Recenzie (258)
Rafťáci (2006)
Jako Snowboarďáci ještě jó, ale Rafťáci, to je směska přihlouplejch a lacinejch fórů. Naprosto prvoplánová komedie, kde to nezachránil ani jeden z dospěláků. Tentokrát ne. Jen kvůli vydařené WE ALL od Dana Bárty jsem upustila od Odpadu. A to jsem se fakt chtěla zasmát. Aspoň jednou.
Jeden musí z kola von (2011)
Dlouhé, komplikované, šedé, nudné. O důrazu na detaily jsem četla v časopise, ale ta nuda mi nedovolila si jich všimnout.
Centurion (2010)
Krvák s působivými efekty, leč dějově nevýrazné. Pouhopouhý "hon na šakala" mi nestačí.
Doba ľadová: Zem v pohybe (2012)
Skvělé hlášky i nové postavy! Film zvedne náladu, posílí břišní svalstvo a pohladí na duši. Neznám lepší kombinaci.
Temné tiene (2012)
Technicky a výpravně pěkné, dějově nuda, nuda, nuda. Na tenhle snímek jsem se fakt těšila, možná o to víc na něj snáším takovou kritiku. Příliš mnoho postav, které nedostávají dostatečný prostor se vylíčit. A Barbanáš a Angelika mě začínají nudit. Jéje a ten soundtrack....ten by si zasloužil víc.
Dedičstvo alebo Kurvahošigutntag (1992)
Veselá komedie s excelujícím Bolkem v roli vesnického a upřímného křupana Bohuše, který lehce nabyl, lehce pozbyl. K tomu kvalitní role vesnické rolky vs. městské prostituky...kýč jak Kusturica. A tohle že režírovala Chytilová?
Dospeláci (2010)
Adam Sandler mě hodně mile překvapil ve filmu Zkus mě rozesmát. I dala jsem mu šanci i tentokrát a kupodivu ke zdejšímu nízkému hodnocení to nebyla taková katastrofa. Pár scének a dialogů (pokud se tomu tak dá říkat) jsem už slyšela a viděla tisíckrát, ale celkově jsem se spíš smála než protáčela oči. Jak může dopadnout společný víkend dávných přátel, kteří se sešli uctít památku basketbalovýho trenéra? Nenáročná komedie k posezení s přáteli, děti a manželky vítány. K obsazení: Salma Hayek jaksi mimo, Chris Rock zas mohl dostat větší prostor, ovšem Rob Schneider - perfektní.
Prci, prci, prcičky: Stretávka (2012)
Děsná píčovina. Doslova.
Výmena (2008)
Klobouk dolů před hereckým výkonem Angeliny Jolie. Citové výlevy totálně zdrcené matky předvedla famózně (až mě za ni bolela hlava od pláče).
Amélia z Montmartru (2001)
Opět dávám za skvělý soundtrack a krásnou Audrey Tatou. Příběh jinak nebetyčná nuda.