vyfuk

Říká se, že darovanému koni na zuby neser. Ale ukáknu si. Ne že ne. Recenze tvrdila, že to je jako 50 odstínů hnědi pro náročné. Zajímavá úvaha. Donutilo se mě zamyslet nad tím, v čem je tenhle film třeba lepší než ona vlhká sága. A v něčem jsem dospěl, že subjektivně nijak. Objektivně je to docela jasné, ale od toho tu nejsem. Dvě hrdinky žijí ve svém domina a subina světě, kde jedou dril a už to začne být otravné. Jak pro postavy, tak diváky. Hlavní herečka subiny je nepříjemná jako daně v březnu. Film je celou dobu ještě v takovém pseudo-WWI hávu společnosti žen, které nejraději rozebírají život brouků a má to i takovou bažinatou atmosféru s těmi obrostlými baráky a podobně. To na mě docela působilo. Ale stále jsem čekal, co z toho bude. Pak už se děj vytrácí a je to jen strašná otrava. Pak se kus děje odehrává ve vagíně a tak dále. Nechci to hanit. Jasně, z anotace se dozvíme, že je to pocta něčemu. Beru. Ale za mě jediné štěstí, že to bylo zadarmo.

V moment, kdy jsem zjistil, že vyjde něco takového a ještě ze slovenské produkce, začal jsem napínat uši. Těšil jsem se jako koledník na pomlázku. Podpořila to cena z festivalu, rozmělnili anti-ándrasské recenze a zase vyhladily rozhovory s Nvotovou, která věděla, co dělá. Pak přišly procenta a mé samotné zhlédnutí a jsme tam kde jsme. V prdeli. Rozumím, že definovat něco jako horor je dnes ošemetné. I kvůli idiotům, co pod klasikou hororu stále vidí něco jako Paranormal Activity. Jenže tady jsem se při každé scéně nejvíc děsil toho, že postavy zase promluví a budou chtít cokoliv dělat. Osobně si myslím, že se slovenštinou jsem kamarád. Dokáži s ní docela i hovořit a o rozumění jazyka ani nemluvě. Je fakt ten, že ovšem čarodějnici jako "bosouhorku" jsem zjistil, že existuje až před filmem. Nicméně tady se vyvinul nějaký dialekt, kde postavy huhňají, mumlají a je jim rozumět třeba 40 % toho, co povedaj. A to jsem optimista. Pak je tu jazyk těla. Další šum. Postavy dělají všechno strašně nahodile, necharakteristicky a hlavně bláznivě. Někam přijedou, začnou střílet, bláznit z kravin a divák ani neví proč. Při nejlepším jim rozumí něco jako "Čo huhmmmm tam hmmmmhu niečo bbbbu bolo!" Jsem upřímně alergický na to, že dnešní kritici strašně rádi mluví o tom, jak se autor ve filmu vyjadřuje sebestředně a myslí si o sobě něco víc. Velká výjimka je v tomto případě u tohoto filmu oddělování na kapitoly, které jenom podtrhuje problém celého filmu. Máme kapitolu Divé dítě nebo co to bylo a o něm za celou dobu nevím, že existuje. Postavy jednají, jako kdyby utekly z povídkového sborníku a vyhlásily revoluci. Spousta věcí je ve filmu strašně přemrštených, emocionální až se v tom strašně ztratí ta pointa. Která je sama o sobě v něčem vágní. Jasně, chlapi jsou prasata. Jasně, Velikonoce jsou brutální lynč na ženy a blababla. Mimochodem já sám nejsem fanda oslav Velikonoc, ale u téhle scény jsem sám trochu křenil. Suma sumárum strašně random film. Nevadilo by mi poselství... nic. Ale ta forma je jako otevřený jogurt na júlovém slunci. Dobrou chuť!

Film, který se zajímavou lehkostí kombinuje lidskou křehkost a zároveň i zbytečnou surovost. Ještě ke všemu v rovině kluků, kdy se mnohdy předhazuje spíše to druhé. Nejvíce překvapující na filmu byly vztahy mezi aktéry, které ukázaly, že něco takového mohou mít i zastánci mužského pohlaví. A přitom nemusí jít o žádnou macho propagandu. Klasicky do toho musí autor vtěsnat nějaké nadpřirozeno, což je na tyto filmu už klasika, ale zase toho nebylo tolik. Po nějaké době islandský film, který mě bavil a dával mi i smysl.

