cineman

Soutěžní sekce zase jednou ukázala svou odstrašující temnou stranu. Jakákoliv podoba s Mrtvým mužem vychází na prázdno kvůli absurdnímu a naprosto nezáživnému příběhu vedoucímu do stanice Nikam. Hlavní hrdina se potací mezi dvěma výrazy. Ovšem nejostřejší zbraní portugalského Clinta Eastwooda je jeho smrtelně dlouhý pohled. Westernový paskvil.

Nepochybuji, že poslouchat před dvě hodiny filozofickou interpretaci filmů, reklam či mediálně známých světových činů lámanou angličtinou může pro někoho být kinosálovou noční můrou. Avšak komentáře Slavoje Žižeka, který provází diváka celým dokumentem a jeho vtipný způsob vyprávění zasazený do zaranžovaných scén filmů ani chvíli nenudí. Pro fanoušky filmu nutnost.

Když se oprostím od povedeného sestřihání ukázek brilantních Kubrickových filmů, je dokument pouze snůškou několika individuálních odlišných hypotéz o významech všeho druhu. Některé zní zajímavě, jiné jsou přitažené za vlasy. Lidé věří, čemu chtějí věřit. Tím spíš, když se najde alespoň jeden člověk, co s vámi sdílí potrhlý názor. Můžete si hned myslet, že jste na to kápli. Ve většině případů ale půjde pouze o ujeté konspirační teorie typu, že 01/09/11 byl útok USA na USA. Každý ať si to přebere sám.

Režisér si pozval své kámoše/dobré herce, aby mu zahráli ve filmu sebe/dobré herce. Dokumentárním stylem zaznamenává jejich životy při natáčení filmu a sem tam více či méně střídá fiktivní příběh ve filmu z realitou filmu samotného. To jsou tak jediné chvilkové momenty, kdy se musíte namáhat s přemýšlením. Mohla z toho být pořádná slátanina, ale ze všech postav čiší taková pohoda a přirozenost, že jejich příběh a kadence humoru dokáže dlouho bavit. Ke konci zábava slábne, ale když už nic jiného, tak se jedná o svěží vánek na českém filmovém nebi komedií.

Rád chodím na filmy, které ve mně dokáží vyvolat jakékoliv emoce. Vlastně takové filmy vyhledávám. Když to má pak jeden film ve svém popisu, utíkám za tím. Humorný a dojemný, muzikální a komorní zároveň je snímek belgického režiséra, který před lety v Karlových Varech úspěšně představil své Smolaře. Přeskakování v čase během děje není na obtíž a postavy, které jsou skvěle zahrané, se tak divákovi odhalují postupně až do samého konce. Zatím nedojemnější film letošního vážného festivalu.

47th (2): Produkce HBO jen tak nějaký slabý výrobek do světa nepouští. To je stále platné. Prezidentské volby ukazují zákulisí ani ne tak dramatické jako spíše historicky globálně medializované prezidentské kampaně v roce 2008. Film charakterizují výborné dialogy, přesné herecké obsazení, gradující davové scény a trefný hudební doprovod. Pro režséra jedovatě protivné série o Austinu Powersovi Jaye Roache velmi dobrý zápis do filmografie.

Výsek současné společnosti ukázán v celé své kráse a hrůze. A kdo pak je tady ten hnusák - zámožný, znuděný a zdegenerovaný "vyspělý" občan nebo chudý afričan lačný po penězích? Na tuhle hru jsou potřeba dva. Dva lidi.

Asi nebudu jediný, kdo si oddychl, když bručící lišák Brady odjel konečně bručet zpátky do USA. Bohužel to bylo až na konci filmu.

V tunelu, odříznutý od spojení s vnějším světem, byl snad každý. Trochu jiný pohled z podzemí různých metropolí nabízí dokument režiséra, který obhajuje vítězství z karlovarské soutěže dokumentů v roce 2006. Ukazuje klipovité průjezdy stanicemi, hektické nástupy a výstupy na architektonicky rozmanitých nástupištích a hlavně zpovědi lidí, kteří tráví jízdou metrem děsivou dávku svého životního času. Mohl ale ukázat mnohem víc. Podle mě nevyužité téma. Co máte společného s ostatními kolem vás můžete zjistit shlédnutím tohoto dokumentu nebo prostou komunikací s lidmi při další návštěvě prostředí metrosystému.

Církevní pedofilie léčená humornou a trochu nečekanou cestou pomsty. Režisér si vybral pro diváky smích na místo slz a krev na místo pár facek. Svým podáním nenabízí rozřešení ožehavého tématu morálních úpadků a excesů v katolické církvi, ale jednu z možných lidských reakcí na takové události v rodině v podání skvěle zahrané matky ukazuje vcelku expresivně.