Přemek

Vskutku překvapivý zážitek, nečekaný v půlce osmdesátých let. O hudbě i skvělém Macháčkovi tu již bylo psáno mnoho, za sebe ještě s chutí zmíním patologicky zrůdně se usmívající cvičitele v druhé půlce filmu... Joj! - Po tomto filmu dlouho nebudete mít chuť na mrkev.

Horší už je jenom Steklého Hroch!

Hloupoučký film o nepodařené převýchově mladistvého delikventa. Mladík, živící se krádežemi aut a snící o dráze automobilového závodníka, je místo výkonu trestu přemístěn na převýchovu do kamenolomu. Srdce kolegů dělníků si nezíská (obzvláště dědek v podání M. Homoly mu nemůže přijít na jméno - říká mu tedy posměšně Psanec, čímž jen zdůrazňuje režisérem nastoupenou cestu k socialistickému pseudo - westernu), jediný, kdo je ochoten mu vyjít vstříc, je samotářský lamač Svatopluk. Nechá ho - navzdory špatné pověsti zloděje - přespávat ve své chatě a večer s ním mívá dlouhé, až rodičovské hovory. Mladík se částečně převychovává, ovšem v pauzách jezdí do Prahy krást auta i nadále. Až příliš pozdě si uvědomí, že není cesty zpět - opět u soudu, kde už mu trest napaří natvrdo. Poznává svůj hřích a vyznává se z něj bezpříkladně kladnému Svatoplukovi. Snad se po odpykání mladíkova trestu opět setkají.. - No hnus, velebnosti! - - Situaci zachraňují jen Kachlíkovy občas vtipné pokusy zahrát tenhle žánrový mišmaš do westernového rohu; tam se mu daří nejlépe. Snové vize hlavního představitele coby automobilového závodníka jsou ovšem hloupé a zavádějící.

Já tento film zahlédl v přehlídce normalizačních filmů v Brně (2007, společně s Hrochem, Vítězným lidem, Člověkem, co není sám atd.). Opravdu otřesné. Opět - jako ve Vítězném lidu - namaskované hlavy, v případě Gottwalda ovšem aspoň trošku životnější. Slátanina je to dlouhá a barevná, člověk se nestačí divit, kdo všechno si v tom nezahrál. Na projekci jsme však asi viděl novou kopii z nesestříhaného negativu, takže jsme mohli vidět i sekvence s bouřícími se spisovateli "intelektuály, kteří nepřijali novou, bolševickou linii strany", rozuměj Marii Majerovou (Jiřina Petrovická), Josefa Horu (Ladislav Lakomý), Vítězslava Nezvala (Miroslav Částek); ta byla v kopii, která šla v sedmdesátých letech do kin, prostříhána; přeci jen, byli to národní umělci a proč tedy připomínat jejich prohřešky proti straně... - - Celý film je takový bezzubě hloupý, ale závěrečná scéna, v níž Kachlík nechá Gottwalda - Zounara ocitovat celý Gottwaldův první parlamentní projev ("My se opravdu jezdíme do Moskvy učit. My se tam jezdíme učit, jak vám zakroutit krky!") a prostřihnout do závěrečné happyendové hudby s tleskajícím proletářsky mladým partesem... - - z té jsem tedy nemohl hrůzou a hořkostí usnout. I proto tedy odpad.

Téměř dvouhodinové "drama", odehrávající se v nejrůznějších pohovkách, křesílkách, konferenčních sálech a stolových společnostech. Namaskovaní herci odříkávají "dokumentární" věty za jednotlivé politiky. Věty jsou často autentické, kontext hrubě zkreslen. Július Pántik jakousi záhadou nebyl za předvedený výkon zavřen ani zastřelen, byť jeho herecké podání silně zvýrazňuje Gottwaldovu postupující syfilis. Celý příběh je traktován div ne jako poslední dnové Krista, obzvláště procházka Gottwalda s Nejedlým nad Prahou neodbytně přivolává takové konotace. Je to skutečně velmi špatné a nestojí to za vidění. Pro zájemce - ano, je to barevné.