Dílo v něčem velice jednoduché, ovšem emotivní propracované a dlouhé. Přičemž ani minuta nepřijde nazmar. Až na slabší, ale kratší rozjezd. Celkově konstrukce filmu je v něčem docela zvláštní, jelikož se zdá, že body obratu přichází docela nahodile v nesouladu s délkou, ale kupodivu jsem to zde řešil nejméně. Skvělé a sympatické herecké výkony. Napínavé v akci až do konce. Konec trochu kostrbatý bez nějakých emocí, ale to bych zase nebral jako katastrofu. V detailech jde o to, že mě film zase tolik nestrhl, ale v mnoha ohledech mu vlastně nemám moc, co vytknout.

Nečekaná záležitost v kině naslepo. Film, který jsem nevěděl, že existoval a asi bych se na něj jen tak nikdy nepodíval. Už kvůli nečekaně nízkému hodnocení. Protože za mě film není nic hrozného. Konečně je to western, který ukazuje cowboye zcela doslovně, což se mi snad ještě nestalo. Rozjezd lehce vágní a to samé i motivace různých antagonistů, kteří jsou také nečitelní. Nicméně jinak hudba skvělá, herci také, pasáže s přírodou a krávami pecka. Zároveň i nečekaně vtipné. Za mě příjemný film. Zdarma v kině docela zážitek.

Téma zřejmě zajímavé, nicméně způsob jakým to vidíme v praxi už pro mě trochu drhne. Není tam nic, co by mě tak extrémně zaujalo. Jedině co, tak Firth, který po nějaké době hraje kontroverznější nebo zápornou roli, ale to není zrovna udržitelný aspekt.

Záležitost, která přesně sedí do dnešní tak, že skoro nemá cenu urazit nikoho, kdo by snad náhodou nebyl totálně zfanatizovaný. Taky je to téma, které zpracováním udrží, není to jen nějaká nahodilost a navíc je vrstevnatá i mimo tento hlavní problém. Na svou délku a koncept nevídané. Skvělé využití mladých hercům autentičtější promluvy postav a především možnost debatování nad problematikou. Jedna z věcí s největším přesahem.

Chápu asi ten princip. Je fakt, že je to v rámci Marvelu asi nejoriginálnější kontent v současnosti. Je zajímavější. Ale tím končíme. Zaujetí je u mě blízko nule.

Po nějaké době film, který si mě získával postupně. A kupodivu si to až na malé výjimky nedokázal zkazit. Naopak. Zpočátku nejasný film se velmi brzy začne víc projasňovat v tom, kam bude směřovat v jednodušší lince a poté i v té hlubší boje se samotným strachem. Herci buď zapomenutí nebo neznámí, o to více překvapující, jen z počátku málo uvěřitelné až kostrbaté. Hudba perfektně doplňuje film s atmosférou. Velice něžný portrét, který se někdy trochu diskredituje malými patetickými gesty a proslovy, které ale naštěstí dokáží zaniknout. Role Issové dokáže působit lehce kontroverzně, jelikož ji jiné postavy dokáží dost jednoduše odpálkovat. I přesto se její role získává postupně jak pro diváka tak pro postavy. Plus k tomu její hraní je absolutní strop. Tento zážitek si s láskou nechám líbit.

Velmi nečekané představení od TV Nova, která snad poprvé ve své historii vyprodukovalo něco kvalitnějšího i z objektivního hlediska. Jasně, co si budeme povídat, je to tak trochu Dr. House, akorát víc empatický. Naopak asi mnohem více citově zabarvený, nicméně najet na vlnu toho, že jsou mi hlavní postavy sympatické bylo více než jednoduché. K tomu je taky fakt, že v rámci originality je seriál evidentně předělávka jiného, ale na to už si člověk v českém kontextu zvykl. Alespoň, že se to nepojebalo. Vlastně naopak. Nepamatuji si obecně seriál, který by dokázal takto bavit a měl bych touhu ho co nejdřív dokoukat. Asi dlouho ve mně zůstane pocit prvního dílu, který mě emočně strhl, jako bych na seriál koukal několik let. To, co bylo později otravnější byl overused různých písniček, čemuž se dalo dost jednoduše vyhnout. Voyo umí docela konkurovat kvalitní zábavě a pokud to takhle půjde dál, budu za tu konkurenci jen rád. Zde bych si klidně přál druhou sérii.