GordonCZ

Wir müssen zusammenhalten, aneb o strastech obyčejných lidí za německé okupace, kteří se shodou okolností stanou jedněmi z mnoha bezejmenných hrdinů války. Josef Čížek totiž i přes riziko, jakému vystavuje sebe i svou manželku, schová ve svém bytě Davida Wienera, židovského mladíka z rodiny jeho bývalého nadřízeného. To, co z tohoto filmu dělá naprosto vynikající snímek, ale není jen možnost sledovat strastiplné osudy, které Čížkovým toto rozhodnutí přináší, ale především jednotlivé charaktery, které nám dávají šanci srovnat rozdílné pohledy na to, jak se vyrovnat s realitou okupace. A to, že realita nebývá nikdy jen černobílá, nám umožňuje pochopit nejen postava Bolka Polívky nebo Jaroslava Duška, ale také Jiřího Pechy.

Po právu dnes již kultovní film o tom, jaké to "tehdy" bylo a nebylo. Je až neuvěřitelné, že se Janu Hřebejkovi podařilo do necelých dvou hodin vtěsnat tolik témat a navíc je ještě podat natolik výjimečně zábavnou formou. Navíc ani přehlídka českých hereckých hvězd filmu nijak neškodí, ale naopak jeho kvalitu pozvedá ještě o něco výše. Možná je to i díky celkové pohodě, která vyzařuje s jednotlivých herců a tím pádem i z celého filmu. Nezapomenutelná je v tomto smyslu zejména krátká improvizovaná scénka s prskavkou v podání Bolka Polívky.

Na první pohled by mohla celková délka tohoto snímku (viděl jsem director's cut, takže 3 a půl hodiny) vypadat jako až děsivě dlouhá, ale pokud máte rádi kvalitní válečné filmy z období druhé světové války, po chvíli zjistíte, že vás tento film chytil natolik, že se od něj nemůžete odtrhnout až do konce. S německou precizností je zde totiž věrně ztvárněno stísněné prostředí uvnitř ponorky, odtržení od blízkých doma i všudypřítomné napětí z čekání dané rozhlehlostí Atlantiku. V kritických chvílích se pak ukazuje, že je potřeba nejen zručnost posádky, ale také kapitánova rozhodnost a schopnost inspirovat své muže i k takovému úkolu, jako je pokus proplout kolem Gibraltaru do Středozemního moře. Setkání ponorky se zásobovací lodí ve Španělsku pak poskytne i krátký náhled na rozdílnost reality života posádky s tím, jak si jej představují lidé v zápolí. Soundtrack pak celkový dojem ještě vyzdvihne, čímž si někdy připadáte, jako byste tam byli s nimi.

Když díky policejní povolence přijedou Tassin a Pithivier na návštěvu do železářství svého bývalého velitele Chaudarda, nemůže to dopadnout jinak, než jejich poněkud nechtěným vstupem do odboje, porážkou německých okupantů ve městě a okolí a následně hrdinským útěkem do Anglie. To všechno samozřejmě jejich osobitým stylem, nyní osvěženým zasazením příběhu do období, kdy už Francie byla rozdělena na okupovanou a tzv. "svobodnou zónu".

Statečné trio ze 7. spojařské roty francouzské armády se vrací, ale tentokrát už ani ne tak na bojiště, jako spíše do jednoho zajetí za druhým. I když většinu nejlepších hlášek a situací lze najít už v prvním filmu, jeho pokračování nijak výrazně nezaostává a dokáže nabídnout také spoustu klenotů, jako např. "...červený drát na červený knoflík, zelený drát na bílý?", "Jméno: Tassin. Hodnost: Brambory." nebo "Nedávej umělý dýchání někomu, když má zlámaný ruce.". Prostě návrat, jak má být.

Takto skvěle to dopadne, když si Francouzi udělají srandu sami ze sebe a ze své porážky ve druhé světové válce, kterou jim Německo uštědřilo svým bleskovým tažením za pouhých 6 týdnů. Ještě štěstí, že mají statečné vojáky jako jsou Chaudard, Pithivier a Tassin ze 7. spojařské roty, kteří se v době "ukázkového ústupu" francouzské armády rozhodnou stát se jedním ramenem kleští ukrytým v lese pro případ, že by se situace obrátila a Němci by začali ustupovat. A při troše štěstí je možné, že tímto lesem ustupovat snad nebudou - zvlášť když tudy ani nepostupovali...

Ztřeštěná parodie o slavném Robinu Hoodovi, po které se už jen těžko dokážete podívat na originál, aniž byste se nesmáli. Poměrně dobře se totiž drží příběhu právě původního filmu o Robinu Hoodovi a jeho jednotlivé části paroduje natolik povedeným způsobem, že se v podstatě už po prvním shlédnutí stal jednou z mých nejoblíbenějších komedií. Popsat zde na pár řádcích jazykový chytáček, Mrkala, Jeníčka, souboj v lukostřelbě, šerifa z Lotringhamu nebo Pannu Mariannu ale není možné, takže kdo ještě neviděl, měl by to rychle napravit.

Podle mého názoru je německo-český Stalingrad rozhodně jedním z nejlepších válečných filmů z období druhé světové války, které zatím byly natočeny. Na rozdíl od třeba Nepřítele před branami se nám totiž nesnaží podsouvat již tolikrát recyklované "strasti milostného trojúhelníku na pozadí válečného konfliktu", ale dává nám nahlédnout do nepoměrně reálnějších osudů hlavních hrdinů filmu. Sledujeme tak, jak se u přehnaně sebevědomých vojáků německého Wehrmachtu přetavují počáteční pochybnosti v definitivní ztrátu iluzí o válce i o Třetí říši a její ideologii. Na místě, kde je smrt všudy- a všudepřítomná tak bojují už jen sami za sebe a za své kamarády z jednotky, kteří se jim nezřídka stávají bližšími osobami, než jejich vlastní rodiny. Vyústění celého filmu pak naštěstí zůstane ve stejně syrově reálné rovině jako celý film, což mu přidává další plusové body v mých očích. Nebýt hudby (která přestože je naprosto skvělá, příliš opakuje stále stejnou skladbu), byl by to plný počet.

Jedna hvězdička jen a pouze za to, že se mi to jako malému klukovi ještě celkem líbilo.

Miluji britský sitcom a britský styl humoru obecně díky jeho důrazu na sarkasmus, ironii, černý humor a hlavně na dialogy mezi malým počtem jasně definovaných postav. Black Books na tomto schématu přesně staví a nutno říct, že se jim to daří opravdu dobře. I když oficiálně by měl být hlavní postavou Bernard, mně osobně se zdál Manny svou rolí mnohem lepší a taky díky jemu a tomu perfektnímu konci dávám 4*.