Rufete

"He saved me in every way that a person can be saved." Nejdokonalejší dílo Jamese Camerona, dokonce se mi zdá, že je v celkovém hodnocení příliš nízko! Film mě naprosto dojal. Takový příběh nikdo nedokáže vytvořit. Ani James Cameron by druhé takové dílo snad nevytvořil. Jsem si naprosto jist, že takový nápad se může zrodit jen jednou za mnoho let a pouze v takové chytré hlavičce, jakou má právě James Cameron. On to nevymyslel. On to viděl. Viděl celý příběh před sebou a přesně tak jej přenesl na filmové plátno. A teď je z něj ten nejúžasnější film na světě (alespoň pro některé z nás). I tři hodiny nabitého a milostného příběhu mi přijdou slabé. Viděl jsem pár vystřižených scén a nestačil jsem se divit, proč je pan Cameron do filmu nezařadil. Například scéna s padající hvězdou, ta se mi líbila z těchto scén nejvíc, doporučuji zhlédnout. Nebo procházka po palubě a točení filmu. Zkrátka je jich moc a James Cameron musel mít zlomené srdce, když je do filmu nemohl zařadit. Ale celkově je film skvělý, i tak je v něm každá scéna krásná. Jeho nápad je nezapomenutelný a dokonalý, naprosto mi zasáhl do života a nesmírně si tohoto filmu cením. Hned po prvním zhlédnutí jsem jej posunul na první příčku mých oblíbených filmů, ještě před takové skvosty jako jsou Forrest Gump a Vykoupení z věznice Shawshank. Miluji romantické filmy s tak rozvinutým příběhem, jaký můžeme vidět zde. Můžete říct, že jsou i lepší romantické filmy, ale není tomu tak. Když se podíváte na vzájemné pohledy Jacka a Rose, vnímáte ty city, které jimi procházejí. Chtěl bych říct něco málo k těmto dvěma hlavním postavám, které miluji víc, než kterékoliv jiné. Začnu od mé nejmilovanější Rose. Rose je skutečně nádherná, okouzlující a úžasná. Kdo by se do ní na místě nezamiloval? V jednu chvíli mi připadá bezbranná a strašně zranitelná, když zmateně a bezmocně pobíhá po lodi a snaží se všemu uniknout. Následně se zobrazuje zase v docela jiném světle. Sice je vychovaná v bohatých poměrech a musí se chovat jako dáma, avšak její srdce touží po něčem jiném a začíná si to uvědomovat. Když zahlédne Jackovy kresby, začíná toužit po životě, jaký má on. Moc tomuto stylu života nevěří (spíše nevěří tomu, že by takto žít dokázala), ale když jí Jack ukazuje věci, které obvykle dělá pro osobní i okolní zábavu, začíná věřit, že takto chce žít i ona. Touží po umění, tanci, lásce a po životě s někým, s kým nebude spoutaná na žalostně a stejně vypadajících večírcích s těmi stejně nudnými a úzkoprsými lidmi. Nepotřebuje šperky a laciné řeči, potřebuje muže a upřímná slova lásky. Jack jí toto může dát. Může s ním být šťastná a prožít nejkrásnější život, jaký si jen dívka v jejím věku může přát. A tímto se dostáváme k Jackovi. Jack Dawson je mým idolem a vzorem. Mužem, který je ideálem mužských ctností a vlastností. Přál bych si být jako on, také se o to velmi snažím. V romantickém směru ho mám nejraději, co dokáže vymyslet jen kvůli tomu, aby se Rose usmívala, je nesmírně milé. Jack je opravdový džentlmen, milý a odhodlaný mladý muž, který jde za svým snem. Nezastaví se ani před těmi nejtěžšími překážkami, které mu hází do cesty žárlivý snoubenec, kterého si má Rose vzít. Zkrátka udělá pro Rose vše, čím by ji mohl získat, i přes své omezené možnosti. Je chudý, ale má mnohem víc, co jí může dát. Po takovém muži by se měly ženy shánět. A já také doufám, že když budu takový, když se budu snažit o dobro a pohodlí nějaké dívky, tak dokážu to stejné, co dokázal Jack; dosáhnout pravé a silné lásky. Nic si nepřeji víc, než vyrovnat se ve svém milostném životě lásce, kterou předvedli Jack a Rose. Rose se tedy musí rozhodnout, ke které straně se přikloní. Když se po několika krásných scénách, které však nebyly bez problému, rozhodne učinit to nejdůležitější rozhodnutí, začínají nejkrásnější chvilky jak v jejich, tak v mém životě. Od této události začíná film skutečně vzkvétat a já jsem u vytržení. Nemám slov a mohu jen pozorovat, jaká nádhera se to děje přímo před mýma očima. Následují překrásné společné scény, které dokážou pohladit po duši. Předchozí pasáže byly také krásné, ale polibky milenecké dvojici výrazně prospěly. Scéna na lodi, když přijde Rose za Jackem se zprávou, že změnila svůj názor, je má nejoblíbenější. A následující minuty patří k pokračování úžasných okamžiků. Všichni víme, že přichází Jackovo malování překrásné Rose, atmosféra začíná pomaličku houstnout a objevují se nové poznatky ve vztahu, který spolu vytvářejí. Tady musím pochválit úžasnou kresbu, která