet na následky. Toni Servillo podává soustředěný výkon a dokazuje, že patří k elitě současné italské herecké scény. Celkově mi tohle drama přišlo v pořadí jako druhý nejsympatičtější Sorrentinův kousek, jakkoliv určitě není pro každého. Celkový dojem: 80 %.

Doba je pro televizi těžká, diváky ubírá internet i stále nové televizní kanály, a tak ochota riskovat klesá někam k nule a na řadu přicházejí osvědčené televizní formáty nakoupené ze zahraničí. Nevím, jak vypadá tahle šou ve světě, ale u nás to sklouzlo k typické novácké estrádě s křečovitými vtípky a trapnými baviči v porotě. Přesto bych tuhle masovou zábavu neodsuzoval a dát odpad mi přijde trošku pozérské. Minimálně v první řadě se našla vystoupení, která měla vtip i švih, jakkoliv na choreografii je patrné, že se originálům neblíží ani vzdáleně. Viděl jsem jednotlivé výstupy na internetu, a tak mi mnohá moudra poroty a moderátora naštěstí zůstanou utajená. Za první řadu bych dal klidně dvě hvězdičky, ale ve druhé už jde kvalita výstupů přece jen dolů. Jako sestřih toho nejlepšího, zbaveného užvaněného balastu porotců bych šel klidně i na tři. Celkový dojem: 25 %.

Na vrcholy žánru nejenže tenhle kousek nedosáhne, ale hledí k nim s velmi výrazným odstupem. Na vině je scénář, který vaří sice z osvědčených, ale už dávno profláklých ingrediencí a škodí mu především to, že nepracuje s tajemstvím. Pachatelé zla jsou divákovi známí a napětí vyplývající z jejich odhalování se zkrátka nekoná. Scott Frank to měl nahradit patrně atmosférou, jenže na to mu nestačily síly. Mezi náhrobními kameny není atmosférický film a jakkoliv se v Pomově komentáři objevuje přirovnání k Schumacherovým 8MM, nepřipomíná je to ani při letmém pohledu z rychlíku. Pokud už se Frankovi daří budovat napětí, je to díky použití osvědčených žánrových klišé, které fanoušek kinematografie bude považovat za poněkud opotřebované. Další výhrada, kterou mám, je pochopitelně pouze můj problém, ale nejobávanější kladivo na organizovaný zločin v důchodovém věku alias Liam Neeson se mi účinkováním v nejrůznějších derivátech Taken poněkud zprotivil, takže jsem jeho zkušené herectví nevnímal jako přínos. Pořád by to ale stačilo na žánrový průměr a 3*, jenže je tu ještě anemický černošský chlapeček, kterého, jak jinak, opustila maminka a smysl života našel ve spolupráci s hlavním hrdinou. Na tuhle berličku jsem obzvlášť citlivý a snímek stojí jednu hvězdičku. Hůř bych reagoval snad jen na blonďatou modrookou holčičku chřadnoucí na leukemii, do které se náš odvážný detektiv platonicky zamiluje. Celkový dojem: 40 %.

Veronika šla u nás v 70. letech opakovaně v televizi a já byl zrovna v raných dětských letech, takže mi tenhle roztomilý muzikál pro nejmenší dokonale sednul. Před pár dny jsem využil YouTube a zkusil si ten zážitek zopakovat dospělýma očima. Musím přiznat, že to byla čistokrevná hrůza a to rozhodně nejen z důvodu, že už jsem z dětských botiček dávno vyrostl. To, co kdysi vypadalo hravě a roztomile, mi dnes přijde jako futrovaný kýč se silně zastaralými triky, který by pro dnešní generaci dětí už byl nestravitelný. Hodnocení na ČSFD je zkrátka dané nostalgií těch, co film viděli kdysi dávno, tak jako já. Celkový dojem: 20 %.

70. léta byla v Americe obdobím morálního neklidu, kdy se i kinematografie zásadně proměnila a narozdíl od předchozích dekád, kde kralovaly velkofilmy z dávné historie typu Kleopatry, přišla na řadu závažná společenská dramata a objevil se fenomén tzv. nezávislého filmu. Jewisonův snímek je příběhem mladého idealistického právníka, které frustruje byrokratičnost a zkorumpovanost soudní mašinérie, nemožnost se účinně domoci spravedlnosti, zejména pokud člověk nepatří ke společenské elitě. S jeho poselstvím se nedá než souhlasit, mám ale pocit, že je to kousek na můj vkus až příliš aktivistický a ve své snaze přímočarý. Nesnaží se diváka dovést k poznání, ale předkládá mu hotové pravdy. Na jedné straně stojí zosobněná ušlechtilost, na druhé straně jasně identifikovatelné absolutní zlo. Charaktery jsou prostě příliš černobílé a prostor pro diváka tady není. Celkový dojem: 75 %. Z hereckého obsazení vyčnívá, jak jinak, Al Pacino, který ztvárnil svého Arthura s vášnivým zaujetím.

