Schlierkamp

Československý film, jenž se věnuje událostem, které zažívá motorizovaná hlídka veřejné bezpečnosti na své každodenní projížďce hlavním městem. Členy hlídky v policejním voze VAZ 2103 tvořil zachmuřený J. Vinklář, žoviální pohodář J. Štěpnička a nováček sedící vzadu, nevýrazný B. Černý. Příslušníci veřejné bezpečnosti se zabývali dopravními nehodami, vloupáním, napadením, chytáním vandalů, opilců a násilníků a v závěru také krádeží v nočním baru. V jedné z vloupaček se nalezly rozbité brýle, přesně takové jako nosí Vinklářův dospívající syn M. Dlouhý a jeho otec většinu filmu s nasupeným výrazem za volantem přemítal, zda má jeho potomek prsty v trestné činnosti. Částečně se tak do filmu prolíná rodinné drama, neboť podezřelý M. Dlouhý není k nalezení, až ho otec objeví u jakési dívky. Nemusím snad dodávat, že je snímek ideologicky přikrášlen a často se ve filmu objevují záběry na zajímavé pražské stavby. Snímek M. Zábranského je v podstatě dost nudný, neboť ústřední trojice nezažívá příliš dramatické situace a dlouho jsem vážně uvažoval o ocenění jedinou hvězdou. Ve vedlejší roli se ukázala J. Březinová jako Vinklářova manželka. Poněkud dramatičtější závěr, v němž se snažil před policií uprchnout kapsář O. Vlach a také došlo k nečekané tragické události, mé hodnocení a náhled na film přece jen poněkud změnil, ale i tak je jasné, že se jedná o jednoznačný podprůměr.

Československý kriminální film zabývající se podvodným prodejem rekreační nemovitostí a s tím souvisejícími dvěma vraždami. Do role vyšetřovatelů byli obsazeni P. Nový a O. Vetchý, přičemž pan Nový se zde nečekaně prezentoval bez svého typického kníru, čímž velmi připomínal jiného herce K. Dobrého a O. Vetchý zde působil jako mladý žoviální pomocník, který se do výslechů nezapojil vůbec a do vyšetřování pouze málo. V rolích podvodníků se objevili výmluvný J. Klem, neznámý vousáč, jenž zahynul při autonehodě a šéf celého spolku I. Vyskočil, který si zahrál dokonce dvojroli, velmi podobnou té, jako ztvárnil v jednom dílu seriálu Četnické humoresky. V dalších rolích se ukázala Z. Herfortová jako družka J. Klema či L. Lakomý, jenž se jako jediný nenechal podvodníky napálit. Kriminální příběh je řekněme průměrného charakteru s poněkud překotným závěrem, avšak neopakovatelná atmosféra počátku 90. let, jež mi z neznámého důvodu imponuje, celkový pocit z díla M. Balajky pozvedla. Snímek se odehrává v Brně a byl natočen stejnou tvůrčí skupinou, jaká se podílela například na seriálu Detektiv Martin Tomsa, což mi imponuje také, nicméně hodnocení jsem zvolil průměrné.

Český kriminální film podle námětu K. Štorkána, v němž se vyšetřuje smrt osmnáctileté Alexandry Homolové, začínající fotomodelky žijící s otcem alkoholikem, která s oblibou svým mladistvým půvabem motá mužům hlavu. V roli oběti se představila E. Geislerová a v úvodu příběhu jsou naznačeny její povrchní vztahy, z nichž je jasné, že podezřelých osob bude víc a bude to patrně jeden z odmítnutých a zhrzených nápadníků. Jedná se o příběh, v němž je potenciálních vrahů celá řada, avšak žádný podezřelý do okolností vraždy nezapadá ideálně, přičemž na konci se ukáže, že vrahem byl někdo, kdo se ve filmu pouze nenápadně mihne a jeho spojitost s vraždou by čekal málokdo. Vyšetřováním případu byl pověřen major Bohuslav v podání J. Kanyzy a během pátrání mu byl nápomocen K. Zima v roli poručíka Vrány. Tato nadmíru zajímavá dvojice kriminalistů nesporně příběh obohatila a zpříjemnila. Ve vedlejších rolích se ukázala H. Maciuchová coby stárnoucí herečka Králová, která nalezla zalíbení v mladé dívce a nabídla jí azyl a její syn, morálně vyprahlý fotograf M. Šimůnek. Dále jsme mohli sledovat Alexandřina středoškolského profesora J. Satoranského, jenž těžko skrýval své citové touhy ke své studentce, jeho manželku v podání velmi zajímavé herečky A. Procházkové či dotírajícího Alexandřina spolužáka J. Maxiána. V malé, ale pro tohoto herce typické roli, se krátce před svým skonem ukázal V. Kotva jako tchán herečky Králové, který poskytl kriminalistům důležité svědectví. Druhý díl kriminální trilogie s majorem Bohuslavem nepříliš úspěšného režiséra M. Růžičky hodnotím především díky dobře napsanému příběhu a ústřední dvojici kriminalistů mírně nadprůměrně.