se moc povedla a s radostí bych ji měl u sebe. No a následuje třetí, závěrečná scéna v tomto čase; když Jack s Rose utíkají před Lovejoyem a po útěku, který byl obohacen radostným smíchem obou aktérů, se schovávají v autě, kde nastane první skutečně milostná situace. Hezčí intimní sblížení jsem neviděl a tady musím zavést řeč na to, že plně nevěřím tomu, že herci postavy hráli. Oni si to vyloženě užívali a naprosto bez přetvářky se do rolí položili. Strašně moc by to Leonardovi a Kate v reálném životě slušelo, ale jsem rád i za to, že po natáčení zůstali nejlepšími přáteli. A že spolu hráli také ve filmu Nouzový východ z roku 2008. Ovšem když se podíváte na filmová plátna či obrazovky, tak musíte sami vidět, jak se k sobě krásně mají. Jsou jako dva andílci, kteří z lodi nemohou odletět, protože jsou příliš mladí a ještě jim nenarostla křídla. Nemohu tu ale vypisovat všechny scény, které se mi líbily, popsal bych celý film! Takže jsem vybral jen tuto oblast, která se nachází přibližně uprostřed a je nejkrásnější z celého filmu. Doba, kterou spolu stráví, je bohužel velmi krátká, ale láska z toho vzejde věčná a ta nejsilnější, jakou jsem kdy viděl. Oba se k sobě hodí a nikdo by je od sebe nikdy neměl odhánět. Že tento úžasný pár musel skončit tak smutně, je mi opravdu líto. Ale i toto mi přes všechen ten smutek a slzy dalo do života mnoho ponaučení. I když mi někdo odejde, zůstane se mnou napořád. Zůstanou mi na něj krásné vzpomínky a zážitky, které nikdy nezapomenu. I když nebudu mít jeho fotografii, navždy bude v mé paměti. Dostávám se k další části, kde bych rád vychválil vedlejší herce. Nejvíce mě zaujala „nepotopitelná“ Molly Brownová, kterou ztvárnila Kathy Bates. Škoda, že nedostala větší prostor pro předvedení svého hereckého umění, jakým celá její osobnost oplývá. Jak si přivlastnila Jacka skoro jako svého syna, jak se snažila zavést mezi bohaté a urozené pány a dámy trošku humoru, jak se ukázala její pravá tvář a dobré srdce na záchranném člunu ke konci filmu. Předvedla skvělý výkon. Dále záporná postava Caledon Hockley, kterého z celého srdce nenávidím za to, co udělal Rose po zjištění, že je s Jackem. Billy Zane si poradil se zápornou postavou výborně, každému musel připadat jako zbohatlý, rozmazlený a zlý muž, který si myslí, že za peníze může dostat vše, na co ukáže. Ale nebylo to pouze toto, i on měl Rose rád, jen nevěděl, jak ji získat. Jack mu ukázal, že ho dokáže porazit. Avšak roli zvládl opravdu skvěle, když se někomu podaří takhle ve mně vzbudit pocit nenávisti, je u mě výborným záporným hercem. Na té nejvyšší úrovni hrál ještě někdo a to byla Gloria Stuart v roli již staré Rose. Její povídání mě uvádělo do velmi smutného stavu plného slz a zármutku, nejspíš to bylo skvěle vybranými slovy a procítěným hlasem. Byla úžasná. Zejména její citáty ke konci filmu opatruji a pro jejich krásu je rád připomínám. Ani ostatní herci nezklamali, na Titanicu prostě žádná zklamání nenajdete. A jestli ano, jsou to výmysly. Se mnou se o Titanicu do hádky nepouštějte, mám příliš pravdivé a přesvědčivé argumenty, na které ty vaše ubohé a směšné nesmysly prostě nemají. Ještě bych rád vychválil jednoho člověka, jímž je James Horner. James Horner složil ten nejkrásnější soundtrack na světě. Častokrát, když nemůžu spát, si ho pustím a během několika prvních skladeb usnu. A ty následující hrané skladby mě provází sladkým spánkem. Tady se stvořilo opravdové hudební kouzlo. V závěrečném shrnutí rád říkám, že se mi na filmu líbí naprosto všechno. Vše je dokonale promyšlené, spojené s historií a katastrofální, skutečnou a historickou pravdou. K tomu již zmiňovaná láska mezi dvěma hlavními postavami. Škoda, že ten příběh také není pravdivý. Zamiloval jsem si jak Rose, tak Jacka. Nejkrásnější pár v historii kinematografie. Pochybuji, že bude natočeno něco lepšího. Myslím si, že u tohoto díla se ani silnější povaha nemusí stydět za slzy. A kdo by se měl u Titanicu stydět za slzy? To jen ukážete, že máte city a srdce. Žádné slabošství. Nádherné, dojemné a krásné. Vlastně jsem nevnímal ani tak osud Titanicu, jako osud oněch dvou postav. Samozřejmě to bylo také velmi smutné, ale větší prostor v mém srdci si zabrali Jack s Rose. Na konec veliká poklona režisérovi i hercům, kteří se do svých rolí dokonale vžili a naprosto do nich zapadli. Děkuji, že jsem mohl zhlédnout toto božské dílo. Titanic mě provází již dlouho a vždy mě dokázal opět postavit na nohy. Doufám, že mě bude provázet až do úplného konce. Moc bych si to přál.