Mikulář a Alexandra tak trochu připomíná jízdu transsibiřskou magistrálou. Dlouhé putování napříč pustou krajinou a pak krátká zastávka a zase dlouhá štreka. Stopáž je zkrátka úmorná a přitom má člověk neustále pocit, že mu spoustu podstatných událostí a jevů uniká. Je to nevyhnutelně zploštělé, protože zachytit posledních 14 let existence carského Ruska se všemi jeho důležitými peripetiemi a postavami je zkrátka v jednom filmu nemožné. Tohle chtělo tak osmi až desetidílný seriál, konec konců snímek dnešní populární žánr docusoap připomíná. Asi nejvíc diváka zaujme výprava, na které se věru nešetřilo. Je to prostě velkoryse pojatý velkofilm, který sice fanoušek historie bude oprávněně kritizovat za zkratkovitost a neschopnost vystihnout skutečně podstatné procesy, které vedly ke zkáze režimu. Na druhou stranu, narozdíl od spousty tzv. historických filmů, které interpretují historii opravdu velmi volně, se v tom podstatném Mikuláš a Alexandra historických faktů drží. Celkový dojem: 60 %.

Vvnikající zážitek, který nemá prakticky žádné slabiny. U drtivé většiny zhlédnutých filmů, a tím spíš seriálů, nacházím důvody k dílčím výtkám, tady, pokud jde o kritiku, nemám prakticky co říct a naopak se mi derou ven samé superlativy. Scénář, herecké obsazení, režie, to všechno si zaslouží absolutorium. Ať už ocením seriál tou nejvyšší známkou, takřka nikdy se mi nestale, že bych měl neodolatelné nutkání sledovat hned vzápětí druhý díl, a s klidným svědomím se seriálovými postavami rozloučím s tím, že se znovu setkáme za dva dny. Tady ale jsem měl chuť dát si tu napínavou jízdu v tahu. Do poslední chvíle překvapující záležitost, nesmírně promyšlená, která kombinuje hned tři subžánry - klasickou kriminálku, soudní drama a vězeňské drama. Všechna prostředí a postavy vypadají přesvědčivě, nezaznamenal jsem žádné falešné tóny. Prostě řemeslo nejvyšší kvality. Celkový dojem: 100 %.

Po pravdě řečeno, znepokojený českým distribučním názvem, čekal jsem něco mnohem horšího. Takovou tu buranskou komedii pro unaveného diváka. Vyklubala se z toho docela kultivovaná komedie pro lidové publikum. Při sledování se mi vybavil titul snímku Ztraceno v překladu z dílny Sofie Coppoly. Půvab snímku totiž do značné míry spočívá v konfrontaci regionálního nářečí se spisovnou francouzštinou a v tom šišlání českého dabingu se nejspíš ztratila nejedna půvabná jazyková hříčka. Zbytek se z mého pohledu dá označit za takový ten komediální průměr, kdy mi francouzské variace na omšelé vtípky a provinční figurky přišly příliš měkké na to, aby mě dokázaly zaujmout. Kdybych byl schopný vnímat originální verzi, dal bych určitě za 3*, ale ani pak bych nešel výš. Takhle je to jen za 2* a 45 % celkového dojmu.

Peníze italského producenta a Bondarčukova schopnost zvládat monumentální scény se šťastně spojily a daly vzniknout velkolepé rekonstrukci jedné z nejslavnějších bitev historie. Dost možná je to vrchol svého žánru, protože dnes už takový válečný velkofilm s mnohatisícovým komparzem může vzniknout snad jedině v Číně, a to je přece jen úplně jiný kulturní okruh. Osobně mám s tímhle stylem filmařiny trochu problém. Je to moc velké, utápí se v tom jednotlivec, oko kamery zálibně spočívá na pochodujících formacích, vlajících praporech, pestrobarevných uniformách a slavných vojevůdcích. Jen ty sovětské uniformy plné metálů tam chybí. Svým způsobem to opravdu připomíná sovětskou společnost a její pohrdání jednotlivcem. Výborná kamera, silné herecké obsazení, osobně nemám ani problém s výkonem Roda Steigera, který Napoleona ztvárnil jako poněkud psychicky labilního vyčerpaného muže za zenitem. Celkový dojem: 80 %.