linsi

Moc dobrý film, jeden z nejpůsobivějších, jaké jsem kdy viděla. Ale jednu poznámku si nedovedu odpustit - poslední dramatická scéna v nemocnici je dost nepravděpodobná, protože onkologičtí pacienti v tomto stadiu, navíc pár hodin před smrtí, jsou natolik pod vlivem tišících prostředků, že jsou mimo realitu, když už ne přímo v bezvědomí, tudíž nejsou schopni takových promluv, jak bylo předvedeno. Nicméně bez toho by film z části ztratil na efektu, takže uznávám, že by v tomhle případě byla škoda řídit se fakty.

Já vážně nevím, proč se nepoučím, vždy se nechám přemluvit a podívám se na film natočený podle knihy, kterou jsem četla... Larsson vymyslel skvělý příběh a napsal úžasnou trilogii a fakt mi nejde do hlavy, že by někdo, kdo to četl a má k tomu dílu nějakou úctu mohl natočit toto... Jasné, film nikdy nemůže postihnout vše stejně jako kniha, ale mohla by být projevena aspoň maximální snaha. Jenže tento film postrádá náboj, postavy jsou mdlé a nevýrazné, děj ochuzený, někteří z herců jsou až příliš daleko od podoby, kterou jim dal Larsson.. No doufám, že se mi povede tenhle zážitek brzy vytěsnit z paměti...

Ach Bože... chudinka Brontë... ta se musí obracet v hrobě... Horší filmovou adaptaci knihy jsem snad ještě neviděla.. Binoche mám normálně fakt ráda, ale tady mi silně lezla na nervy a navíc na postavu, kterou hrála, byla dost přestárlá. To ale teda i Ralph. Jsem znechucena.

Tak tohle je opravdu film plný překvapení... koho by napadlo, že ti dva skončí spolu???? To mi vážně vyrazilo dech... Vše, co se ve filmu stalo bylo tak strašně neočekávané, že jsem po celou dobu nemohla napětím spustit oči z obrazovky!!!... ne teď vážně... Je jasné, že u romantických komedií se dá děj dost dobře předpovědět dopředu, ale některé mají aspoň líbivé scény a příjemný humor. Návrh však pro mě neměl ani jedno. Když už je film stupidní, čekám, že se aspoň zasměju, ale u tohoto jsem čekala marně...

Tak tenhle film jsem chtěla vidět hodně dlouho a teď jsem se k němu konečně dostala. Někteří tu píšou o nudě, o tom, že je film zbytečně natahován... Ok, je pravda, že i pro mě byl trochu náročnější na soustředění, jelikož je natočen dost originálně, ale rozhodně jsem se tedy nenudila. Co bych filmu vytkla je to, že kdo nečetl knihu, nemůže dle mého názoru pochopit úplnou hloubku příběhu. Myslím, že by neškodilo trošku ubrat ze scén, které se točí okolo Kozlíkova boje za svobodu a přidat více těch, které by lépe vyjadřovaly Markétiny pocity a přesněji objasily podstatu její situace. Přece jen se film jmenuje "Markéta Lazarová" a ne "Kozlíkovi nikdo nevládne". Nicméně film na mě opravdu zapůsobil a líbil se mi, proto 4*

No já teda nevím... Musím přiznat, že jsem se u filmu zasmála, ale zároveň i tak trochu naštvala. Děj mi přišel přehnaný, konec až absurdní. To, jak Bolek naváděl vlastního zetě k nevěře... nechutné. Mně se na těch Vejdělkových komediích prostě nelíbí, že si z dost vážných témat dělá srandu a děsně je zlehčuje. To mi vadilo i na Ženách v pokušení. Ráda se sice dívám na život s nadhledem, ale tohle už je fakt moc i na mě. Navíc tomu, co v Mužích v naději Vejdělek tak slavnostně hlásal, prostě nevěřím. Protože z vlastní zkušenosti i ze zkušeností lidí, které znám, se mi spíš ukazuje, že nevěra vztah fakt nezlepšuje. A to ani ta "co nic neznamená" a nepřijde se na ni.

