MagsMoses

Z původního kouzla nezůstalo nic. Humor je nevkusný a odporný, charaktery postav nemají s původními vůbec nic společného, neustálá přítomnost kulturní a politické korektnosti, vnucování genderových témat doslova v každé epizodě a absence jakéhokoli náznaku příběhu určitě žádné body nepřidává. Každá epizoda je jako zlý sen, ze kterého se v horečkách nemůžete probudit. Jedinou vyvolanou emoční reakcí mimo znechucení a zklamání bylo uvědomění, že tu nikdo nejsme napořád, a jednoho dne každého z nás potká ten moment, kdy nás opustí někdo velmi blízký, a nám bohužel nezbyde nic víc, než se s tím nějakým způsobem vyrovnat. V tomto duchu jsem po prvním dílu očekávala zbytek série, kde hlavním tématem je vyrovnávání se se ztrátou milované osoby, to jsem ovšem očekávala od této plytké přehlídky příliš.

Azur Lane je skvělá mobilní hra od čínských vývojářů Yongshi a Manjuu, když jsem se dozvěděla, že bude existovat anime založené na této hře, docela jsem se nemohla dočkat. Bohužel mě prvních pět epizod dost zklamalo, kromě levné produkce tomu lze vytknout opravdu vše, příběh je velmi chaotický a většinou události nedávají smysl, charaktery určitých postav se k postavám nehodí a taktéž nedávají smysl, postrádají osobitost. Doufala jsem, že by Azur Lane anime dokázalo přežít jako entita sama o sobě nezávisle na hře, to jsem se ovšem mýlila. Krom lidí v okruhu hráčů nevidím žádný důvod, proč by se na toto anime měl podívat nějaký "outsider", sama bych ho nikomu nedoporučila. Za mě velké zklamání. Jediné, co (podle mě) drží Azur Lane anime nad vodou, je HMS Belfast, KMS Prinz Eugen a IJN Akagi.

S tímto anime mám jakýsi "love-hate relationship" a vsadím se, že nejsem jediná, která má po celé sérii tak trochu bordel v hlavě... Jeden z problémů, který nacházím, je způsob, jakým každá epizoda podává nové informace, buduje zápletku, příběh, zkrátka storytelling. I přes ohromnou dávku informací, kterou příběh ustavičně nabízí, máte pocit, že vám něco uniká a posledních pár epizod tomu moc nenahrává. Je poznat, že ke konci série už studiu dochází peníze, ale i přes tento fakt se snaží podat co nejvíce pro rozpletení příběhu, ovšem bez zhlédnutí navazujících filmů jsou vám všechny tyto informace naprosto zbytečné, neb jsou chaotické a nepochopitelné. Možná je to záměrně, ale mně takový způsob vyprávění moc nesedí, zanechává mě velmi ne(u)spokojenou, neboť právě kvůli rozuzlení sleduji díl za dílem, chci přeci vědět, jak to všechno dopadne, napětí s každou epizodou roste a když se vám nabízí konec a vše se má v celé své kráse odhalit, poslední dvě epizody (a hlavně ta poslední) veškeré to napětí ničí, řítí jej do hlubin prázdnoty a přesně s takovým pocitem vás zanechá, pocit prázdnoty, nepokoje, nepochopení. Přemýšlím, možná někteří toto anime zbožňují právě kvůli tomuto pocitu naprostého emočního vyždímání a nepokoje, ale mně tento pocit netěší, spíše rozčiluje. Pokud jste toto anime neviděli, je potřeba na toto myslet, protože jen vy sami si uděláte obrázek, jaký vztah si k této sérii vybudujete.

Když se nad tím tak zamyslím, není na tomto světě filmu, který bych měla radši. Ani si nejsem zcela jistá, jak je to možné. Snad je to nevinností, která v tomto filmu tolik vyzařuje ze Scarlett Johansson? Snad je to zdravou zvědavostí Ewana McGregora, který jediný, mezi všemi ovcemi, přemýšlí o něčem větším, než jen načrtnutým životem v Institutu? Pravdou je, že ač jsem tento film viděla nesčetněkrát, nikdy jsem si dokonale nezapamatovala konec. A možná proto mě to baví stále dokola. Cosi prohnilé jest ukryto v záměrech Institutu, co a kde je ten idylický Ostrov, na který všichni s tak neodolatelnou touhou chtějí? A pak je tu náš Lincoln 6-Echo, který, řekla bych až "dětskou" zvědavostí, chce zjistit více o místě, kde žije, jaký má toto smysl, proč děláme tu samou práci každý den... Příběh se z tak nevinné myšlenky velmi nenuceně rozvine v dramatický akčňák a vy každou chvíli čekáte, kdy se Lincolnovi zhatí všechny plány. Filmu nic nechybí, ani ničeho nepřebývá. Příběhová linie plyne klidně, samostatně, nic nevnucuje ani nic nevyžaduje. Na rozdíl od jiných filmů, kdy spadnete najednou z jedné akce do jiné a sami ani nevíte, jak jste se tam ocitli. Pro mě je Ostrov zkrátka vrchol hollywoodských akčňáků, nejen kvůli neobvyklé dvojici Ewana a Scarlett, ale kvůli myšlence, kterou film nese, ale přesto si film nehraje na něco víc, což vdechuje filmu jistou dávku osobnosti.