Italský komediální film odehrávající se v Miami, v níž se potkávájí dva nezaměstnaní mužové Matt Kirby (T. Hill) a Wilbur Walsh (B. Spencer), kteří neúspěšně hledají práci a nakonec skončí jako nováčci u miamské policie. Oba frajeři, kteří nejdou pro ránu daleko, se ihned dostanou do konfliktu s místními mafiány, mezi nimiž mě zaujal kníratý R. Pizzuti, ale přesto se ve službách policie pod velením kapitána McBridea (D. Huddlestone) necítí dobře. Snaží se tak vyvolávat neshody a šarvátky s úmyslem dostat výpověď. Čím více se však snaží dělat problémy, tím víc si je jejich kapitán předchází. Ve vedlejší roli se představí L. Gemserová jako asijská příbuzná muže, kterého zabili mafiáni a kterého chtějí Kirby a Walsh pomstít. K závěrečné potyčce dochází ve fitcentru, kde pochopitelně přesila protivníků nemá šanci. Nejzdařilejší rvačka se však v mých očích odehrává v baru, který přišla vykrást banda primitivů a Kirby předstírá, že je chromý a Walsh simuluje hluchotu. Dle mého názoru se jedná o jeden z nejlepších filmů režiséra E. Barboniho s touto zábavnou dvojicí, čemuž nasvědčuje jednoduchý a poutavý příběh, kultovní nezaměnitelné rvačky s mnohonásobnou přesilou či rošťácká hudba.

Československá komedie natočená podle románu K. Poláčka vyprávějící o hotelu v lázeňském středisku Džbery pod Skálou. Majitelé hotelu S. Rašilov a jeho žena, o poznání mladší a atraktivnější J. Šejbalová jsou vyrušeni příjezdem rady Dinděry s manželkou (S. Neumann a R. Šlemrová) a dvěma dcerami. Do hotelu též míří jejich synovci Tomáš a Spytihněv. Tito bratři v podání skvělého S. Beneše a R. Hrušínského jsou dlouhodobě velmi rozhádaní, a aby ani jeden neudělal druhému ústupek, komunikují spolu nepřímo, buď mluví v obecné rovině, nebo k nějakému předmětu, jenž slouží jako komunikační pomůcka. Koketující Šejbalová nalezne zalíbení ve známém pěvci ubytovaném v hotelu (J. Plachý), k nemuž s povzdechy vzhlížejí všechny ženy, a uteče s ním. Chudák pan Rašilov neví, jak si poradit s touto situací, zavře se v pokoji a vedení hotelu předá svým synovcům. Aby byla udržena jednota vedení podniku, domluvili se komicky komunikující synovci na tom, že se budou v šéfování hotelu střídat jednou týdně, přičemž ten druhý, co zrovna nebude mít nadřízenou pozici, bude obsluhovat v lokále. Synovci se kromě starání o chodu hotelu také zabývali navazováním milostných vztahů s dcerami rady Dinděry, přičemž překážkou pro ně byli dva nepříliš společenští sokové a pochopitelně jejich vlastní vzájemná nevraživost, která však byla vtipná. Mezi nejzábavnější scény patří návštěva hotelu malou skupinou svatebčanů, kteří utekli bez placení. Zde bych si dovolil upozornit na jednoho z nich, který mě obzláště zaujal, a sice otec nevěsty J. Vošalík. Mezi hosty hotelu se neztratil ani V. Trégl, nespokojený s mizernou obsluhou restaurace. Nakonec vše dopadne dle očekávání, Hrušínský s Benešem se usmíří a navážou pevný vztah s dcerami rady Dinděry. Paní hoteliérová, jež uprchla se svou láskou, si brzy uvědomí pokles jejího společenského postavení, neboť u pana umělce nedělala nic jiného než služku, a vrátí se k manželovi. Velmi povedené komedii J. Grusse jsem se rozhodl udělit plný počet hvězd.