Bílý oleandr je jedním z mých oblíbených filmů. Není to klasický nechutný americký slaďák, ale je to doopravdy o něčem. Michelle je naprosto skvělá manipulátorka a je zarážející, jak přes svou zdánlivou bezmocnost a izolovanost dokáže tak ovlivnit ostatní. Astrid mi fakt bylo líto.. Jediná osoba, kterou měla ráda, skončila pro vraždu ve vězení, snažila se své dítě neustále měnit k obrazu svému, udělat z něj jakousi svoji zástupnou figurku. A aby se jí to povedlo, neváhala "dorazit" chuděru Renée. Chtěla ji mít jen pro sebe a podle sebe, chtěla od ní brát všechno, ale sama jí nedávala vůbec nic. Astrid to musela mít zatraceně těžké, jednak proto, že byla víceméně úplně sama a druhak ani nevěděla, kdo vlastně je. Protože kdykoliv se začala vyvíjet určitým směrem, její matka to stopla a začala jí cpát do hlavy, že ona přece taková není. Taky mi připadalo zajímavé, jak se Astrid vždy přizpůsobila svou image i životním stylem prostředí, ve kterém zrovna byla. Co mi přišlo trošku nevychytané, byly snad jen ty občasné dialogy mezi Astrid a Ingrid, protože na to, jak byla Astrid mladá a ve všem zabředlá, vypadalo to, že má na věc dost dobrý náhled a na svůj věk to má všechno až moc dobře zanalyzované. Ale nebudu si kazit film a vezmu to tak, že prostě jen vzhledem ke svým zkušenostem předčasně vyzrála :-)

Neviděla jsem moc filmů, které by se zabývaly existenciální frustrací, ale tento je tedy naprosto výstižný.. Lidí, kteří mají podobný problém jako Kačer, je víc, než by člověk řekl, jen o tom nikdo moc nemluví. Vlastně ono se o tom těžko dá někomu povídat. Zvlášť pokud má člověk objektivně všechno a "měl" by být šťastný, ale přesto není a ani sám pořádně neví proč. Co má teda vykládat ostatním, když se zeptají, co se děje? Tuhle "prázdnotu" nebo "hořkost", jak to nazval Coelho v knize "Veronika se rozhodla zemřít", se každý snaží zabít jinak - někdo chlastá, jiný se podřeže, další třeba zahýbá... ale všem prostě chybí NĚCO. Ani Jana Brejchová (mimochodem postava, kterou představovala, mě tak trochu vytáčela) nebyla šťastná, taky jí to něco chybělo. Akorát jak sama vyjádřila, na rozdíl od svého manžela se nepokusila zabít, ale dál se starala o dítě a domácnost. Neříkám, že byla vzor ctnosti, ale nevzdala se zodpovědnosti, kterou měla. To Kačer udělal. Já osobně sebevraždu neodsuzuju, věřím, že pokud to člověk udělá, tak proto, že je mu fakt mizerně. A kdo si kdy neřekl, jak krásné by bylo nemuset na nic myslet a nic necítit? Co se zodpovědnosti týče, tak ono je sice pěkné o ní povídat a poučovat druhé, ale zajímalo by mě, kdo z těch, co tu o ní psali, podle toho skutečně žije a nikdy od žádné své zodpovědnosti zbaběle neutekl. A je takový rozdíl, jestli se člověk chová nezodpovědně za života nebo se zachová nezodpovědně tím, že spáchá sebvevraždu? Vždy tím někomu ublíží. A pokud ublíží sám sobě, je to jen jeho volba a jeho právo. Je to prostě o tom, že člověk chce žít jinak než žije. A někdo má tu sílu a odvahu to změnit a třeba se i kvůli tomu zachovat jinak, než se od něj očekává a někdo ji nemá a zabije se. Například Kačer mohl sebrat ženu a dítě, odstěhovat se od jejích příšerných rodičů, zkusit si najít jinou práci... Otázkou je, jestli to neudělal, protože by to bylo moc namáhavé nebo jestli byl přesvědčen, že by se tím nic nezměnilo... No nejvíc tragický z celého filmu mi stejně připadal psychiatr... Sám totálně vyhořelý a rezignovaný na vše, ale pořád dál na svém místě, v roli toho, od kterého se očekává pomoc a předpokládá se, že on sám ji nepotřebuje.