obitus

Na úvod musím pochválit povedené efekty, které provází většinu zabití v poslední třetině filmu. Tím jsem vyčerpal pozitiva, zbytek je jen nudná žumpa o tom, jak banda nesympatických "tvďáků" chodí po poušti. Po atmosféře prvního filmu, nebo nedejbože Dickovy povídky Druhá série ani vidu. Škoda.

Pokus o poctu klasickým horrorům funguje pouze v několika málo momentech, drtivá většina filmu je nepovedená, utahaná a nudná. rromou distribuovaný režijní debut Rufuse Butlera Sedera byl zároveň i jeho labutí písní. Možná je to škoda, nejsilnější devizou snímku byl rozhodně on sám v roli Edgara Allana s mimikou a výrazem velmi blízkým Reinfieldovi Dwighta Frye.

V rámci filmů, které se prohnaly After Darkem určitě to nejlepší. Ústřední bratrské duo je dostatečně creepy a jeho vylomeniny relativně originální. Děj je v zásadě hodně primitivní, ale jeho provedení tenhle fakt poměrně dobře maskuje a jako bonus tu máme několik hezkých rodinných scének. Fajn kousek.

Vynikajici, lehce netradicni, ducharina se silnym nabozenskym podtextem. Film ma hodne blizko ke skvostum jako je Omen nebo Rosemarys baby (s tou je podobna i cast pribehu), i kdyz zcela nedosahuje jejich kvalit. Coz ovsem neznamena, ze by nebyl uzasnej. Misty jsem se u nej opravdu bal, technicka stranka je vynikajici a navic herci jsou dojednoho skveli. Predevsim Cristina Raines v hlavni roli, ta je nadherna... Za pozornost stoji i triky, resp. netriky, protoze Winner v nekterych scenach pouzival realne znetvorene lidi, takze vysledek stoji za to. Jo a taky tam masturbuje Beverly D'Angelo.

Celou projekci jsem sice strávil pod hvězdami, hlubokou debatou o bílých kalhotkách a roztoužených ženách, ale přesto nemohu jinak. Nepřetržitý hurónský smích MUDr. Cabala, rozléhající se jinak klidným Ostravskem, mě dokonale přesvědčil o kvalitách snímku. EDIT: po zhlédnutí filmu bych mu měl ubrat minimálně tři hvězdičky, je to nudná blbost. Leč dojmy z THS jsou intenzívnější.

Svedska poloamaterska zalezitost, znama hlavne kvuli tomu, ze jde o uplne posledni film Brandona Lee. Prvnich deset minut jsem se opravdu dost nudil a premyslel, proc je kolem toho takovy pokrik, ale zhruba od setkani hlavniho hrdiny s pritelkyni se film neuveritelne rozjizdi. Citace strida citaci, krev strika proudem a zabava prudce stoupa. Co se mi ale na tom libi nejvic je laska k filmum (hlavne beckovym) ktera z toho sala. Kdyz hlavnimu hrdinovi v souboji s partickou typku z Clockwork Orange dodava odvahy Arnold Schwarzenegger a on je pak hodne krvavym zpusobem zlikviduje citil jsem drobnou satisfakci. Commando je preci mnohem lepsi nez cokoli od Kubricka. Jasne, ne kazdej reziser je hned Jackson nebo Raimi, ale kdyby v Cesku jednou za dva roky vzniknul takovejhle filmik jsem spokojenej. A o cem to je? Hlavni hrdina pronasleduje nemeckeho teroristu ze Smrtonosne pasti, ktery se obcas meni v Robocopa. A taky tam soulozej Zelvy ninja. Zni to silene? Vsak si to sezente....

V prvni polovine vyborny, rezisersky dobre zvladnuty, slasher. Hudba a syrova brutalita odkazuji na Italii prelomu sedmdesatych a osdesatych let, prace s kamerou (predevsim cernobile nalety) pak na ranne horrory Sama Raimiho. Vrazdy jsou dostatecne vynalezave, zabavne a maji skvele nacasovani. Bohuzel v poslednich 40 minutach se film staci ze slasheru s klasickym schematem k japonske podivnosti, coz v tomto konkretnim pripade zanemna k nude. Brutalni zkraceni a mene "originalnich" napadu by Shiryo no wana vytahlo z prumeru, kde se bohuzel ted nachazi.

Originalita uz z asijskych ducharin prakticky zmizela a bohuzel ani thajsky Shutter neni vyjimkou. Vpodstate se v nem nesetkame s nicim, co uz by jsme nekolikrat nevideli. Nastesti je zpracovani silne profesionalni (kamera v posledni tretine je opravdu skvela) a autori vedi, jak divaka poradne vydesit. Nektere sceny jsou opravdu infarktove a osobne si budu dlouho rozmyslet, nez zas neco vyfotim polaroidem. :)

Tempem vyprávění, stopáží i lookem jakoby Believers spadali do poloviny sedmdesátých let, kdy podobné (v drtivé většině kvalitní) filmy vznikali jako na běžícím pásu a diváci je hltali s nadšením. Jenže tenhle kousek je o patnáct let mladší a na konci osmdesátek asi příliš úspěchu nesklidil. Což je škoda, protože jak příběhem tak zpracováním jde o slušný nadprůměr, jehož tempo plyne povětšinou klidně, ale správně, i když pozvolna, graduje až k pěkné pointě. V rámci úzkého kruhu filmů, ve kterých se operuje s voodoo a jeho obměnami řadím Believers rozhodně k tomu lepšímu.

Šablonovitá duchařina, ve které tvůrci zcela zapomněli na jakýkoli náznak originality. Naštěstí to tentokrát až tak nevadí. Více: http://blog.obitus.cz/2008/04/el-orfanato.html