Naprostá klasika. Kdo by nemiloval takového "jiného" chlapce? Kdo by nechtěl sledovat celý jeho život? Nedivím se, že je film tak oblíbený a považován za nejlepší film historie. Vždyť má všechno. A Tom Hanks hraje věru bravurně. Při sledování dojde každému, že život je jako bonboniéra; nikdy nevíš, co ochutnáš. Forrest proběhne celým životem a ani jednou se neohlédne, vždy jde dál, dělá vše, co se mu řekne a prostě ŽIJE. To všechno, co ho potká, je fantastické. Možná není nejchytřejší, ale on ví mnohem víc, než někteří z nás. Dokonalost sama. Díky tomuto filmu se stal Tom Hanks mým nejoblíbenějším hercem, protože to byl první film, ve kterém jsem ho viděl; nepatřím totiž ke starší populaci diváků. Vynikající herecké výkony všech herců, skvělý obsah, ani na chvíli jsem se nenudil a dodnes tento brilantní film doporučuji všem svým známým.

"On the day of my judgement, when I stand before God, and he asks me why... did I... did I kill one of his true... miracles... what am I going to say? That it was my job? It was my job..." - "You tell God the Father it was a kindness you done. I know you hurtin' and worryin', I can feel it on you. But you oughta quit on it now. I want it over and done with, I do. I'm tired, boss. Tired of bein' on the road, lonely as a sparrow in the rain. I'm tired of never having me a buddy to be with, to tell me where we's going to or coming from, or why. Mostly, I'm tired of people being ugly to each other. I'm tired of all the pain I feel and hear in the world every day. There's too much of it - it's like pieces of glass in my head, all the time. Can you understand?" - "Yes, John. I think I can." Komentář může obsahovat spoilery. Zelená míle. Předposlední zastávka ve vašem životě. Pokud se dostanete sem, na Zemi vás očekává už jen jedno místo. A oním místem je elektrické křeslo. Zelená míle patří na přední příčky oblíbených filmů po celém světě a do mého srdce se zapsala také. Tři hodiny úžasného příběhu, kterému se může přiblížit snad jen další dílo z podobného prostředí - Vykoupení z věznice Shawshank. Pro mě je ale Zelená míle o něco cennější. Frank Darabont, jenž režíroval oba tyto filmy, si zaslouží velebit až do konce svého života a mohl by se s čistým svědomím pustit do filmování dalších Kingových knih. Ano, velkou zásluhu má na tomto filmu i autor předlohy, Stephen King, jenž ve svém typickém žánru nezná konkurenci. Bez něj by tento film nebyl a jsem mu tímto vděčný za jeho obrovský talent a nápaditost, kterou dokáže vnést na papír. Píšu to u každého jeho zfilmovaného díla a stále nedokážu pochopit, jak je tohle možné. Ten člověk je génius knižní tvorby, tvůrce nejhustší atmosféry, jakou jen lze vyvolat. Ten, kdo chce zfilmovat jeho knihu, musí oplývat podobným darem a chápat smysl jeho knih. Když si příběh oblíbíte, ale nepochopíte ho, nikdy z něj nebude tak dobrý film. Frank Darabont se do příběhu vážně skvěle položil, stejně tak jím vybraní herci. Procítili každou minutku, vžili se do rolí tak, jako to dokáže málokdo a předvedli strhující výkony. Dvojice King & Darabont fungovala pět let před Zelenou míli (při natáčení Vykoupení z věznice Shawshank) a v tomto filmu se spolupráce vydařila opět na jedničku s hvězdičkou. A opět na pár ocenění, o kterých se ovšem zmíním až ke konci komentáře, ke kterému se zatím nechystám, protože je toho ještě tolik, co bych rád pověděl. Darabont z úspěšného Vykoupení převzal také skladatele, Thomase Newmana, pro kterého byl rok 1999 velmi nabitý, když musel skládat hudbu ještě k filmu Americká krása, který také patří mezi mé oblíbené. Jeho hudba, ať zazní v jakémkoliv snímku, je nezapomenutelně krásná. Je to jeden z těch skladatelů, kteří ví naprosto přesně, jakou hudbu vložit do určité scény, aby byl celkový obraz tak dokonalý, jako v tomto filmu. I nyní, když píšu tento komentář, si pouštím právě jeho práci na Zelené míli, aby mi dodávala inspiraci při zmínění všech podrobností, které chci popsat. A je to vážně překrásná hudba. Ocenění ani nominaci za ni nezískal, ale o tom se zmíním na konci, jak jsem už psal prve. Thomas Newman nevlastní jediného Oscara, což mi poslední dobou dost drásá nervy. Objevuji skvělé, světové herce a jiné tvůrce filmu, kteří jsou bez tohoto prestižního ocenění a nemohu to vystát. Nevím, jak s tím mohou žít oni, když jen na mě samotného to dělá takový zlý dojem. Každopádně počkám s tímto tématem na konec, nyní bych rád začal s hodnocením báječného příběhu Zelené míle. Je to úžasný film, oplývající vynikajícími herci, skvělými dialogy a srdcervoucími scénami. Když jsem viděl tento film poprvé, ještě několik dní poté jsem na něj musel neustále