jezurka42

Every time we have a chance to get ahead, they move the finish line. Známá je věta, že za každým úspěšným mužem stojí silná žena. A tak za každým Alem Harrisonem, Johnem Glennem či dokonce samotným Neilem Armstrongem najdeme krásné, odvážné, inteligentní, vtipné (a často v nepohodlných podpadkách běžíčí) ženy jakými bezporu Katherine, Dorothy a Mary byly, jsou a navždy budou. Historie byla utvářena za pochodu, tvarovala se na nerovnostech, rozdíly byla mohutně rozdělována. Až teprve, když měla přijít ta první volba, ten nejdůležitější krok v historii lidstva, podali si dva naprosto odlišní lidé ruce, aby najednou zjistili, že odlišnosti fyzické nejsou důležité jestliže v duši a srdci jednáme a bojujeme za stejnou věc. Otevři oči, pohledni nahoru. Zjistíš, že rozdílnost se ztrácí čím dále seš od planety Země. Člověk si připadá titerným, dokud nepochopí věc jednoduchou - titernost se promění ve spojitost a pospolitost.

I am honest. I say what’s on my mind and if you can’t take it, then fuck off. Takové to správné Allenovské vyznání jeho největší lásce, nejvášnivější milence, nejrozmilejší přítelkyni - hvězdě americké společnosti, zařící v noci, za sluneční brýle schovávající se ve dne. Oh New York, Oh New York, I Love You So! Po letech neustálého odkládání otevřela jsem toto vyznání a sama se bezhlavě zamilovala do té neuroticky něžné krásky. A když se sem tam mihne nevšedně stylová Diane Keaton a tajemně krásná Meryl Streep, člověk si uvědomí, že v té neočekávané blaženosti mohl by i umřít.

People may say I couldn’t sing but no one can say I didn’t sing. Film o krásné, křehké ženě, které vše, co dělala, dělala s neuvěřitelnou vášní, s oddaností, se silou, která bořila vše, co ji přišlo do cesty. Protože to, za co se bila, bylo to, co ji naplňovalo, co ji drželo celá léta při životě. Hudba. Zpěv. A ačkoli ji mnozí lidé nazývají nejhorší zpěvačkou na světě, já se ji klaním za to, jak neuvěřitelně uvěřitelně a lidsky zpívala, protože to dělala, jak nejlépe dovedla. Bravo Florence. Bravo.

He is unforgettable. HE IS unforgettable. Muž s velkýma smutnýma očima, které byly naplněny touhou a oddaností vůči životu. Jediný pohled, a člověk stojící naproti němu byl najednou obnažen, jen ve své křehkosti, nedokonalé lidskosti. A díky tomu byl John jedinečným, nezapomenutelným, neuvěřitelným. Odešel příliš brzy, a ty smutné oči vryly se navždy do pohledů těch, kteří ho milovali celým svým srdcem. Kdo tohle dokáže?

The minute you get married, you start to drive each other crazy. V jedné minutě si říkám, že se jedná o romantiku, aby v další přišel nádherný komediální počin od Meryl či Jacka či od obou najednou. Film šlape jako dobře namazaný stroj, jenže když ten hluk a ruch najednou pomine, nedokážu si vybavit, co skutečně ten dobře namazaný stroj vytvořil. Protože po konci zůstane taková ta divná hořká pachuť na jazyku, která pomine až ve chvíli, kdy na tento snímek zapomenu. Z čeho to všechno neumím ale pojmenovat. A tak stejně jako nerozhodná byla Rachel před svatbou i rozvodem, zůstanu taková nad hodnocením tohoto filmu.

Do you remember where you parked the car? Jeden z těch revolučních devadesátkových filmů, který zaexperimentoval s VFX technologií, přišel s originálním námětem, našel brilantní motivy v hudbě Alana Silvestriho, z Bruce udělal podpantofláka, z Goldie ošklivku a z Meryl komediální herečku. Oh boy, good old days!

I just think we were meant to be together even though we never will be. Láska je strašně komplikovaná věc. Dokáže zahojit i zranit. Hlavu zamotá, srdce obelstí, duši zasáhne šípem ostrým. Molly a Frank měli štěstí v neštěstí. Střetli se náhodou, potkali se záhy, zamilovali se nedobrovolně. Ale jak lásce říct ne, když je tak lákavá? Oba si byli vědomi toho, co všechno mohou díky jednomu okamžiku ztratit. Cítili se ztraceni, neschopní toho správného rozhodnutí. Nervozita, nerozhodnost, neschopnost. Tři ne, které se mohou velmi jednoduše proměnit v ano, jen musí dojít na to slovo. Krásný, civilní film s krásnými herci podávající civilní, skutečný výkon. Jsem zamilovaná. Zcela dobrovolně.

Co se z těch bot snaží vyklepat? Ústy se směje, ale oči má jaksi mrtvé. Písek neslyším, skrze tmu nevidím, a strach je mým slabým místem. Jsem ráda, že ani jedna z těch věcí blízká mi není. A ač se to zdá pro některé úsměvné, mne ten úsměv zamrzá na rtech. Sakra, jak ráda jsem, že to skutečně neznám.

You think because you screwed up once, you don’t get a second chance? Přesně tenhle typ filmu je důvodem, proč mám Meryl Streep tak ráda. Věřím jí. Věřím jí, že je Ricki Rendazzo, šílená ženská, která to dokáže parádně rozjet na kytaru, baba, která si nebere servítky a všechno podá na rovinu. Věřím jí, že je i Linda Brummel, křehká, nerozhodná, strachující se matka, která kvůli svému snu přišla o mnoho věcí, o své zázemí a především o rodinu. Tyhle dvě podoby jedné ženy mísí se ve filmu, který možná není dokonalý jako všechny ty oscarové bijáky, ale zůstává ve mne déle a obohacuje mne napořád. Život je o druhých šancích a je jen na nás, jestli je včas chytíme. Ricki, Greg i Julie první krok udělali a život sám jim dal možnost začít odznova. Naposled.

One shot! Film o třech kamarádech, kteří k sobě patří takovou jistou měrou jako smrt k životu. Vykročí stejnou nohou do boje předem prohraného. Nikdo z nich se nevrátí, každý v těch dalekých místech nechá kus sebe. Svůj život, svou duši. Režisér Cimino vytvořil nádherný film o smutných událostech, který by měl každý vidět, ale jen několik málo jedinců se bude chtít toho boje zúčastnit dvakrát. Mě nevyjímaje. Tu svatbu, válku i šílenou ruletu, to čekání na zázrak a ty tváře odvážných mužů a smutných žen však před očima budu mít již navždy.