Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Rozprávka
  • Dobrodružný

Recenzie (235)

plagát

Atlas mrakov (2012) 

Ačkoliv jde o snímek rozsáhlý svou délkou, nenudil ani chvilku. Bohaté hvězdné obsazení, svižný děj, kdy se rychle střídají osoby i ćasové roviny. A musím říct, że se jeden občas ztratí při zkoumání kdo je kdo v řetězci reinkarnací. A bohużel až během titulků na úplný závěr se dozvíme, kolik postav, který herec ztvárnil. A je to potom opravdu překvapení! Možná i z tohoto důvodu bych chtěla film zhlédnout znovu. Zatím jsem se dobrala pouze zřejmého poselství, že charakter našich činů ovlivní co se stane v budoucnosti a že pouto mezi dvěma lidmi trvá na věky. Ano, je to opravdu tak rozsáhlé dílo, že napoprvé nelze celé uchopit a pochopit. V každém případě jde o skvělý zážitek, který všem doporučuji. Z herců příjemně překvapil Hugh Grant v rolích ne zcela pro něj obvyklých. Nemohu jinak než dát 5* a těšit se, že při dalším shlédnutí zde něco ještě doplním.

plagát

Hemingway a Gellhornová (2012) (TV film) 

Jak to tady čtu, tak si říkám, zda jsme viděli stejný film? Záleží na tom co je očekáváno. Po přečtení zdejších komentářů jsem měla očekávání minimální. A vyklubal se z toho skvělý příběh vášnivého vztahu na pozadí důležitých historických okamžiků. Svižné tempo filmu udávala odpovídající hudba. Měnila se kamera, sem tam byly scény černobílé nebo zastřené. Autoři filmu si skvěle pohráli. Spousta věcí zde nevypadala reálně, ale to přece vůbec nevadí. Není to dokument. Šlo hlavně o vykreslení dvou hlavních postav a jejich vášnivého vztahu a porozumění. Myslím, že cílem bylo ukázat co se mezi těmi dvěma odehrávalo a ostatní už bylo jaksi na pozadí ikdyž také důležité. A povedlo se. Škoda hořké pachuti a vzájemné nenávisti na závěr. Ale taková je a byla realita, vášeň skončila a zůstali dva sobci. Uznávám, že Nicol Kidman je trochu křehká pro tuto roli, ale věřila jsem jí vše. Clive Owen zvládl Hemingwaye na jedničku a nevím, kdo by se hodil na tuto roli lépe. Rozhodně je to film, ke kterému se budu ještě vracet.

plagát

Štyri slnká (2012) 

Po dlouhé době český film plný emocí. Přitom je z běžného života, složený z každodenních prkotin, ale ! z života totálních podivínů. Je o lidech , kteří jsou nějak mimo, nezvládají spořádaný život. Jsou pro život nepoužitelní. A takových lidí je mezi námi strašně moc. Jdou životem a neustále klopýtají a nikam nedojdou. Někdy se v jejich životě dějí hrozné věci a svým blízkým dokáží dělat hrozné a ještě horší věci. Nevím, zda takové lidi politovat či jen mávnout rukou, že by zasloužili pár facek. Přikláním se spíš k tomu druhému. Nepoužitelnost a mimoňství jde totiž ruku v ruce s bezvýchodností a zpackaným životem. Netleskám tomu co jsem viděla, ale režisérovi jaký drahokam dokázal vykřesat z takového tématu a hlavně ten bezpočet silných emocí, které dokáže přenést k divákovi. V tomoto filmu se to myslím Slámovi povedlo nejvíce. Baví mě jak si vybírá lidi a témata na okraji, jakoby obyčejné a divákovi jejich život a emoce podává jako na zlatém podnosu. Toho si velice cením, takových režisérů, kteří to tak bravurně ovládají není mnoho, zvlášť v Čechách.

plagát

Pasťák (1968) 