myslet a představovat si, jaké by to bylo, kdyby tato událost byla skutečná. Kdyby mezi námi skutečně chodily zázraky, jako John Coffey. Pomáhaly by lidem a všude by panoval mír. Hodné a poctivé lidi by se povedlo vyléčit a zlé by se podařilo vymýtit. Byly to skutečně překrásné představy, ještě teď si na to občas vzpomenu. Byl to další takový vězeňský film z dílny Stephena Kinga, který mě dojal až k slzám. Vděčím za to všem hercům, obzvlášť Michaelu C. Duncanovi, který zde předvedl svou životní roli. A byla to překrásná role. Téměř Oscarová. Obr John Coffey, který jakoby spadl z nebe. Na první pohled nijak zvlášť vzdělaný, obrovský, plachý a vystrašený chlap, který je odsouzen za hrozivou vraždu. Během ubíhajícího času však poznáte, jak je to v jádru milý, hodný a citlivý člověk, který vlastní dar od Boha. Jeho léčivé schopnosti mě ohromily, vypadal při své "práci" tak dokonale božsky... Těžko popsat veškeré své vnitřní pocity, které jsem zažíval při sledování Johna. Michael ho ztvárnil úžasně a v této roli si nedokážu představit nikoho jiného. Narodil se pro ni. A v roce 2012 zemřel alespoň s vědomím, že na tomto světě něco zanechal. Zrovna za pár dní, 3. září, to bude už rok, kdy nás opustil. Myslím, že na toto smutné výročí si opět pustím Zelenou míli a budu vzpomínat na toho obrovského, city a láskou obdařeného muže. Smutné, že zemřel tak brzy, mohl nám fanouškům zanechat ještě mnohem více. Jeho práci jsem vždy rád sledoval, byl nepřehlédnutelný a nezapomenutelný. A vždy se na něj rád kouknu. Samozřejmě se na filmu podíleli i další herci, bez kterých by to nebylo ono. Klasické představení Toma Hankse, který obzvlášť v devadesátých letech zářil jako nikdo jiný. Divím se, že za tuto roli nepřišla alespoň nominace na Oscara, byl skvělý. I když, to on je vždycky, musel by tedy dostávat nominace každý rok. Ale tady si ji vskutku zasloužil... Je to vynikající herec, který se obzvlášť do takových dramat skvěle hodí a mnohokrát ukázal, jakou ligu hraje. Postava Paula Edgecomba mu padla jako ulitá, když bylo třeba, tak zvážněl, když bylo třeba, podal krátký, originální vtip. Vskutku všestranný herec, který do světa filmu ještě nějakou tou Oscarovou rolí zasáhne. Vyvedla se i menší spolupráce s Gary Sinisem, se kterým už hrál třeba ve filmu Forrest Gump. Nevím, zda se to zdá jen mě, ale zkrátka si myslím, že ti dva spolu tvoří skvělou hereckou dvojici. Další filmy s oběma herci bych uvítal. Dále tu máme Davida Morse, který hraje poněkud drsnějšího vězeňského dozorce. Nebojí se říct svůj názor naplno a ani někomu pořádnou vrazit. Ale v zásadě je to dobrák od kosti, který chce jen pořádek tam, kde má být. A celkem se mu daří toto pravidlo dodržovat. Tento jeho výkon byl výborný a vedlejší roli zvládl s přehledem. Do takových filmů bych ho obsazoval častěji, má na to postavu, vzhled i herecké nadání. Barry Pepper jako Dean Stanton - další skvělá volba. Bylo třeba také trošku mladší krve, která měla v tomto díle slušnou roli. Jeho výkon byl taktéž výborný, škrtící scéna je rozhodně nezapomenutelná a jeho slzy na konci mě zlomily během jediného upřímného pohledu. Hodně se mi líbil, asi nejvíc z dozorců (hned po Tomu Hanksovi). Ještě tu máme jednoho hlavního vězeňského dozorce, kterého ztvárnil Jeffrey DeMunn. Tento herec se ve filmech natočených na motivy Stephena Kinga objevuje často (Vykoupení z věznice Shawhank, Mlha) a zde tedy také. Jsou to sice menší role, ale je dobré udržovat podobný typ herců, kteří již v předchozích snímcích ukázali své kvality. Není třeba zpochybňovat jeho výkon, je to zkušený herec, který k ostatním obsazeným výborně zapadl. Když už jsem zmínil, že se objevil v dalších filmech podle Kinga, je tu ještě jeden herec, který má na kontě ten samý úspěch. William Sadler, který zde ztvárnil otce zavražděných holčiček. Menší role, přesto je také nezapomenutelnou součástí filmu. Srdceryvný výkon, klobouk dolů. Není třeba říkat, že bych ho rád viděl v dalším z podobných filmů. No, popsal jsem tu krásnou a skvělou stránku obsazení filmu, avšak ještě zbývá ta horší. Do té se probojoval úlisný a odpudivý Percy Wetmore (Doug Hutchison), který se svou postavou vyváděl hrozné kousky. Začalo to sice nevinně pár škodolibými scénami, ale přeteklo to v takové odpornosti, jako například jeho první a zároveň poslední řízená poprava. Nejhorší skutek, jaký jsem v tomto filmu viděl. Což o to, kdyby byl na křesle třeba další hrozný škůdce, Bill, tak bych tolik nešílel a ostatní zřejmě také ne. Ale vzhledem k tomu, že na křesle seděl vcelku milý a příjemný muž, Eduard Delacroix, tak to bylo příšerné. Takovou smrt si nezasloužil. Málokdo by