Československá televizní komedie zabývajícími se rodinnými vztahy v jednom domě. Strýček Josef v podání I. Racka, jehož životní náplní jsou konspirační teorie týkající se mimozemských civilizací, má velmi pěkný vztah se svým synovcem Jakubem (J. Potměšil), avšak právě kvůli svým výstředním zálibám je trnem v oku své švagrové I. Janžurové, která by ho nejraději umístila do psychiatrické léčebny a do jeho uvolněného pokoje nastěhovala svou dceru s mužem (půvabná J. Leichtová a M. Vašinka). U příležitosti rodinného setkání si manžel Janžurky a otec rodiny L. Munzar udělá ze strýčka legraci, a sice během rodinného fotografování uměle do fotografie přidá stín, jenž má vyjadřovat mimozemskou přítomnost. Tento žert, který strýček ihned odhalí, však vystupňuje opovržení a nevraživost vůči jeho osobě a strýc Josef opouští domov, kde mu už nebylo příjemně. Závěr snímku naznačuje, že se má strýc Josef vrátit, avšak konec snímku nepochopitelně splynul se závěrečnými titulky a divák má pouze nejasnou představu o vyřešení rodinné rozepře. Název snímku souvisí s představou I. Racka o existenci vyspělých mimozemských civilzací, které nás sledují a každý člověk má tak podle něho svého mimozemského pozorovatele. Dále se ve snímku v menší roli jako část rodiny objevil i manželský pár R. Jelínek a atraktivní J. Švandová. V komediálně laděném snímku J. Platze se objevil i M. Nedbal jako dědeček, který velmi přispěl k navýšení zábavnosti i celkové kvalitě snímku, neboť bez jeho postavy bych vážně uvažoval o podprůměrném hodnocení.

Československý televizní komediální film vyprávějící o babičce (J. Šejbalová), která žije v bytě se svou dcerou a zeťem a stará se jim o děti. Vzhledem k temperamentu babičky a pasivnímu chování obou rodičů lze očekávat neshody, které vyústily ve snahu babičku vdát a dostat ji tak z bytu. Ušlápnutého a dobráckého otce ztvárnil J. Pleskot a povrchní matku si zahrála A. Vránová. Následuje série pokusů o seznámení, kdy J. Šejbalová postupně odmítla životem zklamaného zoufalce J. Vojtu, sobeckého B. Záhorského, jenž se ze všeho nejvíc zajímal o výši důchodu své budoucí partnerky a chlípníka O. Sklenčku, kterého natolik rozdivočil výstřih A. Vránové, že se nestyděl po ní ihned vystartovat téměř před zraky její rodiny. Zcela jiný pohled na film nabízí závěrečná část snímku, v níž na návštěvu přijíždí druhá babička, tedy matka J. Pleskota, v podání H. Meličkové, významné slovenské herečky a umělkyně. Tato druhá babička se prezentovala jako ukázková semetrika, která má se vším problém a nic jí není vhod, přičemž J. Šejbalová a A. Vránová záhy opustili její nepříjemnou společnost, zatímco její syn se jí hanebně podbízel a lživě ji přesvědčoval o bezproblémovém chodu domácnosti. Doprovod této babičce z venkova tvořil strýček v podání J. Moučky, jenž na návštěvu přivezl demižon pálenky, z níž si notně naléval. Prestože se dílo J. Roháče tváří jako komedie a skutečně se nějaké vtipné scény najít dají, celkové vyznění se spíše blíží sociálnímu dramatu, jež popisuje soužití více generací v jednom bytě.

Italská komedie vyprávějící o čtyřicetiletém farmáři Artemiovi (komik R. Pozzetto) ze zapadlé vesnice, kde žil celý život a který se rozhodl, že zkusí své štěstí ve městě. Nasedne tedy do svého traktoru a odjede do Milána. Následuje mnoho komických situací, při nichž zkouší najít práci, přijde o všechny své peníze a také o jediné zavazadlo a současně se seznámí s Angelou (Američanka D. Osterbuhr), mladou, zaneprázdněnou ženou, do níž se zamiluje. Tato dívka, fanynka Juventusu, k němu projevuje jistou náklonnost, ale Artemiovu nabídku k sňatku odmítne, neboť si chce užívat nezávislého života. Artemio neustále naivně opakuje, že ho čeka slibná budoucnost, slušnou práci však najít nemůže, a tak se pobouřen svými neúspěchy a neschopností se ve městě zabydlet, vrací zpět ke své matce do rodné vsi. Zde náchází svůj klid a své štěstí po boku Marie Rosy (S. Ambrosini), kterou dříve nepochopitelně odmítal, avšak po svém návratu tuto krasavici už neopustil. Líbila se mi i veselá úvodní píseň filmu. Režisérům F. Castellanovi a G. Mocciaovi se podařilo natočit velmi zábavnou, přímočarou komedii se skvělým R. Pozzettem, která milým a neurážlivým způsobem zobrazuje rozdíly mezi životem ve velkoměstě a na venkově.

