veru.loam

Horší počin, ve kterém figuruje Kazma, jsem ještě neviděla.

Skvělý projekt, který snad opravdu uvědomí širší skupinu lidí o tom, jak skvělými horolezci Nepálci jsou! Co se filmového zážitků týče, líbí se mi výběr záběrů i občasná grafika, která napomáhá informovanosti. Celý dokument svižně odbíhá, ale místy až moc svižně, jako by celému příběhu něco chybělo. Osobně bych zasadila více záběrů i vyprávění o samotných výstupech na jednotlivé vrcholy. Dokument by zasloužil o kus delší stopáž, nebo klidně podobu seriálu, kde by se každému výstupu (nebo skupině výstupů) věnoval samostatný díl, který by mohl o akci poskytnout podrobnější informace. Jako nadšenec do outdoorových sportovců ovšem velmi cením horolezecké dílo jako takové. 3.5 / 5 *

123 minut nudného rádoby hloubavého monologu workoholického astronauta při jeho misi, tedy cestě za pochybným projektem pod vedením jeho otce s cílem tento projekt ukončit. Ani po shlédnutí nemám jasno, co že se film snažil divákovi říci... Že jsou lidé zrůdy schopné zničit celou naši soustavu? Že bytí ve vesmíru dovede člověka připravit o rozum? Že jsou osoby natolik oddané své práci, že by za ni, příp. za svou čest, dali vše? Nebo že jsou lidé povětšinou emočně založené existence, které mají stejné potřeby, strasti i radosti? Opravdu nevím. Možná jsem nedávala dost dobře pozor. Bradův hlas působil jako ukolébavka a absence akce tomu také přispěla. Jedna hvězdička navíc za ty krásné záběry.

Během prvních minut filmu jsem si říkala, že má opravdu velký potenciál, ačkoliv zároveň bude jeho sledování pořádná výzva. Vydržet totiž déle než 2 hodiny tichý film beze slov a bez hudby, to asi nebude jen tak. Postupně jsem si na tichý formát zvykala a bylo zajímavé se více soustředit na výrazy a chování lidí, než obvykle, více si všímat detailů a domýšlet si části příběhu. Zvládnout by se to tedy dalo. Co ale opravdu nebylo možné vydržet jsou neskutečně dlouhé scény na jeden záběr, kde se vlastně vůbec nic neděje... Surovost a hrubost filmu nehodnotím záporně (ačkoliv to rozhodně nebylo nic příjemného pro oči), vykresluje totiž pravou atmosféru příběhu a vlastně je téměř tím jediným, co celé dvouhodinové dílo okoření. Potenciál tohoto filmu přišel vniveč. V průměru jsem se cítila víc znuděná než zhnusená, což určitě nebyl záměr. Myslím, že kdyby se snímek zkrátil třeba na polovinu, vyšel by z toho lépe. 35 %

Pokud na Tenkrát v Hollywoodu pohlížím čistě z profesně-uměleckého hlediska, pak jednoznačně chválím skvělou kameru, střih, barvy, atmosféru a dobovost, která z filmového plátna přímo sálala. Nejvíc mě na filmu zaujalo znamenité budování charakterů, a to jak těch nejsilnějších, tak i těch zdánlivě nedůležitých. Leonardo DiCaprio spolu s Bradem Pittem dali svým rolím opravdový šmrnc, rozjeli šílené herecké představení a ukázali jedny ze svých nejzajímavějších hereckých výkonů. Film má pro mě ale jeden velký problém. Chybí mu příběh. Tedy příběh, který mě - obyčejného diváka - bude bavit. Ono i to pouhé vyprávění bez zápletky by mě bavilo, kdyby byla stopáž filmu třeba o třetinu kratší. Budování napětí mám v Tarantinově podání ráda, ale v tomto případě už to na můj vkus bylo příliš roztahané a film mě místy vysloveně nudil. Samotný závěr mě trochu zklamal, očekávala jsem velký převrat, zajímavé odhalení, ale dostalo se mi laciné náhražky v podobě směšné brutality. Zklamání. Až po shlédnutí filmu a pročtení několika souvisejících článků jsem - jakožto člověk neznalý historie americké kinematografie - přišla filmu trochu na kloub a dokázala onen laciný závěr vážně ocenit. Škoda. Věřím, že uměleckou hodnotu má snímek velmi vysokou, ale pokud neznám veškeré souvislosti, na které se Tarantino odkazuje, jen těžko si jí mohu vážit. Za běžného diváka 50 %.

Namísto očekávaného hltání dobrodružné a nebezpečné výpravy za osvobozením jsem se trochu kousala nudou. Příběh sám o sobě je pěkný, ale k té prapůvodní touze uniknout konzumní společnosti, mi neseděl americký způsob, jakým byl příběh odvyprávěný. Kamera mě nezaujala a herec mi, bohužel, za celý film nestihl být sympatický. 48 %

Drasticky nekorektní palba.

Ryan Gosling to v roli Neila Armstronga - myšlenkami stále usazeného v sedadle kosmické lodi - neměl zas tak těžké. Tvářit se duchem nepřítomně a zároveň mít všechno na háku mu jde skvěle. Na tomhle snímku si cením hlavně toho, že film není prvoplánově proamerický. Významnou událost a úspěch amerických kosmonautů podává se značnou lehkostí. Předhánění se se Svazem, opakovaný neúspěch a usilovné snažení vrcholí předlouhými tichými záběry z úspěšného doletu. Ticho a klid. Možná je to proto, aby si divák uvědomil, že při téhle výpravě na Měsíc jde o úspěch celého lidstva. V ten moment je jedno, jestli otisk obuvi na měsíčním povrchu patří Američanovi nebo Rusovi, je to stopa člověka. Film působí už od prvních minut velmi umělecky - atypické prostřihy, oku nepříjemné záběry, lehký šum a rozostřenost, scény bez akce - zajímavé, ale místy už to trochu hraničilo s nudou. Claire Foy svou roli manželky v nelehké rodinné i partnerské situaci také zvládla, ale osobnostně mi prostě nějak nesedla, alespoň ne vedle Ryana. 70 %

Ostrov špíny pln - oddaného srdce žár - sundej obojek.

Vražda v Orient Expressu v pojetí Kennetha Branagha je pro mě velkým zklamáním. Možná je to tím, že jsem si příliš zvykla na geniálního Davida Sucheta. Branagh nepředstavil klasického Hercula Poirota podle Agathy Christie, nýbrž podivínského cholerika, kterého by člověk těžko označil za nejlepšího detektiva vzhledem k jeho několika chybným rozuzlením vraždy. Dramatické záběry zasněžených skal ani supermoderní efekty se k typu filmu prostě nehodí. Škoda té spousty skvělých herců, jež ve filmu figurují, ale nemají možnost plně předvést své kvality. Ani předramatizovaný závěr filmu nijak nepomohl. Ne, díky, raději knihu. 48 %