wiercza

Neskutečná no-óbl "one woman show" Báry Hrzánové. Tuto inscenaci jsem ze záznamu viděla několikrát. Letos jsem ji měla možnost zhlédnout v divadle live. Zatím můj nejlepší zážitek z divadla vůbec! Když jsem se před začátkem představení porozhlédla okolo sebe, usoudila jsem, že si Budžes zamilovali lidi všech věkových kategorií. Já se o této době dozvídala jen v odborných článcích a knihách, také od rodičů. Od první chvíle, co se Bára objeví na jevišti, se publikum vysloveně řehtalo, burácelo smíchy a já s ním. Bára si atmosféru užívala, mnohdy bavila více, než znám ze samotného televizního záznamu. Příběh Helenky Součkové je z dob normalizace. Diváka zaujme osobitým dětským pohledem na svět, na tehdejší dobu, svou „ukecaností“, skvěle vybarvenými zážitky. Doslova hláška za hláškou. "Trochu jsem jedla sníh - ten můžu!" Snad jsem na tomto báječném představení nebyla naposledy!

Tohle je prostě bomba film! Drisse (Omar Sy) je bezprostření týpek, který se náhodně dostane do profese opatrovníka velmi bohatého tetraplegika, aniž by vlastně chtěl. Film bych mohla vidět vícekrát a stejně se mi neokouká pro jeho humor, způsob navázání nevšedního přátelství mezi oběma hlavními aktéry, kdy se od sebe navzájem něco přiučí. Nejlepší scéna je jak Drisse zjiští, že Phillipe nemá díky svému postižení cit pro termické podněty :-D .

Nádherný zážitek. Nejlepší film, co jsem letos viděla...