si ji zasloužil... Je vcelku zvláštní, že jak tady, tak i ve Vykoupení z věznice Shawshank jsou vězni vcelku milí lidé. Mnohdy se nechovají jako otřesní vrazi a násilníci, ale v jádru skutečně hodní lidé. Vězení jim v těchto případech zřejmě pomohlo k nápravě. Eduard Delacroix, řečený Del, byl hodný. A skvěle si rozuměl s malou myškou Jingles, kterou choval. Zasloužil si zemřít s představou, jakou mu nabídli Paul a Brutal. Ač spáchal zločin, za který musel být potrestán, zasloužil si umřít s tímto vědomím. Percy si tímto skutkem zpečetil svůj osud, který mu ke konci zajistil John Coffey. Nelituji ho. Nikdy jsem ho nelitoval. Již jednou zmíněný Bill na tom měl také svůj podíl, svými činy uzavřel skládačku tak, aby do sebe vše zapadlo a mohlo to dávat naprosto reálný smysl. Výborně zahraná role, zřejmě nejlepší, jakou jsem u něj viděl. Tento padouch mu otevřel bránu k dalším rolím. Úplně jsem zapomněl na představení dvou žen, které v tomto filmu také vystupovaly. Paulova manželka, která rozdávala dobrou náladu všude, kam se člověk podíval. A také Patricia Clarkson v roli Melindy, manželky Paulova šéfa. Tento film pro mě znamená její nejlepší výkon v kariéře (zatím jsem neměl možnost zhlédnout více, než pouhých pár jejích filmů). Závěrečné zhodnocení příběhu bych rád ve zkráceném představení nejlepších scén, kterých samozřejmě není zrovna málo. Vše začíná poměrně nevinně, když se do celkem obyčejného vězení dostává obrovský muž, John Coffey. Je zvláštní, avšak svá tajemství ještě nevyzradil. Vězeňská atmosféra a vidina poprav je cítit na každém místě, nedá se popřít. Můžeme vidět několik scén, kde se na Zelené míli objevuje vetřelec - malá myška, kterou Del pojmenuje Jingles. Scénky s ní mám moc rád, jsou vtipné (kromě té, kde je s Percym). Ukazuje se pravá povaha vězňů, John pomáhá svými dlaněmi léčit a mezi všechny roznáší obdiv a neskrývaný úžas. Obzvlášť se mi líbí tamní uklízeč, Toot-Toot, který mimo svou práci také pomáhá při zkouškách na popravy. Jeho řeči jsou neskutečně zábavné a ze všeho dělá hrozné divadlo. Zasmát se je potřeba i tady. Mám rád scénu, kdy John dostává od Paulovy manželky koláč a kousek posílá také Delovy a Jingles. Takové příjemné přátelství mezi vězni, kteří si však nikdy ani nepodají ruku. Jak právě Del jednou pronesl větu: "Škoda jen, že jsem vás nepotkal jinde." To byl jeden z nejsmutnějších a nejupřímnějších okamžiků filmu a že je jich tu vážně hodně. Hraje se hlavně na city a daří se to. Další krásnou scénou je, když John odchází z vězení "pomoct paní". Kouká na hvězdy, hraje si s listím... Jako malé dítě, co objevuje svět. Také jeho pozdější přání, co by si přál za jídlo a že by rád viděl film. Přiznávám, že při promítání a sledování jeho nadšeného výrazu jsem uronil pár slz. A když došlo k závěru, málem jsem přes slzy neviděl. Nádherný film. Na začátku jsem psal, že bych rád zmínil něco o udělování Oscarů. Konkurence je vskutku velká, obzvlášť v devadesátých letech byla. Franka Darabonta v obou případech porazily jen o stupeň lepší filmy, v druhém případě si však zasloužil vyhrát. Se Zelenou mílí ano. Je to nespravedlivé, že některé roky jsou tak nabité výbornými filmy a hereckými výkony a někdy je to tak slabé, že se zvolí za film roku naprostá hloupost. Vypadá to, že i načasování uvedení filmu je důležité. Ale takto je alespoň vidět, že Frank Darabont film netočil pro ceny, ale pro diváky. A toho si obrovsky cením. Je to vážně dojemný film. Nevím, jestli tak působí i předloha, neměl jsem zatím možnost to zjistit. Ale filmová podoba mě dostává i po letech do velice smutného stavu. Zvláště teď, kdy už Michael Clarke Duncan není mezi námi. Děkuji všem, kteří se podíleli na Zelené míli. Děkuji za krásný životní zážitek. A... Odpočívej v pokoji, Michaele.

Dojemný příběh o muži, který musí pykat za věci, které neudělal. Kdybych snad někdy musel do vězení, přál bych si jít sem, za těmi lidmi, kteří ač možná spáchali hrozné činy, jsou v podstatě skvělí. Tomu filmu nic nechybí. Atmosféra po celé dvě hodiny je neuvěřitelná, závěrečné vyvrcholení dohání k slzám. Stephen King daroval úžasnou předlohu, podle níž vznikl dokonalý film. A není to poprvé. Ani naposled. Mimořádně dobrý herecký výkon Morgana Freemana a Tima Robbinse, kteří se pro tyto role narodili. Ostatní herce nesmím opomíjet a také jim přiznat velký podíl na úspěšnosti filmu. Nevím, jak se hledali herci, ale každý v tomto filmu má v sobě to samé zvláštní kouzlo. Sledoval jsem se zaujetím do poslední chvilky a nemohl od filmu odtrhnout oči. Vynikající obsah a scénář. Jeden z nejsilnějších zážitků mého života bylo zhlédnutí tohoto výstavního díla.