Hodně drsný a realistický snímek z ústavu pro mladistvé z let nepříliš dávných. Scény a atmosféra odpovídají temnému období minulého režimu. Ústavy zjevně byly jaksi inkognito, nebylo důležité těmto lidem pomoci , ale spíše je někam " uklidit". Jak vidno, takové ústavy byly zřejmě nutné zlo. Takže se neřešilo jak nejlépe vrátit delikventní mládež do života a pokusit se alespoň částečně přetnout ten koloběh násilí a bezpráví v jejich životě. A k čemu to vedlo a jaké byly výsledky takového přístupu je zde názorně předvedeno. A dnešní generace sklízí plody této bezprizorní a bezútěšné výchovy - jejich děti, kteří dnes také mají děti. Snad se alespoň u některých z nich podaří koloběh marnosti ukončit. Režiséru Bočanovi se povedlo mistrovsky ztvárnit ovzduší plné zla, hlouposti, hnusu a prosté jakéhokoliv citu či empatie. Prostředí, kam byla mládež již tak dosti problematická umístěna bylo absolutně nevyhovující a personál nedostatečně erudovaný, v nedostatečném počtu, pracující zde z jakéhosi donucení. V pozadí byl navíc přítomen strach z těchto klientů. Co však schvaluji, je pravidelné pracovní zařazení klientů. A jediné, co bych snímku vytkla je stáří představitelů chlapců v ústavu, působili značně přerostle, spíše jako zletilí vězňové.

plagát

Vyslobodenie (1972) 

Není mi úplně jasné tak vysoké hodnocení tohoto filmu. Napětí se stupňovalo velmi lehounce, někdy až moc lehounce, že ani nebylo. Řekla bych, že k vyčerpání obsahu i celého napětí došlo již na začátku dramatickou scénou znásilnéní a ponížení a už mnoho nezbylo na další část filmu. Celkové zpracování bylo asi dobré, ale mne to prostě neoslovilo, téma a styl mne zcela minuly, bohužel.

plagát

La Vida Loca (2008) 

Zcela realistický dokument o jiné realitě ze Salvadoru. O realitě, kde platí zcela jiná pravidla a kde život člověka má vemi nízkou cenu. Již první ťafku dostanete v úvodním sdělení, že režisér již nežije a zemřel rukou člena jednoho z gangů. Dál následuje reportáž o mentalitě lidí, pro které je nejdůležitější příslušnost ke gangu. Autor zobrazil lidi ze Salvadoru v běžných denních situacích, které jou proloženy kontrastujícími záběry mrtvol po střelbě, potom křik a pláč lid kolem, pohřeb a truchlení. Jedna vražda za druhou. Nejvíce je působivý příběh mladé dívky, matky, se střelou v oku. Můžeme si jen domýšlet kolik lidí vystupujících ve filmu dnes ještě žije..Volná dostupnst zbraní, nefungující stát, nízká gramotnost a návrat k nejprimitivnějším vzorcům chování v přímém přenosu.

plagát

Konec srpna v hotelu Ozon (1966) 

Zdařilé postapokalypticke sci-fi. Úvaha o zničení lidské civilizace v podání české kinematografie. Film působí hodné temně, naturalisticky a syrově. Deprese je stupňována krutými scénami a chladnokrevným až anetickým chováním zbylých lidí. Režisér nám předložil ošklivou a depresivní vizi světa po atomovém výbuchu. Zbylí lidé - ženy se chovají hůře než zvířata a není v nich ani špetka pokory či chování, které by opovídalo poučení z katastrofy, ze které vzešly. Naopak je v nich citová prázdnota, tendence k chování chladných predátorů. Škoda, že stopáž filmu nebyla o něco delší. Charakter filmu a jeho zpracování je zjevně poplatné době, ve které vznikl. Působí trochu zastarale, ale stále ma myslím co říct i dnes. Je dobře że takový film u nás vznikl. Nebylo by na škodu, kdyby na toto téma v Čechách někdo znovu navázal.