Polský dvojdílný historický velkofilm natočený podle stejnojmenného románu H. Sienkiewicze popisující události během polsko-švédské války v letech 1655-1658. Hlavní postavu představuje pan Ondřej Kmicic (D. Olbrychski), šlechtic a vynikající válečník, vyznačující se odvahou a prudkostí. Monumentální snímek trvající přes čtyři hodiny popisuje jeho proměnu z divokého svévolného rytíře obklopeného lupiči a kriminálníky po nevídaně chrabrého hrdinu a vlastence, který výrazně přispěl svými udatnými činy k vítězství nad švédským nepřítelem. Švédové, kteří si vytvořili během třicetileté války status vojenské velmoci, měli zpočátku výhodu způsobenou zradou několika vojevodů a nepřipraveností oslabeného polského národa, avšak v průběhu konfliktu nabírali Poláci sílu, až jejich početní převaha a vojenské nadšení donutily Švédy ustoupit ze země. Zatímco Seveřané měli vyšší technickou vyspělost a skvělou pěchotu a dělostřelectvo, Poláci se mohli opřít o svou jízdu, která snad v té době neměla ve světě konkurenci. Současně můžeme sledovat romantickou linii příběhu mezi Kmicicem, zpočátku divousem, poté příkladným hrdinou a Alexandrou Billewiczównou (M. Brauneková), ctnostnou a hrdou ženou, jejichž láska musela překonat mnoho překážek, především musel pan Kmicic očistit své jméno od zbytečně prolité krve a dobýt zpět svou čest. Snímek pochopitelně nemůže vystihnout mimořádnou košatost příběhu a nespočet postav, jež se objevily v knize, přesto mám dojem, že zejména druhá část byla hodně osekána, bylo vynecháno mnoho zajímavých a dramatických událostí, například dobývání Varšavy. Dokonce se obávám, že bez předchozícho přečtení románu, jímž jsem byl upřímně nadšen, bych měl problémy pochopit některé souvislosti a význam a jednání jednotlivých postav. V dalších rolích se objevil T. Lomnicki (rytíř Michal Wolodyjowski, jehož význam byl ve snímku velmi snížen), W. Hancza (zrádce vojevoda litevský Janusz Radziwill), L. Teleszynski (kníže Bohuslav Radziwill, elegantní šlechtic, výborný válečník, avšak taktéž zrádce) a K. Wichniarz (pan Zagloba, rytíř bystrého rozumu a Wolodyjowského druh v poli). Oceňuji kostýmy, herecké výkony a poměrně věrné vyprávění v prvním díle filmu, zatímco druhá polovina byla pojata mnohem volněji. Hromadné scény ve filmu J. Hoffmana reprezentují slavné bránění Jasné hory v Čenstochové, nejposvátnějšího náboženského místa v Polsku, kde pan Kmicic sehrál dominantní roli a závěrečná bitva mezi knížetem Bohuslavem a panem Czarnieckým, kde pan Kmicic daroval nenáviděnému Bohuslavovi život. Bohužel shledávám, že film, jakkoli impozantní, značně zaostává za knižní předlohou, na druhou stranu jsem přesvědčen, že zfilmovat Sienkiewiczovo dílo byl těžký, ne-li nemožný úkol.

Československá televizní komedie o potížích, které provázely výhru pana Kotrby (L. Pešek), pro svou oblibu v plavidlech nazývaný Admirál. Tento důchodce, který celý život sloužil jako lodník, se stal jubilejním návštěvníkem místního obchodního centra a jako odměnu dostal poukaz na nákup zboží v oné prodejně. Pan Kotrba však touží po nákupu lodního motoru, který by namontoval na loď, kterou si sám postavil a tento produkt pochopitelně zmíněná prodejna nevede. Je nutné tedy vymyslet způsob jak z nabízeného zboží vydělat finance na nákup motoru. V komedii P. Schulhoffa se kromě poněkud neobvykle vznětlivého pana Peška objevil R. Hrušínský jako jeho známý, neboť o přátelství lze hovořit pouze stěží a dále byl obdařen poměrně velkou rolí vedoucího prodejny V. Štekl. V menších rolích můžeme sledovat J. Líra, D. Hlaváčovou a N. Popelíkovou coby Kotrbovu vypočítavou sousedku. Jedná se o třičtvrtě hodinovou nepříliš známou a řekněme průměrnou veselohru, na jejímž konci byl problém pana Kotrby nečekaně jednoduše vyřešen a on tak mohl vyplout se svou lodí na vodu.