Na film jsem se nejdřív moc netěšila, aby mě nezklamal, ale hned, co jsem vstřebala kinovou atmosféru, jsem se začala těšit neskutečně.A film jenom vychválím. Ano, nebylo tam mnoho chvil z knížky, ale nemohli do fimlu nacpat naprosto všechno. Ze začátku byl rychlejší rozjezd, než jsem čekala. Film vás nenechá ani na chvilku vydýchat, protože hned po jedné akci se řítíte do druhé. Žádné nudné scény, ani protahování. Záběry už nejsou rozklepané, jako u předchozího dílu. Celý film jsem byla napjatá jako tětiva Katnissiného luku. (A oceňuji, že i ostatní hlavní role dostaly mnohem více prostoru a ukázaly konečně, co v nich opravdu je. Opravdu, potlesk pro Peetu, Effie, Haymitche, prezidenta Snowa... ale samozřejmě i pro Katniss a nové postavy jako Beetee, Johanna a Finnick... . Vlastně tleskám všem, protože všichni byli naprosto skvělí... nedělám si srandu, opravdu jsem-jako jediná- tleskala.) Teprve až při závěrečných titulcích jsem se uvolnila, spustila hluboko do sedačky a přemítala v hlavě, co jsem právě viděla. Ještě při zpáteční cestě domů jsem byla naprosto mimo a pořád nad filmem přemýšlela.

Všichni knihu odsuzují proto, že ji napsala Stephenie Meyer. Všichni nesnáší tento film už z principu, takže se jim "automaticky" už nebude líbit. Protože nechtějí, aby se jim film líbil. Když jsem zavítala na profil tohoto filmu, nemohla jsem si nevšimnou příšerného hodnocení a těch vašich trapných komentářů: "je to jako Twilight" "Příšerně klišoidní" "další pohádka od Meyerové" "neakční kousek". Jděte se s těmito komentáři bodnout! I já jsem se bála, že to bude další nekoukatelná "slaďárna", ale zdání klame. Na filmu mě bavilo úplně všechno, někdy mě i šokoval, protože jsem pár věcí opravdu nečekala (nebudu psát které, nechci spoilerovat jako jiní tady). Bála jsem se, že to bude další dílo, které v příběhu opět dává zřetel pouze na nějaký "milostný trojúhelník". Ale tak to nebylo. Tenhle film se opravdu povedl. Příběhově, ve vybrání herců, ale i v hudební stránce. Saoirse Ronan (představitelka hlavní hrdinky) mě opravdu překvapila. Co se jí předloží, to zahraje. Kdybych mohla, ohodnotila bych ho více hvězdičkami, než jen pěti. Určitě bych si po tomto snímku ráda přečetla i knihu, jestli je stejně skvělá jako film, nebo dokonce lepší... . A verbalův "povedený" komentář... Ano! Všichni tleskáme tvému vynikajícímu výkonu při psaní toho komentáře! Nevím, čeho si tvým trapným, dementním, hrubým a nic říkajícím komentářem chtěl dosáhnout... . "Kdibi aspoň něco malynko mněl společný s příbjehem, ale bil jenom tak ňák trapnej... ."

Já vlastně nevím, kde začít... . K tomuto filmu jsem přišla naprostou náhodou, ale určitě toho nelituju. Je to film plný citů, strastí, problémů a lásky mladého děvčete a chlapce, kteří se znají léta, ale přitom si nikdy ani nepopovídali mezi čtyřma očima. Vědí, že k sobě něco cítí, ale jak už to bývá, city se časem mění. Nevím, jak pokračovat, protože to bych už "spoilerovala".

Musím říct, že ze všech ročníků, které jsme s nadšením sledovali, je tenhle ten úplně nejhorší, a víc hrozný to být snad už ani nemůže! Zpěváci jsou úplně mimo mísu... . Jestli jsou tohle ti nejlepší z nejlepších, tak jsem se snad i já měla přihlásit do letošní SuperStar! S prominutím, hrůza děs!

Nuže, jak začít... Nevím, jestli je to tím, že jsem dlouho žádný animovaný film neviděla, ale tenhle mi přišel naprosto bombastický! Ano, ve chvílích dost předpovídatelný, ale komu to vadí? Nic méně mi tento film přišel originální, díky obsazení starých herních postaviček. Kdo by se nepousmál, kdyby uviděl své staré, oblíbené hrdiny... . Dlouho jsem se na tento film těšila a nezklamal mě. Doporučuju, ale spíše "pro pamětníky", nebo herní nadšence ;).

Na tuhle "blbinu" jsem se už taky někdy koukala, ale ne proto, že bych chtěla vidět- pro vás možná hezké a atraktivní- nahé ženy, ale proto, že mě hrozně zajímá, jakou cenu vyhraje další volající v "kole štěstí". To už bych mnohem raději kvůli televizním soutěžím sledovala "Game Show" na Óčku.