plagát

Pomocník (1976) 

Tak nudný a tichý film jsem už dlouho neviděla. Zpracování bylo pozoruhodné. Film je hodně tichý, rozhovorů málo, působí děj. Možná, že právě jen to vizuální působení bylo záměrem, který mě však zcela minul. Zajímavá na něm byla převážně postava naprostého ňoumy, člověka ukňouraného, nevýrazného a zcela bez názoru a troufám si říct bez charakteru, ikdyž v podstatě neudělal nic zlého. Jednalo se o člověka v životě naprosto nepoužitelného, jen tak proplouvajícího a sebelítostivého. Byla jsem zvědavá na závěr a vydržela až do konce jen proto, abych věděla jak to s ním dopadne. Nestalo se naprosto nic. Pomocník životem rodiny proplul a plul zase dál jako stejný nekňuba.

plagát

Sladký kal (2006) 

Lidský a citlivý příběh o životě a obyvatelích kibucu. Je velice důležité, že byl natočen někým, kdo v tomto prostředí vyrůstal. Těžko říct, zda to bylo až tak zlé, neboť zde je pilířem příběhu duševně nemocná a zlomená žena a ta bezvýchodnost je do očí bijící. Jsem vděčná, že se takové filmy točí. Nyní mám myslím hodně reálnou představu jak to v kibucu vypadá. V příběhu je cítit zřetelně nesvoboda a stádovost takového společeství. Základem jsou vznešené myšlenky, ale lidská rasa nemá předpoklady se jich dlouhodobě držet. Vždy to je dílo a cíl jednotlivcú, ale jako celek selhává. Myšlenka je krásná. To však byl socialismus a družstevnictví také..Zřejmě se nelze ubránit hierarchizaci ikdyž skryté. Kde je něco pevně dané, nesvobodné/a děti těch rodičů neměly volby/, tam je tendence k revoltě a porušování pravidel. Z dostupných informací vím, že kibucy přetrvaly dodnes, počet dokonce v určitých letech stoupl, takže něco tam funkčního bude. A možná je srovnání s naším bývalým režimem příliš tvrdé.V kibucech byla lidem od narození odpírána jejich přirozenost, rodičovská láska, rodiče byli zproštěni rodičovských povinností, aby mohli pracovat...Už tohle samotné jde proti zdravému rozumu. Já osobně bych v kibucu žít rozhodně nechtěla, ale jsem moc ráda za možnost nahlédnout do trochu jiného světa a uspořádání společnosti.

plagát

Biutiful (2010) 

Nechápu tak kritizující komentáře u tohoto do detailu vybroušeného filmu. Myslím, že zde Iñárritu předvedl opravdu perfektní kus filmařiny. Nevšimla jsem si, že by tam bylo cokoliv, scéna, dialog či záběr navíc. Vše perfektně navazovalo, zapadalo, každý střih, pohled např.na slunce, město, letící hejno ptáků na nebi. Někomu se to zřejmě zdálo až moc perfektní. Chavier Bardem zde hraje člověka, který je na konci své cesty v tomto životě a snaží se kolem sebe konat to nejlepší. Bohużel ne vždy se mu to povede. Některé činy mohou být rozporuplné. Ale zřejmě koná to co v jeho situaci je možné, ikdyž má jistě více možností na výběr než někteří lidé, které potkává. Nabízí se nám tu velice depresivní pohled do života lidí v naší časti světa - Evropě, kde existují lidé bez možnosti výběru. Uxbal je člověk, který si prošel již množstvím životního bahna a nyní ho čeká to nejtěžší a nejdůležitější. Smrt je nevyhnutelná a on si uvědomuje, že má posledních pár měsíců života, kdy může být správným otcem a člověkem a něco ze sebe předat svým dětem. Film je silně emotivní a velmi smutný. Jakoby v něm byla celá bída a bolest dnešního světa a společnosti, jen s malou jiskřičkou naděje.