"Pas d’bras, pas d’chocolat!" Velká, božská, francouzská nádhera. Bez diskuze jsou Nedotknutelní mým nejoblíbenějším francouzským filmem a do mé všeobecné desítky oblíbených filmů se zajisté dostali také. Opět byl k dispozici jeden neobyčejně obyčejný příběh z reálného života, který režiséry Nakacheho a Toledana fascinoval a díky velkému zájmu z jejich strany mohlo vzniknout tak dokonalé dílo. Pánové odvedli neskutečně krásnou práci, která pohladí na duši každého člověka. Kdo nedokáže vnímat tento film jako přelomový a emočně krásný, není pro mě nadále člověkem. Být člověk přece znamená vnímat city, opětovat a šířit je všemi směry, které se nám nabízejí. Kdo s tímto vědomím filmy nesleduje, tak právě díky němu tento svět nevzkvétá jak by jistě mohl. Nerad se ubírám k tomuto tématu, ale nač se hned pouštět do diskriminace kvůli hercově barvě pleti, či odlišné národnosti. Nebo nač vůbec vypouštět z těla takovou zlobu, která v tomto světě není vůbec zapotřebí. Rasovou nesnášenlivost přímo nenávidím a k tomuto filmu ji zmiňuji pouze proto, že právě nejlepší herec byl odsuzován pouze na základě barvy pleti. Nikdy nepochopím, proč něco takového jako rasismus existuje. Nejspíš to vystihne jedno známé tvrzení a to takové, že lidé se bojí toho, co neznají. Což je, myslím, celkem výstižné. Nu ale vraťme se zpět ke komentování tohoto brilantního filmu. Již jsem zmínil skvělé vedení, dva úžasné režiséry, kteří mají na tomto snímku obrovskou zásluhu; Olivier Nakache a Eric Toledano. Pro oba režiséry je to dozajista jejich největší filmový úspěch, který rozhodně nebude snadné kdykoliv v budoucnu překonat. Já osobně myslím, že když někdo dokáže něco takového seskládat jednou, podaří se mu to znovu a možná i v lepší konečné formě. Je to ale jen můj osobní názor, vím, jak musí být těžké učinit tak významný filmový počin. Každopádně jim velice fandím. Jako další přijde na řadu k hodnocení samotný Ludovico Einaudi, který se svými rytmickými a impozantními melodiemi otevřel duši nejednomu člověku. Jeho skladby z Nedotknutelných patří k mým nejoblíbenějším vůbec, vyzařuje z nich naprostý klid (přesně takový, jaký zmiňuje Philippe při sledování obrazu v galerii). Skladba Una Mattina je bezpochyby jeho nejlepší a v celosvětovém měřítku si jistě najde taktéž hodně vysokou pozici. Pro mě je úplně na špici žebříčku pianových melodií. To, co pan Einaudi vytvořil zde, se povede málokomu. Pro mou citlivou duši je to překrásný dárek a tímto šestiminutovým dílem se mi navždy usadí v paměti jako jeden z nejlepších skladatelů současné doby. Na klidné usínání je to skladba velmi vhodná a využívám toho dosti často. Myslím, že bych pomalu mohl začít hodnotit samotný film, na jehož slovní hodnocení se moc těším a doufám, že zájemcům o zhlédnutí dám silnou motivaci, aby si film pustili ještě dnes. Tedy k příběhu: je úžasný. Nejlepší životopisný a pravdou naplněný film, který jsem kdy viděl a který uvidím. Nejspíš. Nemohu přijít na jméno režiséra, který by měl šanci Nedotknutelné překonat. V tomto filmu není zapotřebí ani láska muže a ženy, stačí opravdové, srdnaté a upřímné přátelství mezi dvěma muži. Oba sice na první pohled vypadají, že jsou naprosto odlišní, ale když je vidíte... Tak si sami řeknete, že aby se tihle dva nepotkali, to by byla zatracená smůla a životní neštěstí pro každého z nich. Nikdo by na první pohled neřekl, jaká citlivá a milá duše ve skutečnosti Driss je. Stejně tak by nikdo neřekl, že se může Philippe ve svém stavu ještě nějak bavit. Ti dva se zkrátka hledali, až se našli. Driss, muž na podpoře, pocházející z chudých poměrů a nezvyklý na jakoukoliv práci. Přesto se nechá jaksi vyhecovat, aby dokázal, že na to má. V tomto mu Philippe dal obrovskou motivaci, když s posměškem řekl, že Driss o něj nevydrží pečovat ani dva týdny. Myslím, že tímto ho chtěl na práci spíše nalákat, protože už od začátku mu padl do oka. Byl jiný, než ostatní uchazeči. Ti možná měli vzdělání a všelijaké tituly, avšak ne přistup, který si Philippe přál. Zato Driss se s ním nemazlil, nebál se říct na plnou pusu vtípek k jeho postižení, zkrátka se s touto prací nijak nemazlil. To přišlo až o nějaký ten den později, kdy se začalo tvořit pravé přátelské pouto. Driss pomáhal Philippovi s každodenním životem, staral se o něj, pečoval o jeho zdraví. Philippe mu na oplátku dával do života cenné zkušenosti, které mu v další cestě byly velice k užitku. Naučil ho každodenní práci, péči o druhé a dá se vcelku s čistým svědomím říct, že i slušnému a rozumnému