Přemek

Výjimečné a vzácné záběry okupace v Plzni jsou kombinovány se záběry z mateřské školky. Bohužel, tato kombinace nemá přesah a víceméně ubližuje dokumentu o Srpnu 68 v Plzni.

V roce 2003 to bylo objevení nových materiálu k Srpnu 1968 a okamžité komentování tehdejších účastníků. Velmi zajímavé i dnes.

Kvalitní večerníček, především ten seriálový, mluvený jediným vypravěčským hlasem - celovečerní s hereckým obsazením (byť více než kvalitním) ztrácí na působivosti. - Milovníky mluveného slova upozorňuji na rozhlasovou, "hajajovou" verzi pravděpodobně z roku 1977, v níž prvních deset dílů namluvil Karel Höger (jde tedy o jednu z posledních jeho prací pro rozhlas) a dalších dvanáct Luděk Munzar. Je více než pravděpodobné, že Höger během natáčení zemřel.

Dnes už spíše nostalgické ohlédnutí, v době svého vzniku součást onoho chvilkového "zázraku nad Prahou", kdy se v rádiu a televizi mohla říkat pravda. Aspoň částečně. Normalizátorům rozhodně Werichův a Škutinův pořad musel ležet v krku - když si ho brali do úst ještě v majoru Zemanovi..

V jednom z dílů hostem Hana Hegerová.

Televizní zpracování rozhlasové hry Daniely Fischerové, která v příběhu hlavní postavy vzdělané, tělesně postižené mladé ženy, které věznění jejího otce znemožnilo jakoukoli činnost, ukazuje zrůdnost systému a zároveň fascinuje diváka (a posluchače, v případě rozhlasové verze) prudkými zvraty nikoli snad v ději, ale ve vnímání postav; autorka neposkytuje v podstatě možnost udělat si nad postavami jasný soud.. Vynikající dílo české dramatiky, bohužel velmi opomíjené. O rozhlasové verzi více zde: http://mluveny.panacek.com/rozhlasove-hry/53-andelsky-smich-1994.html

Veselohra NDR o osudech českého rekreanta, kterému ujel vlak. Scénář J. Becker a K. Belicke. Hrají Miroslav Horníček, G. Bienert, C. Braumbocková, K. Kachlicki, E. M. Hagenová. Režie Filmu i českého znění V. Brebera.

Bavorova žena asi věděla, proč umřít hned na začátku.

SPOILER: Je to slabé, závěrečné vyústění "když se nezmění náš vztah k přírodě, příroda se domluví a začne nás systematicky likvidovat" je pitomé a navíc jasné od začátku. Lepší konec vymyslela má přítelkyně: když uviděla, jak podivínská stařena rozzuřená na hlavního hrdinu, kterého podezírá z pokusu o krádež, odchází k rostlinám a mluví k nim, otočila se ke mě a pravila "Tak ONA to dělá..". Věru, byla by to lepší pointa. Bohužel, za chvilku si roztřískala palici i tato babička, a tak jsme o šokující pointu chudší.

Nevydařený pořad, především pro samotný nápad postavit herce před kameru a nutit je otevírat ústa k písni, kterou nazpívali i padesát let tomu nazad... Výsledek je trapně komický, stařičtí herci se snaží vypadat jaře jako jejich hlas, ale tělo neposlouchá a paměť selhává (obzvláště Burešová neotvírá do playbacku ústa správně).. Takže jen dvě hvězdičky za to, že jsou vůbec "sejmuti" na kameru a také za to, že si lidé mohli poslechnout v oné době prakticky nedostupné nahrávky (vyšlo jen LP album Jak jsme je neznali). (PS: komický je i další anachronismus; v záběru se spouští stařičký gramofon s rourou a na něm se točí deska Patria Record minimálně z roku 1914 a k tomu zní píseň Já s písničkou jdu jako ptáček - z padesátých let.. :-D)