Jiřina Švorcová jako bezpříkladně kladná funkcionářka, která v roce 1953 (!) chce, aby vynikající vědecký pracovník (otřesný brněnský herec Zdeněk Kampf) byl převeden z ponižující archivnické práce, kterou vykonává od roku 1948 za trest za to, že jeho kamarád přešel "za kopečky", zase zpátky do výzkumu. Jejímu nadřízenému se samozřejmě nechce a do toho všeho se starý kamarád vrátí, pravděpodobně jako agent. Náš vědátor, neschopný praktického života (jinak by věděl, že ho má hned udat StB), jej nechá dvě noci přespat. Poté kamarád uzme jeho klíče od chaty a tam již jej za pár dní najde StB mrtvého. Vědátor je okamžitě zatčen (ZA CO?? ptáte se? Tak to jste v té době asi nežili) a uvržen do vazby (zde potkává svého "kamaráda do deště" v neuvěřitelně půvabném podání skvělého Jana Libíčka). Hodný estébák (Jiří Sovák) se mu snaží pomoci, zrovna tak, jako kádrovačka (Švorcová). Vědátor nakonec nabídne estébákovi, že mu nakreslí plány svého úžasného vynálezu - ne proto, aby se vykoupil z vězení, ale proto, že už mu "to" uzrálo v hlavě a musí "to" ven, jinak bude pozdě a vynález vynaleznou na kletém Západě! Estébák proti vší logice souhlasí a vozí služebním autem - bez vědomí svého nadřízeného (Vladimír Šmeral opět předvádí jednoho ze svých dýchavičně proletářských plukovníků) - vědátora do laboratoře výzkumného ústavu (!!!!). Ke cti této nesmyslné a absurdní grotesky nutno říci, že nekončí happy endem v podobě propuštěného vědátora, vrhajícího se do náruče soudružsky horoucí funkcionářky, alébrž jej ponechávají (logicky) otevřený - inu, vynález už "vyplivl", tak mu dáme těch patnáct let...

Pánové, já to viděl!!! To není film, to je jen vyvolaný filmový negativ s pohybujícími se lidmi a věcmi.. Ed Wood je proti senilnímu Steklému úplný Bergman. Tenhle film už není ani vtipný svou blbostí (jako třeba Major Zeman), ten už je prostě jen ubohý, ubohý, ubohý! Absolutní dno české kinematografie. - Ad Karlos80: snímek není zavřen v trezoru, neexistuje však obstojná kopie a z negativu TOHLE nikdo vytahovat nebude..:) - Doplněk z 2009 - nevím kde, ale CS Film tento "skvost" někde vyštrachal a uvedl. Je to jen dobře, ať to každý vidí... A doporučuji výborný článek o filmu: http://zpravy.idnes.cz/hroch-pribeh-nejhorsiho-ceskeho-filmu-dxi-/kavarna.asp?c=A090327_143432_kavarna_bos Ad gjjm: Ano, to, že Steklý chtěl mít film rychle z krku, aby mohl točit něco lepšího, šíří po světě jeho žena. Jenže je to kapitální nesmysl: stačí se podívat, co natočil po Hrochovi: další podobné politické sračky. Navíc scénář měl hotový (v jiné podobě, ovšem) už v roce 1964; osobně se kloním k variantě, že chtěl za každou cenu zase točit, a tak se zaprodal rád a hbitě.

Poprvé spatřeno v celodenním sestřihu "Teleautomat 2003 - 1953". Možná to způsobil násilný sestřih ex post (aby se to zkrátka do těch 24 hodin všecko vešlo), ale celý film mi přišel silně zmatený a k zoufalství nepochopitelný. Ani herecké obsazení nemělo šanci cokoli zachránit; hvězdy 50. let jen chodili z místa na místo a hovořili, na hraní nebyl prostor.

Velice zajímavý, silný, v zásadě morálně velmi pevný film. Okouzlí a zamrazí společenství starců (výrazný Gustav Nezval), jejichž zlý čin není nakonec ani vykoupen (a oprávněn) vítězstvím dobra (na místo zla totiž okamžitě nastoupí nový "hrdina"), nepotěší však nápadnou podobností dvou hlavních protagonistů (Lubaszenko, Linda) - vadí to především v závěrečné "westernové" soubojové scéně.

Neobyčejně a nezvykle působivý televizní film. Silně sugestivně vyvolávala inscenace pocity stísněnosti, bezmoci a i znechucení nad jednotlivými postavami. Zbytečným a nefunkčním mi přišel hlas jakéhosi hlasu-tazatele "zvenčí". Z herců byl nejzajímavější asi Vladimír Šmeral; přesně vystihl nechutnost a zrůdnost myšlení mimo kontext přirozené lidské mravnosti. Téměř k nepoznání mladý tu byl Jiří Ornest.