Caan

Tak co jsme tu za minulý rok měli... vesmírnou Gravitaci, Vlka, který neví co s penězma, vybájenýho Hobita.. a pak obyčejnýho chlápka, jehož sny byly v mládí utnuty. Začal ráno vstávat, chodit do práce, nikdy si nesplnil svoje sny a najednou ho z tý práce, který věnoval celej svůj dosavadní život, chtěj vyhodit. Že se v tom poznáváte? Tak přesně to odlišuje Waltera Mittyho od hitů filmového roku 2013. Můžete si zalítat ve vesmíru téměř bez šance na návrat, na drakovi, užívat si peněz, který jste někomu ukradli, ale můžete si v těch filmech taky splnit sny? Ve Walterovi ano a proto je tak kouzelný. Krásné scenérie, skvělá hudba, výborný Ben Stiller jako herec i překvapivě jako režisér. A sny, které se staly skutečností. Víc nepotřebuju a víc ani nechci.

Oscara pro DiCapria, piedestal pro Margot Robbie (bože, ta scéna v pokoji, kde ho mučí pomyšlením na sukni a dole bez, wow!) a její rozkošnej přízvuk! Po vydání českejch titulek - Fčelí medvídek už se snaží - se určitě juknu ještě jednou. Ale jedna věc mě zaráží. Vážně chceme udělat z takovýho chlapa - co vytáhnul z lidí stovky milionů dolarů, strčil si je do svojí kapsy a udal svoje dlouholetý kamarády - někoho, komu třeba i můžeme v tom filmu fandit? No, to je tak na okraj. Fakt je, že Leo si zlatýho mužíka zaslouží víc než jindy. A kdybyste někdo měl ten hustej matroš, co se mu říká Lemon, ozvěte se.

Jediná scéna, která chytne za koule, je ta z ošetřovny. Takže jedinej moment, kdy tam někdo projeví nějaký emoce, kdy vám začne bejt ten chlapík sympatickej, kdy si řeknete hmm, dobrý, nastal po...počkat, mrknu se...jo. Po 2 hodinách a 4 minutách. Přesně. A když už vám je během filmu víc sympatičtější i to vyžle ze Somálska, protože je aspoň jakžtakž chytrej, chudej, poměrně rozumnej a jenom se snaží si něco vydělat, tak je asi něco špatně.

Filmařsky sebejistý, Levitt výbornej.. Nicméně Scarlett jako typická blonďatá tuctovka se žvejkačkou v puse a s afektovanou černošskou mimikou mě teda rozhodně neoslovila. Co se týče samotnýho filmu - příjde mi neuvěřitelně zbytečný dělat film o něčem, co se běžně vyřeší obyčejnou komunikací mezi partnery. A to, že se její přítel kouká na péčko, to dneska snad už žádnou ženskou nerozhodí (spíš se přidá). Takže.. Proč se vlastně musel tenhle film vůbec natočit?

Už pár let jsem takovým tím pasivním fanouškem Foo Fighters. Poslouchám je často a rád, ale víceméně o nich nic moc nevím, kromě toho obecně známého faktu, že Dave Grohl hrál v Nirvaně. Půl roku jsem odkládal kouknout se na Back and Forth, protože se mi v té době oposlouchali. No, jak jsem zjistil, udělal jsem chybu. Od začátku, kde vypráví o Nirvaně, odchody členů FF, přes Queens of the stone age a Daveovu krizi, až k monumentálnímu koncertu ve Wembley. FF:Back and Forth ve mně vyvolalo takové to aktivní fanouškovství, ale hlavně mi změnilo pohled jak na kapelu, tak i na na jejich songy; vidím je z trochu jiného úhlu a v kontextu historie Foo Fighters. Tleskám.

Tak to je pěknej zmatek. A asi pátej pokus sem napsat něco smysluplnýho. Ale ať se snažim sebevíc, vždycky z toho vzejde opak. Obvykle se mi takový filmy líbí, ale Boyle dovedl překombinovanost do ještě vyššího levelu. Zvraty a flashbacky souběžně s přítomností, hrátky s pamětí, záporák dobrákem a dobrák záporákem, náhoda a úmysl... uf. Danny, vrať se radši k feťákům, kde si klidně můžeš pustit fantasmagorii na plný obrátky, nebo k uřezávání ruky nožíčkem. Myslim, že to ti šlo o hodně líp, než inteligentní psycho-drama (nebo aspoň se tak tvářící). Ale tohle už prosím ne.

Patos? Jasně. Typický Amíci? Jasně. Chuck Norris style? Jasně. Cerberus? Vyšší lehce stupidní zápletka musí bejt - jasně. Ale je to dobrej akčňák? Jasně! Jen malá pichlavá poznámka k Severokorejcům: Afričani to ve 24 udělali mnohem jednodušeji:)

Za co jedna hvězda? Schválně - večer si pusťte 2001 a běžte si lehnout. Klidně si před tím dejte Red Bulla. Usnete jako miminka. Vyzkoušeno 4x :)

Čechomor se u nás poslouchal už jako Českomoravská hudební společnost a Nohavica jakbysmet. Jako jeden z mých prvních koncertů si pamatuju onen jejich poslední z filmu, na který se přišli podívat i všichni ti andělé. Rok ďábla byl první film, na kterým jsem byl ve slavným Aeru. Prostě srdcový záležitosti se všim všudy. A Rok ďábla? Spojte ty srdcovky dohromady, vylepšete je legendárníma hláškama typu Karle poď už, přihoďte Jaze Colemana a geniální Zelenkovu režii a máte prostě výbornej film, na kterej budete vzpomínat často a dlouho.

Na 24 jsme se začali dívat s celou rodinou, když jsem byl malej. Odstupem času musím přiznat, že 1., možná i 2. série byly dost rozpačité. Ale vždy, když někdo prohlásí, že 24 je špatnej seriál, ježí se mi chlupy po těle. Od 3. série to jde jen a jen nahoru. Co se mi na 24 strašně líbí, je realističnost děje a hlavně bojových akcí. Žádný takový, že borec jako Seagal nebo Chuckie vezme do ruky samopal a skoro náhodou postřílí 50 nepřátel. Jack Bauer používá reálný bojový techniky a tím je výjimečnej. 24 jako jedinej seriál nechá vybuchnout atomovku na území USA, nahlédne pod pokličku mocenských bojů v Bílém domě a celkově popíše USA jako zranitelné. Možná i proto se řadí po bok až ne tak úspěšných seriálů jako například Jericho, které nechá těch atomovek vybouchnout hned 20. Pevně doufám, že až se rozplyne opar actors-like-Expendables, lidem se zase začne líbit realistická akce, inteligentní příběh se spoustou zvratů a nadčasovost.