chování. Zkrátka to nebyla jen pomoct jednoho druhému. Byla vzájemná. Navzájem si vyměňovali své poznatky, poznávali jeden druhého a během chvilky si byli blízcí jako bratři. Kdo by si někdy myslel (a samozřejmě to platí i pro reálný svět), že muže na vozíčku můžete klidně odepsat, že ten už nikdy nic nedokáže a bude až do smrti žít jen z pomoci druhých, ten je blázen. Stejně tak je to s Drissem; kdo by si o něm myslel, že je to jen hloupý (promiňte ten výraz) černoch, který žije z podpory a práce druhých, který nikdy poctivě pracovat nebude a bude se navždy jen přiživovat na ostatních... Člověk s takovým názorem to nemá v hlavě v pořádku. Neměli bychom podceňovat lidi, když je neznáme a nevíme, co v nich je. Nesčetněkrát se ukázalo, že právě takto odsuzovaní lidé to v životě dotáhli mnohem dál, než ti, co se jim posmívali. Tito lidé dávají světu mnohem víc a naší povinností je jim v tom pomáhat a přispět nějakým šlechetným činem. Toto bylo zase takové menší shrnutí mého pochopení celého poselství filmu, které mi do života dalo hodně. Rád bych teď mimo jiné zmínil také oblíbené scény, které se v tomto rozboru zatím neobjevily. Rozhodně k těm nejoblíbenějším patří začátky společného soužití hlavních postav (Philippovo umývání, lití horké vody na nohy, oblékání,...). Dále také vědecká vsuvka s ušními lalůčky a jejich erotogenní zónou, která mi až do prvního zhlédnutí nebyla vůbec známá a pobavila mě naprosto skvěle. Jízda v překrásném a rychlém autě, galerie s obrazy a samotné Drissovo malování a jeho neustálé vtípky na téma "kvadruplegici". Scéna v opeře se zpívajícím německým stromem mě natolik rozesmála, že jsem si ji musel pouštět pořád znovu a znovu, takže jsem ji brzy znal nazpaměť a když teď na ni vzpomínám, opět se nedokážu ubránit smíchu. Když se dokázal smát i Philippe, což se mu s předchozími pečovateli nejspíš nestávalo, bylo to hrozně hezké. Jak mu Driss ukázal nové možnosti ve světě. Dále soukromé vystoupení hudebníků pouze pro Philippa a Drisse, kde zazněly ty největší skladby historie a nakonec samotné Drissovo taneční představení, do kterého se zapojili i ostatní pečovatelé. Paragliding s dost známou písní Feeling Good se mi také líbil a závěrečné holení Philippa by také stálo za zmínku. Ti dva spolu prostě tvořili veselou kopu po celou dobu a když píšu toto závěrečné hodnocení, vyjmenovávám snad všechny scény z filmu. Já si nemohu pomoct, ale ten film je geniální. Herci Omar Sy a François Cluzet si zasloužili veliké ocenění za toto dílo. Avšak nakonec byl oceněn pouze Omar Sy a to "pouze" francouzským Césarem. Toto je jediné zklamání, které mě trápí. Že film nedostal ani nominaci na Oscara mě vysloveně uráží a štve. Raději nechci vědět, které filmy se k nominacím dostaly, mohl bych opětovně vybouchnout. Alespoň já jim mohu udělit cenu za můj nejoblíbenější francouzský film všech dob a jeden z deseti nejoblíbenějších filmů celosvětově. Více udělat nemohu. Hodně jsem tu debatoval o dvou hlavních hercích, ale na ty ostatní jsem téměř nepomyslel, což musím okamžitě napravit. Velký dojem na mě udělala nepříliš viditelná Alba Gaïa Kraghede Bellugi, která ztvárnila Philippovu dceru, Elisu. Přesně takový typ dívek miluji; mladé, drobounké, s lehkým mejkapem a dlouhými vlasy jakékoliv barvy a přirozenou krásou. Je jich spoustu, ale v celkovém zúženém výběru vidím pouhých pár dívek. Tato mě okouzlila, i když jsem si jí moc neužil. Mohla dostat větší prostor, takto bylo 60% scén s tou situací, kdy byla bezbranně zachumlaná v posteli a plakala. Nadějná herečka, i když zatím mnoho filmů s její krásnou osobou nevidíme. Další herečkou Audrey Fleurot, která tak dlouho tahala Drisse za nos, až by se musel stydět každý správný muž. Ukázka její skutečné osoby bylo ke konci milým překvapením a všechno se rázem vysvětlilo. I Driss vzal vše s úsměvem. Ostatní herečky byly sice staršího věku, ale stejně příjemné a milé. Na závěr dodávám, že i když je těžké sehnat film v originále s českými titulky (alespoň na internetu), rozhodně stojí za to a tímto si dopřejete krásný filmový zážitek. Český dabing v tomto filmu úplně nezklamal, ale mě se mnohem více zamlouvá francouzská verze, která mi také pomohla s drobným rozšířením francouzštiny. Děkuji všem tvůrcům a aktérům tohoto filmu za jeden z nejúžasnějších zážitků v mém životě, nesmírně si Nedotknutelných vážím a tento film doporučuji každému, kdo má zájem zažít to, co já. Děkuji, že na světě stále žijí tak báječní lidé, jako jsou Abdel Sellou a Philippe Pozzo Di Borgo.

"We win, Gracie!" Komentář může obsahovat spoilery. Katastrofických filmů jsem fakt moc neviděl, něco neurčitého mi na nich vadí, ale tohle je pořádná bomba. Natočeno v dobách, kdy se do toho Michael Bay uměl opřít a kdy dokázal natočit neskutečnou akcí a city nabitou podívanou. Hrozně se mi líbí obsazení, to zaprvé. Bruce Willis je už pěkných pár let jistota filmových trháků a tady u mě naplno bodoval. Dále herci, které znám z mnoha vedlejších rolí i zde hrají svůj vysoký standart. Will Patton v roli Chicka, který svou účast na vesmírné misi využije k tomu, aby své bývalé ženě a synovi dokázal, že za něco stojí. Jeho úděl s rodinou a dlouholeté přátelství s Harrym na mě mělo silný vliv. Steve Buscemi ala Rockhound, první magor ve vesmíru, potvrdil, že tyhle výlety ještě nejsou pro každého a bez patřičného výcviku může člověku lehce přeskočit. Michael Clarke Duncan a jeho Medvěd, vhrkly mi do očí slzy, když jsem si při jeho cestě pásovcem uvědomil, že takovou roli už mít nebude. Byl to výtečný herec a milá, velká postava. Taky Ben Affleck mi přišel fajn, zejména když byl s Grace. Ta musela převelice trpět, když jí celá rodina odletěla a ona musela zůstat na Zemi a čekat. O ostatních postavách si můžete obrázek udělat sami, všechny přinesli do příběhu něco velkého. Já nejsem moc velký fanda techniky, ale tady bylo všechno tak nějak dobře. Do příběhu se vešly scény s vysvětlením plánu a divák se mohl snadno zapojit do vymýšlení všeho možného, co by mohlo nastat. Mám až moc myšlenek na to, abych je všechny dokázal v krátkosti vyjádřit, takže ve stručnosti ještě pár zážitků. Film je dokonalý minimálně po dobu trvání těžení ropy, informování těžařů a jejich výcviku. Obsahuje nespočet vtipných momentů, namátkou vybírám Harryho střílení z brokovnice, Lvovo ruské řešení problémů (vezmi tyčku a mlať do všech tlačítek), Maxovo vyjádření na téma "vesmír" a mnoho dalších. Konec je velmi smutný, doplněný o nádherné písničky z dílny Aerosmith. Tenhle film vstoupil do dějin a pochybuji, že někdy uvidím lepší film podobného tématu. Tahle posádka je nesmrtelná a doufejme, že až na nás jednou bude padat nějaký asteroid, povede se sehnat podobné lidi, kteří věří jeden druhému a dovedou zachránit lidstvo. Protože stále je za co bojovat.

Jeden z nejkrásnějších, nejdokonalejších, nejdojemnějších filmů v celé historii kinematografie. Rachel McAdams a Ryan Gosling tvoří neskutečně okouzlující a krásný pár, který si prokazuje lásku těmi nejkrásnějšími způsoby. Pro tento film platí všechna kladná slova s citovým základem, to musí vidět každý, proto je tady nemusím vypisovat do jednoho. Tato dvojice předvedla, že jsou ve svém oboru naprosto bezkonkurenční, role jim padly přesně na míru, dokonale se vžili do svých postav. Pokaždé, když se k tomuto filmu dostanu jsem dojat, především zásluhou Geny Rowlands a Jamese Garnera, kteří ztvárnili "starší verze" obou hlavních postav. Tento snímek je dokonalý především tou obrovskou láskou, vyzařující ze dvou, vlastně čtyř hlavních postav. Mnoho lidí by si přálo mít takový krásný, vzájemný vztah, nekončící ani po smrti. Prostě navěky. Koho tento příběh nedohnal k tomu, aby neuronil jedinou slzičku, je pro mě naprosto necitlivým člověkem. Jednoduše není možné, aby (ať už muže či ženu) nechytilo za srdce pomyšlení, že vidí tak dokonalý odraz lásky. Láska je na tomto světě stále tou nejmocnější zbraní. A troufám si říct, že ještě hodně dlouho bude. Děkuji za skvěle odvedenou práci mé nejoblíbenější herečky, Rachel McAdams, která je pro mě úplnou bohyní v každém filmu. Děkuji Ryanu Goslingovi, který mě v mnohém inspiroval a mnohé naučil. Děkuji za skvělý scénář, z mnoha vět vyslovených herci se stávají krásné citáty. Vynikající soundtrack, který se dá poslouchat donekonečna. Děkuji za toto velkolepé dílo, které by nevzniklo nebýt spisovatele Nicholase Sparkse. Mé poslední díky patří právě jemu. Děkuji.

"I'd only give one piece of advice to anyone marrying. We're all quite similar in the end. We all get old and tell the same tales too many times. But try and marry someone kind. And this is a kind man with a good heart. I'm not particularly proud of many things in my life, but I am very proud to be the father of my son." Komentář může obsahovat spoilery. Je neuvěřitelné, že i po letech, kdy vznikly desítky podobných filmů, se stále najde zástupce žánru, který tak vysoko převyšuje své společníky. Skvělým příkladem je About Time. V tom filmu je všechno stoprocentní, všechno dokonale sedí - postavy, děj, příběh. Hned jsem si zamiloval Mary, Timova tatínka, strýčka Desmonda, Harryho a krásku s fialovými tričky Kit Kat. Líbí se mi takřka všechno, co se ve filmu promítne - první setkání Tima a Mary, uvítání Tima u Harryho, Timovo zmatkování a cestování v čase, Timovy chvilky s tátou a celý jejich vztah, milý obličej strýčka Desmonda, svatba Tima a Mary za znění italské skladby Il Mondo, Maryino zkoušení šatů, celý jejich život. Závěrečná rada o cestování v čase a o užívání si života naplno je krásná a motivující, přenesená mezi obyčejné lidi do běžného života. Vadí mi jen jedna maličkost a to ta, že když se Tim rozhodne pomoci Harrymu s jeho zpackanou premiérou a vrátí se v čase, přijde tím o první setkání s Mary. Respektive on si setkání bude pamatovat, ale ona ne. To je škoda, protože setkání v restauraci, kde je černočerná tma a kde můžete někdo poznat bez ohledu na to, abyste soudili jen podle vzhledu, je přece nádherný začátek. Jinak ale nemám jediné výtky, film jsem dodnes viděl už asi desetkrát a nikdy mě neomrzí, pořád v něm nacházím nové a nové věci. Jsem moc rád, že i v dnešní době se tvůrci romantických filmů překonávají a vznikají takové krásné filmy.